ECLI:CZ:US:2019:4.US.2500.18.1
sp. zn. IV. ÚS 2500/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatele Karla Mahra, zastoupeného JUDr. Alenou Malachovou, advokátkou, sídlem Studentská 4, Znojmo, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. dubna 2018 sp. zn. 17 Co 131/2017 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. února 2017 č. j. 11 C 238/2015-97 ve znění usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. února 2017 č. j. 11 C 238/2015-108, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníků řízení, a 1. Mgr. Anety Mahrové a 2. Pavla Krejčího, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a rovné postavení účastníků soudního sporu.
2. Napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě (dále jen "okresní soud") ve znění výše uvedeného (opravného) usnesení téhož soudu byla zamítnuta žaloba Mgr. Anety Mahrové a stěžovatele (jako vedlejšího účastníka na její straně) proti Pavlu Krejčímu na zaplacení částky 38 480 Kč s příslušenstvím (jež měla představovat náhradu nákladů na opravu motorového vozidla žalobkyně SEAT TOLEDO 1,9 GLD, rok výroby 1994) a žalobkyni i stěžovateli bylo uloženo nahradit žalovanému a České pojišťovně, a. s., jako vedlejší účastnici na straně žalovaného, náklady řízení ve výši 41 274 Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že oprava vozidla poškozeného žalovaným při dopravní nehodě nebyla účelná, neboť jeho uvedení do provozuschopného stavu za cenu 50 040 Kč přesáhlo jeho obvyklou cenu, která dle znaleckého posudku činila v době před nehodou 11 700 Kč, přičemž žalobkyni bylo uhrazeno vedlejší účastnicí na straně žalovaného 11 560 Kč.
3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil a žalobkyni a stěžovateli uložil uhradit žalovanému a vedlejší účastnici na straně žalovaného na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 650 Kč.
II.
Stěžovatelova argumentace
4. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že soud ustanovil znalce, aby se vyjádřil k obvyklé ceně vozidla před nehodou i po nehodě, účelnosti opravy i jejím nákladů, zda šlo o tzv. totální škodu, k "ekonomičnosti" opravy a zda opravou došlo ke zhodnocení vozidla. S žalobkyní očekávali, že se s nimi znalec spojí za účelem prohlídky automobilu a předložení potřebných listin, což neučinil, a spokojil se s oceněním vozidla podle tabulek, které jako metodické zpracovává mj. právě Česká pojišťovna, a. s. V důsledku toho nemohla být zohledněna specifika vozidla i jeho majitele (resp. způsob, jakým o vozidlo pečuje). Znalec neznal ani počet ujetých kilometrů, resp. sporný byl jen pro něho, neboť ve spise byla založena kupní smlouva od autorizovaného prodejce, kde byl stav ujetých kilometrů uváděn v době prodeje, a pokud by se s nimi spojil, pak by o aktuálním stavu byl informován. Upozornil také, že soudní znalec nebyl okresním soudem slyšen.
5. Krajskému soudu pak stěžovatel vytkl, že tyto výhrady učinili předmětem odvolání, uvedený soud se k otázce hodnoty vozidla vyjádřil obecným konstatováním, které se opírá o "tabulkové ceny", kdy se uvažuje jen se stářím vozidla a předpokládaným počtem ujetých kilometrů. Závěrem stěžovatel uvedl, že se domnívá, že žalobkyně i on byli poškozeni na svých právech, neboť hodnota vozidla nebyla objektivně zjištěna. Nerovnost stran procesu stěžovatel spatřuje v tom, že pojišťovny poukazují na stáří vozidla, ale nezohledňují to ve výši pojistného.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl (vedlejším) účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního práva" a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
8. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz výše), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní stížností je napadeno soudní rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno návrhu žalobkyně na zaplacení částky 38 480 Kč. Nejen tedy, že v tomto případě jde o tzv. bagatelní věc [srov. §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu], ale napadenými rozhodnutími měla být o uvedenou částku zkrácena osoba odlišná od stěžovatele. V této souvislosti Ústavní soud musí připomenout, že tzv. bagatelnost věci zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc, přes svou bagatelnost, vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
10. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nemůže být napadenými soudními rozhodnutími bezprostředně dotčen ve svých majetkových pozicích, může mít posuzovaná věc ústavně právní dimenzi pouze z hlediska kvalitativního, tj. kdy namítaná pochybení jsou takové povahy (intenzity), že přestavují zcela zásadní zásah do ústavně zaručených základních práv, kdy předpokladem úspěšného uplatnění ústavní stížnosti se předpokládá splnění vskutku rigorózně kladených podmínek v podobě zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro posouzení věci zcela esenciální (viz např. usnesení ze dne 29. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 1835/15).
11. Zde však o takový případ nejde. Podstatou ústavní stížnosti je vyjádření nesouhlasu s tím, jak obecné soudy zhodnotily důkaz znaleckým posudkem ohledně tzv. obvyklé ceny poškozeného automobilu před dopravní nehodou. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu však tvrzení o takovéto vadě opodstatněnost ústavní stížnosti není s to založit (viz výše), a to ani tehdy, kdy by posuzovanou věc nebylo možné považovat za tzv. bagatelní. Nutno dodat, že okresní soud se tvrzeními stěžovatele o údajně vyšší ceně poškozeného vozidla zabýval a vypořádal se s nimi v napadeném rozsudku, když uzavřel, že se stěžovateli nepodařilo jím uváděné skutečnosti prokázat. Krajský soud se pak k námitkám žalobkyně zabýval postupem znalce, jenž vycházel z toho, že počet ujetých kilometrů je třeba doložit nejen stavem uvedeným na tachometru, a reagoval rovněž na námitku, že okresní soud ustanoveného soudního znalce v řízení nevyslechl.
12. Namítá-li pak stěžovatel porušení principu rovnosti účastníků řízení, z ústavní stížnosti není zřejmé, na jakém procesním oprávnění měl být stěžovatel (navíc postavení vedlejšího účastníka) ve vztahu k osobě žalovaného zkrácen.
13. Vzhledem k tomu, že nic nesvědčí porušení ústavně zaručených základních práv či svobod, kterých se stěžovatel dovolává, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu