ECLI:CZ:US:2019:4.US.3274.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3274/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky UNIMEX-INVEST s. r. o. se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 2/1596, zastoupené JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem v Praze 10, K Chaloupkám 2, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. Nco 25/2019-134 ze dne 26. srpna 2019, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a PaedDr. Miroslavy Weberové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka vznesla námitku podjatosti soudkyň Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), a to ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 71 Nc 12/2019, z důvodu vztahu soudkyň s vedlejší účastnicí (v řízení žalovanou). Stěžovatelka odůvodnila námitku podjatosti tím, že vedlejší účastnice vykonává dlouhodobě činnost tlumočnice pro krajský soud, a proto mezi ní a soudem existuje dlouhodobý vztah, který je představován nejenom pracovní činností vedlejší účastnice, ale také ekonomickou závislostí a provázaností mezi vedlejší účastnicí a krajským soudem. Počet případů, v nichž byla vedlejší účastnice soudem jako tlumočnice ustanovena, musí logicky ovlivnit vztah mezi soudem a vedlejší účastnicí a narušit objektivitu v rozhodování soudu.
2. O vznesené námitce podjatosti bylo rozhodnuto napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") tak, že soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Šárka Žmolilová, Mgr. Šárka Bokůvková a JUDr. Radmila Baďurová nejsou vyloučené z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 71 Nc 12/2019. Vrchní soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by panoval mezi jmenovanými soudkyněmi a vedlejší účastnicí kolegiální vztah, jak jej popsala stěžovatelka. Některé soudkyně projednávající a rozhodující o věci znají vedlejší účastnici pouze z úřední činnosti, jedna však uvedla, že ji nezná vůbec; tyto skutečnosti nezakládají poměr předpokládaný ustanovením §14 odst. 1 o. s. ř. a důvody pro vyloučení soudkyň.
3. Proti v záhlaví uvedenému usnesení vrchního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností a navrhuje jeho zrušení; namítá zásah do svých ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti vyjadřuje stěžovatelka svoji nespokojenost s napadeným usnesením a přesvědčení, že z objektivního hlediska jsou zákonné soudkyně rozhodující její věc podjaté.
4. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátkou v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná.
5. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé [srov. např. nález III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)].
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nepředložila žádnou ústavněprávní argumentaci, která by odůvodňovala případný zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Rozhodnutí vrchního soudu je logicky, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněno a pro stručnost lze na jeho odůvodnění odkázat. V dané věci neshledal nadřízený soud mimořádné důvody pro prolomení práva na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny) a nespokojenost stěžovatelky s tímto závěrem založit důvodnost ústavní stížnosti nemůže.
7. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu