ECLI:CZ:US:2019:4.US.1904.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1904/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky H. S., zastoupené JUDr. Jiřím Solilem, advokátem, sídlem Jakubská 647/2, Praha 1 - Staré Město, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - postupu Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C 55/2018, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatelka tvrdí, že postupem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C 55/2018 byl porušeno její ústavně zaručené základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a na právní pomoc v řízení před soudy, zakotvené v čl. 37 odst. 2 Listiny. Současně navrhuje, aby Ústavní soud uložil obvodnímu soudu, aby ve věci sp. zn. 17 C 55/2018 přihlížel k plné moci a akceptoval v předmětném řízení plnou moc udělenou stěžovatelkou JUDr. Jiřímu Solilovi, advokátovi, dne 5. 2. 2018 k zastupování v tomto řízení.
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že u obvodního soudu je pod výše uvedenou spisovou značkou vedeno řízení o žalobě na určení neplatnosti darovací smlouvy, kterou proti ní podali J. Č., K. V., J. M., L. M. a T. M., že tuto smlouvu uzavřela dne 29. 1. 2018 se svou vnučkou L. Č. jako obdarovanou a že jejím předmětem byl převod vlastnického podílu na pozemku v katastrálním území Malá Strana, jehož součástí je stavba, a že žalobci současně podali jednak návrh na omezení její svéprávnosti a na jmenování opatrovníka, přičemž řízení o tomto návrhu je vedeno u obvodního soudu pod sp. zn. 33 Nc 1804/2018, a jednak návrh na nařízení předběžného opatření, jehož předmětem byl zákaz nakládání s uvedenou nemovitostí, přičemž o tomto návrhu rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 15. 2. 2018 č. j. 33 Nc 2356/2018-17.
3. Dopisem ze dne 3. 4. 2019 obvodní soud jejímu právnímu zástupci sdělil, že na základě závěru znaleckého posudku vypracovaného v řízení sp. zn. 33 Nc 1804/2018, dle něhož stěžovatelka nebyla ke dni 5. 2. 2018 způsobilá udělit plnou moc k zastupování své osoby ani udělovat adekvátní pokyny právnímu zástupci, bude za stěžovatelku jednáno s ustanovenou opatrovnicí Z. N. a k plné moci, kterou mu udělila, nebude přihlížet. Dle stěžovatelky je takový postup, spočívající v neakceptaci udělené plné moci advokátovi, zcela nepřípustný, a to za situace, kdy uvedený znalecký posudek byl vypracován v jiném řízení a o návrhu na omezení svéprávnosti dosud nebylo soudem rozhodnuto. V řízení o omezení svéprávnosti a o neplatnosti darovací smlouvy byl dosud pouze jmenován opatrovník pro řízení, což podle zákona o zvláštních řízeních soudních nebrání tomu, aby si posuzovaný zvolil zmocněnce, a to i bez souhlasu opatrovníka. V řízení o omezení svéprávnosti přitom obvodní soud plnou moc akceptoval a s jejím právním zástupcem komunikoval.
4. Navíc obvodní soud sdělil, že udělenou plnou moc neakceptuje, jen neformálním přípisem, ačkoliv jde o zásadní zásah do jejích procesních práv. Proti takovému sdělení není ani možné podat opravný prostředek. Stěžovatelce dle jejích slov bylo zmařeno právo na právní pomoc v řízení před soudy, přičemž postup obvodního soudu byl zcela nezákonný, neakceptovatelný a protiústavní. Ústavní stížnost pak stěžovatelka podává proto, že zákon neumožňuje podat jakýkoliv opravný prostředek.
5. Po posouzení ústavní stížnosti z hlediska jejího obsahu i návrhového žádání (petitu) Ústavní soud dospěl k závěru, že tato směřuje proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci [srov. §72 odst. 1 písm. a), §82 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu], spočívajícímu v procesním pochybení, kterého se měl obvodní soud dopustit v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C 55/2018, když odmítl akceptovat plnou moc, kterou stěžovatelka udělila advokátovi JUDr. Jiřímu Solilovi k zastupování v daném řízení.
6. Pojmovým vymezením tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu se Ústavní soud zabýval již v nálezu ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243), kde uvedl, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii. Pravomoc Ústavního soudu směřuje vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci nutno proto chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení. Z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci, neplynoucího z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky.
7. Výše uvedené závěry se plně uplatní i v tomto případě. Vyslovení zákazu pokračování v porušování práva adresovaný orgánu veřejné moci (obecnému soudu), jak požaduje stěžovatelka, je zde pojmově vyloučen, neboť procesní postup obecných soudů, jehož ústavnost stěžovatelka zpochybňuje, je završen vydáním rozhodnutí o právech a povinnostech účastníků řízení. To pak může představovat protiústavní zásah orgánu veřejné moci, v případě kterého je relevantním prostředkem ochrany práv stěžovatelů kasace daného rozhodnutí [§82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
8. Vzhledem k výše uvedenému nelze ústavní stížnost směřující proti danému tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci považovat za adekvátní a v návaznosti na to opodstatněný prostředek ochrany práv stěžovatelky. Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení z důvodu její zjevné neopodstatněnosti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout [srov. usnesení ze dne 28. 8. 2002 sp. zn. IV. ÚS 233/02 (U 30/27 SbNU 337); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
9. Dlužno dodat, že i kdyby Ústavní soud vyšel z toho, že ústavní stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí (z hlediska řízení o ústavní stížnosti nutno zásah ve formě rozhodnutí posuzovat nikoliv z formálního, ale věcného hlediska), musel by ji považovat za "předčasnou", a tudíž za nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Soudní řízení totiž dále probíhá a stěžovatelka může eventuálně bránit svá procesní práva, na nichž měla být daným postupem, resp. "rozhodnutím" obvodního soudu zkrácena, po jeho skončení cestou řádných a mimořádných opravných prostředků, a teprve po jejich vyčerpání cestou ústavní stížnosti.
10. Vzhledem ke konstatované meritorní "neprojednatelnosti" ústavní stížnosti nebylo třeba se zabývat otázkou, zda ze stejných důvodů, které uvedl obvodní soud, je stěžovatelka způsobilá jednat před Ústavním soudem, nadto by to nebylo ani vhodné, neboť by tím Ústavní soud předjímal posouzení dané otázky obecnými soudy, a nepřípustně by tak zasahoval do jejich nezávislého rozhodování.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. července 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu