ECLI:CZ:US:2019:4.US.3435.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3435/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Miroslavy Duškové, právně nezastoupené, proti jinému zásahu České advokátní komory spočívajícímu v nevyřízení žádostí stěžovatelky o osvobození od náhrady nákladů řízení, osvobození od soudních poplatků a náhradu nákladů a přidělení právního zastoupení, za účasti České advokátní komory, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 10. 2019 se stěžovatelka domáhá po Ústavním soudu, aby vydal rozsudek, jímž by uložil České advokátní komoře povinnost nahradit náklady (blíže nespecifikovaného) řízení, aby rozhodla o osvobození od náhrady nákladů řízení, o osvobození od soudních poplatků a o náhradě nákladů a přidělení právního zastoupení, a jímž by vyslovil, že stěžovatelka splňuje podmínky pro osvobození od náhrady nákladů řízení, osvobození od soudních poplatků, bezplatné zastupování advokátem a že má nárok na osvobození od poplatků, že stěžovatelce byla způsobena škoda a zaviněna újma z důvodů nedodržení úředních postupů ze strany České advokátní komory, že stěžovatelka utrpěla morální i hmotnou újmu, za kterou jí náleží peněžitá náhrada ve formě odškodnění, a že v případě stěžovatelky byla porušena základní práva ukotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod i zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
2. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka rovněž požádala o prodloužení lhůty ve věci vyřízení žádosti o bezplatné přidělení právníka a posouzení osvobození od náhrad právního zastoupení Českou advokátní komorou, neboť vyřizování těchto žádostí trvá několik týdnů.
3. Než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatelky, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
4. Dle §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, přičemž dle §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu musí v plné moci k zastupování podle §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Stěžovatelčina ústavní stížnost tuto podmínku nesplňuje.
5. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti v obdobných případech zásadně vyzývá stěžovatele a stěžovatelky k odstranění vad v určité k tomu stanovené lhůtě, a teprve nedojde-li ani v ní ke zhojení vad ústavní stížnosti, přikročuje k jejímu odmítnutí pro neodstraněné vady dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. V případech, v nichž se však dotyčný stěžovatel či dotyčná stěžovatelka obrací na Ústavní soud a setrvale podávají ústavní stížnosti stižené vadami, k jejichž odstranění byli vyzýváni již v předcházejících řízeních o ústavní stížnosti s poučením, že jde o vady, jejichž neodstranění povede k odmítnutí ústavní stížnosti, však Ústavní soud může ústavní stížnost odmítnout pro neodstraněné vady i bez toho, aby stěžovatele či stěžovatelku vyzval k odstranění takové opakovaně se vyskytující vady.
6. O takovýto případ jde i v nyní posuzované věci. Stěžovatelka byla v jiných řízeních o svých ústavních stížnostech opakovaně vyzývána k odstranění vady spočívající v absenci právního zastoupení advokátem (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2295/18 ze dne 4. 9. 2018 a další usnesení, na která toto usnesení odkazuje; dále i usnesení sp. zn. IV. ÚS 2648/18 ze dne 25. 9. 2018, usnesení sp. zn. III. ÚS 1978/18 ze dne 30. 10. 2018, usnesení sp. zn. IV. ÚS 3299/18 ze dne 19. 11. 2018 či usnesení sp. zn. II. ÚS 1357/19 ze dne 25. 6. 2019), a tedy není pochyb o tom, že jí požadavky vyplývající z §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu byly bezpečně známy.
7. Protože stěžovatelka i nadále přes tato dřívější poučení podává ústavní stížnosti nezastoupena advokátem či advokátkou, přikročil Ústavní soud již v minulosti k tomu, že její ústavní stížnosti trpící touto vadou odmítá bez nutnosti ji předem poučit a poskytnout jí lhůtu k jejímu odstranění (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 1356/19 ze dne 14. 5. 2019, usnesení sp. zn. I. ÚS 1676/19 ze dne 29. 5. 2019, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1675/19 ze dne 31. 5. 2019 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 3078/19 ze dne 26. 9. 2019).
8. V nynější věci není dán žádný důvod, pro nějž by Ústavní soud měl postupovat odlišně. Nedošlo ke změně relevantní právní úpravy řízení před Ústavním soudem ani relevantní rozhodovací praxe, z podání stěžovatelky neplyne, že by se tato nyní nacházela v nové, neočekávané či jinak odlišné omluvitelné situaci, jež by ji činila zranitelnější oproti jejím předchozím řízením před Ústavním soudem, v nichž byly její ústavní stížnosti přiměřenou aplikací ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuty bez výzvy k odstranění vad v přiměřené lhůtě. Naopak, stěžovatelka v textu ústavní stížnosti jasně vyjádřila, že si možnosti požádat Českou advokátní komorou o určení advokáta k poskytnutí právní služby je vědoma, čímž dala rovněž najevo, že dobře ví o povinnosti být již při podání ústavní stížnosti řádně zastoupena.
9. Odkaz stěžovatelky na to, že Česká advokátní komora vyřizuje takové žádosti v řádu týdnů, nemohl na věci ničeho změnit, neboť stěžovatelka netvrdila ani neprokazovala, že Českou advokátní komoru o určení advokáta k podání ústavní stížnosti vůbec požádala, natož že by řízení o její žádosti probíhalo tak dlouho, že by nebylo možno podat ústavní stížnost nejen řádně, ale i včas. Přitom musela na základě shora sub 7. uvedených výsledků předchozích řízení o ústavních stížnostech, v nichž nebyla řádně právně zastoupena, vzít v potaz, že podá-li další ústavní stížnost nezastoupena podle shora uvedených požadavků zákona o Ústavním soudu, může být její ústavní stížnost odmítnuta bez výzvy k odstranění jejích vad.
10. Na základě výše uvedeného Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost pro neodstraněné vady dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2019
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu