ECLI:CZ:US:2019:4.US.2729.19.1
sp. zn. IV. ÚS 2729/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti Ing. Petra Novotného, zastoupeného doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph. D., advokátem se sídlem v Brně, Optátova 874/46, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 549/2019-840 ze dne 4. června 2019, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 23 Co 244/2017-608 ze dne 2. října 2018 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. 16 EXE 7056/2016-267 ze dne 22. února 2017, ve znění opravného usnesení č. j. 16 EXE 7056/2016-288 ze dne 4. května 2017, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích jako účastníků řízení, a dále a) Simona Roberta Thomase a b) Nicholase Hugha O´Reillyho, obou ze společnosti Moorfields Corporate Recovery LLP se sídlem EC2V 7RS Londýn, Wood Street 88, Velká Británie, soudem ustanovených likvidátorů společnosti GBI INVESTMENTS LIMITED, se sídlem tamtéž, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "exekuční soud") byl na návrh oprávněných - zde vedlejších účastníků - prohlášen za vykonatelný na území České republiky rozsudek vydaný Chancery Division in the High Courts of Justice of England and Wales (dále jen "anglický soud" nebo "britský soud") č. j. 6678/2008 ze dne 11. 2. 2015 a vedením exekuce na jeho základě proti povinnému - stěžovateli - k uspokojení pohledávky ve výši cca 7,2 milionů liber s příslušenstvím byl pověřen soudní exekutor Exekutorského úřadu Plzeň-město Mgr. Martin Tunkl. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "odvolací soud") uvedené výroky napadeným rozsudkem potvrdil. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") odmítl dovolání stěžovatele pro nepřípustnost.
2. Stěžovatel žádá Ústavní soud o zrušení uvedených rozhodnutí pro porušení jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), spočívající např. v porušení práva na právní pomoc a tlumočení (čl. 37 odst. 2 a 4 Listiny) či na přítomnost účastníka při jednání (čl. 38 odst. 2 Listiny), která nebyla dodržena v řízení předcházejícím vydání rozsudku anglického soudu, a dále pro rozpor s právem na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny.
3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, což může učinit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ústavnosti. Jestliže tedy obecné soudy nepřisvědčily tvrzením stěžovatele, zmíněné otázky posoudily odlišně od stěžovatelova přesvědčení, a svá právní posouzení přiléhavě a dostatečným způsobem odůvodnily, jde o právní závěry ústavně nezávislých soudů, do jejichž rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu nepřípustná.
5. Ústavní stížnost představuje pouhou polemiku se závěry učiněnými obecnými soudy. Všechny námitky vznesené stěžovatelem před Ústavním soudem (účinnost doručení anglického rozsudku, rozpor s veřejným pořádkem spočívající v porušení základních práv stěžovatele, porušení práva na právní pomoc a tlumočníka, nedostatek pravomoci anglického soudu, tvrzení o zmanipulovaném konkursu, vliv tzv. brexitu na vykonatelnost britského rozhodnutí v České republice, aplikace a výklad unijních předpisů atd.) zaznívají opakovaně a byly již (zejména odvolacím a dovolacím soudem) vypořádány srozumitelným a přesvědčivým způsobem, v návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2302/2017, v němž byla daná kauza proti dalšímu povinnému řešena "pilotně", a tudíž ještě podrobněji, a od jehož závěrů neměly soudy ve věci stěžovatele důvod se odchýlit.
6. Z provedeného dokazování vyplynulo, že stěžovatel měl prostor uplatnit svou procesní obranu v řízení předcházejícím vydání anglického rozsudku, který však nevyužil (včetně možnosti podat odvolání a realizovat své právo na zastoupení či právní pomoc). V exekuční fázi řízení již tento nedostatek zhojit nelze. Závěry obecných soudů, že v této fázi řízení již není namístě zkoumat pravomoc a příslušnost anglického soudu či věcnou správnost exekučního titulu, jsou správné. Odůvodnění napadených rozhodnutí, zejména soudu odvolacího a dovolacího, jsou precizně zpracovaná a všechny námitky stěžovatele předestřené znovu před Ústavním soudem, jsou důsledně vypořádány včetně přesahu na úroveň ústavněprávní argumentace. Není třeba, aby Ústavní soud nyní tytéž závěry opakoval, stěžovatel je s obsahem napadených rozhodnutí dobře obeznámen.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu