ECLI:CZ:US:2019:4.US.2052.19.1
sp. zn. IV. ÚS 2052/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti JP NetGroup a. s., sídlem Kaprova 42/14, Praha 1 - Staré Město, zastoupené Mgr. Martinem Rezkem, LL.B., advokátem, sídlem Krkonošská 2001/16, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. dubna 2019 sp. zn. 0 Nt 20004/2019 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení obecné kriminality ze dne 24. ledna 2019 č. j. KRPA-185529-131/TČ-2018-001492-FAU, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž došlo dle jejího tvrzení k porušení jejích ústavně zaručených práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu napadeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") byly zajištěny podle §79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), peněžní prostředky na účtu stěžovatelky ve výši 5 001 003,70 Kč. Tato platba byla označena jako "půjčka" a Finanční analytický úřad pojal podezření, že jde o výnos z daňové trestné činnosti.
3. Proti usnesení policejního orgánu podala stěžovatelka stížnost, kterou obvodní soud zamítl napadeným usnesením. Mezi zajištěnými prostředky a prověřovanou trestnou činností je dle soudu dána zjevná personální souvislost. Podezření o této souvislosti je dostatečně silné, přičemž vzhledem k fázi trestního řízení je logické, že policejní orgán nezná doposud všechny relevantní skutečnosti. Podezřelé hotovostní výběry pak policejní orgán přisoudil zejména jiným společnostem, na stěžovatelku však personálně napojeným. Uvedené podezřelé okolnosti pak policejní orgán dle názoru soudu popsal dostatečně podrobně, s ohledem na fázi trestního řízení. Ústavní konformita takového postupu vyplývá i ze starší judikatury Ústavního soudu.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že postup policejního orgánu byl nepřípustný, neboť zjištěné skutečnosti nenasvědčovaly závěru, že by uvedené prostředky byly výnosem z trestné činnosti. Svůj závěr policejní orgán podložil pouze nepravdivými domněnkami. Ze zajištěného účtu nedošlo nikdy k výběru v hotovosti, naopak došlo ke koupi nemovitosti, což nasvědčuje (spolu s obsahem smlouvy), že převod prostředků byl skutečně půjčkou. Řadu relevantních skutečností pak policejní orgán přehlíží, spolu s běžnými zásadami fungování akciových společností. Dle stěžovatelky tak odůvodnění napadených rozhodnutí neukazuje souvislost mezi zajištěnými prostředky a trestním řízením. Tím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
7. Ústavní soud připomíná, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, nýbrž zvláštním specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To především znamená, že zpochybnění skutkových závěrů obecných soudů se v řízení o ústavní stížnosti s ohledem na postavení Ústavního soudu nelze úspěšně domáhat, což platí i pro vlastní interpretaci okolností, za kterých se měl skutkový děj odehrát, resp. jim odpovídajících skutkových závěrů obecných soudů, včetně hodnocení objektivity a úplnosti provedeného dokazování. Na tomto místě je rovněž třeba podotknout, že je to pouze obecný soud, který hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci mu stanoveném trestním řádem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Respektuje-li obecný soud při svém rozhodnutí podmínky předvídané ústavním pořádkem, a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení posuzovat. Pouze v případě, kdyby právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, anebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, bylo by nutno takové rozhodnutí považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na soudní ochranu a spravedlivý proces, jehož porušení stěžovatel namítá.
8. Při přezkoumávání rozhodnutí o použití dočasných majetkových zajišťovacích institutů, v důsledku čehož je znemožněno či citelně omezeno dispoziční právo dotčeného subjektu, Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi stanovil požadavky, jež jsou na takováto rozhodnutí kladena z pohledu ústavněprávního: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny), což znamená, že vyvozené závěry o naplnění podmínek uvedených v příslušných ustanoveních trestního řádu nemohou být ve zcela zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici (srov. usnesení ze dne 23. 10. 2003 sp. zn. IV. ÚS 379/03; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Jsou-li tyto požadavky dodrženy, a zásah státu respektuje přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti, který je zásahem sledován, a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce, Ústavní soud nepovažuje zajištění majetku obviněného za protiústavní zásah do jeho vlastnických práv (srov. usnesení ze dne 4. 11. 2003 sp. zn. I. ÚS 369/03 či ze dne 28. 7. 2004 sp. zn. I. ÚS 554/03 nebo ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. I. ÚS 700/19).
9. Zajištění (a platí to přiměřeně i při zajišťování náhradní hodnoty) lze provést, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určité majetkové hodnoty jsou určeny ke spáchání trestného činu, nebo k jeho spáchání byly použity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti. Postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti, dostatečně odůvodněný konkrétními zjištěnými skutečnostmi. Na počátku řízení, kdy je potřeba získané poznatky rychle vyhodnotit, a hrozí nebezpečí z prodlení, nelze na zdroje, z nichž pravděpodobnost takového určení majetkových hodnot vyplynula, vztáhnout obecné požadavky hodnověrnosti, věrohodnosti a spolehlivosti, jaké jsou jinak kladeny na důkazy v trestním procesu. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů přirozeně vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti, a nikoli jistoty, ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat (srov. např. usnesení ze dne 28. 5. 2019 sp. zn. III. ÚS 1384/18).
10. Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí s přihlédnutím k výše uvedeným požadavkům a žádné ústavně relevantní pochybení neshledal. Obvodní soud se velmi zevrubně vypořádal se všemi předloženými (a v ústavní stížnosti v podstatě toliko zopakovanými) námitkami. Jeho obsáhlé závěry jsou dle Ústavního soudu logické, přesvědčivé a zcela odpovídají požadavkům judikatury Ústavního soudu (v usnesení rovněž citované). Lze na ně tedy v úplnosti odkázat. Postup orgánů činných v trestním řízení je zcela přiměřený aktuální fázi trestního řízení, zejména jde-li o podrobnost odůvodnění a prokazatelnost jednotlivých podezření.
11. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu