ECLI:CZ:US:2019:4.US.3544.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3544/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti L. B., zastoupené JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5 - Stodůlky, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. července 2019 č. j. 70 Co 88/2019-95, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a F. S., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. 11. 2019, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku (dále jen "okresní soud") ze dne 30. 1. 2019 č. j. 7 P a Nc 139/2018, 0 Nc 1708/2018-78, ve znění opravných usnesení ze dne 7. 5. 2019 č. j. 7 P a Nc 139/2018, 0 Nc 1708/2018-88 a ze dne 9. 7. 2019 č. j. 7 P a Nc 139/2018, 0 Nc 1708/2018-93, bylo určeno, že vedlejší účastník je otcem nezletilého syna stěžovatelky, že se jejich syn svěřuje do péče matky, o výživném a styku otce s nezletilým. Vedlejšímu účastníkovi byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 17 537 Kč, jež byla vypočtena podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif"), jako součet mimosmluvní odměny za pět úkonů právní služby po 1 000 Kč (§7 bod 3 a §9 odst. 2 advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů 300 Kč za každý z těchto úkonů právní služby, náhrady hotových výdajů za cestovní výdaje vzniklé v souvislosti s cestou na dvě jednání (Praha - Blansko a zpět) ve výši 2 735 Kč za každou z těchto cest, náhrady hotových výdajů za cestovní výdaje vzniklé v souvislosti s cestou na další jednání (Brno - Blansko a zpět) ve výši 323 Kč (§13 odst. 1 advokátního tarifu) a náhrady za promeškaný čas právního zástupce strávený cestou do místa uvedených jednání a zpět ve výši 2 200 Kč [§14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu] a tomu odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad hotových výdajů podle §137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 3 044 Kč.
3. Výrok stanovující náhradu nákladů řízení před okresním soudem byl změněn usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 29. 7. 2019 č. j. 70 Co 88/2019-95 tak, že vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovatelce náklady řízení toliko ve výši 10 890 Kč (výrok I.). Vzhledem k tomu, že primárním nárokem v řízení před okresním soudem bylo určení otcovství k nezletilému, sazba za jeden úkon právní služby měla vycházet z tarifní hodnoty 10 000 Kč (§9 odst. 1 advokátního tarifu) a činit tak 1 500 Kč za jeden úkon právní služby (§7 odst. 4 advokátního tarifu). K pěti úkonům právní služby bylo třeba přičíst náhradu hotových výdajů 300 Kč za každý z nich a 21% DPH z odměny a náhrad hotových výdajů ve výši 1 890 Kč. Krajský soud již ovšem nepovažoval za účelně vynaložené náklady řízení za cestovné zástupce stěžovatelky a za čas jím promeškaný cestou na soudní jednání, a to s poukazem na nález ze dne 2. 10. 2013 sp. zn. II. ÚS 736/12 (N 171/71 SbNU 35). Předmětem řízení nebyl spor, který by vyžadoval specializovaného zástupce, a tudíž nebyl důvod, aby stěžovatelku na jednání v Blansku zastupoval advokát, který se za tímto účelem musí přesouvat až z Prahy. Protože vedlejší účastník měl v odvolacím řízení částečný úspěch, krajský soud podle §142 odst. 2 občanského soudního řádu rozhodl, že nikdo z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
III.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka má za to, že právní závěry obsažené v nálezu sp. zn. II. ÚS 736/12 nelze v její věci použít. Tehdy měl totiž stěžovatel zaplatit na nákladech řízení částku 130 408,80 Kč, z čehož cestovné činilo až 89 541,60 Kč (advokát byl z Chomutova, jednání před soudem se konalo v Ostravě), zatímco nyní činilo cestovné pouze 6 647 Kč a týkalo se kratší vzdálenosti. Nešlo navíc ani o obchodní spor, ale o určení otcovství, svěření dítěte do péče a výživné, tedy o materii, která má svá specifika. Skutečnost, že si stěžovatelka zvolila advokáta z Prahy, nebyla v průběhu řízení nijak rozporována. Tato volba nakonec měla svůj důvod, protože právě tento advokát se již několik let zabýval daným případem a v minulosti usiloval o dohodu obou stran. Stěžovatelka nesouhlasí ani s tím, že jí za situace, kdy měla v odvolacím řízení převážný úspěch, nebyla přiznána alespoň částečná náhrada nákladů odvolacího řízení. K tomu ovšem dodává, že správně měl krajský soud napadený výrok rozsudku okresního soudu potvrdit, v důsledku čehož by měla nárok na celou tuto náhradu.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatelka neměla k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně práva dle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené formální náležitosti, včetně podmínky právního zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
6. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a napadeným rozhodnutím, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
8. Stěžovatelka napadá usnesení, jímž krajský soud jako odvolací soud shledal při rozhodování o náhradě nákladů řízení před okresním soudem podle §142 odst. 1 občanského soudního řádu neúčelnost náhrady hotových výdajů za cestovní výdaje vzniklé v souvislosti s cestami právního zástupce stěžovatelky, jímž byl advokát se sídlem v Praze, na soudní jednání do Blanska (§13 odst. 1 advokátního tarifu) a za s tím spojený promeškaný čas [§14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu]. Namítá přitom, že pro takovéto snížení náhrady nákladů řízení přiznané okresním soudem nebyl dán věcný důvod, neboť její zastupování uvedeným advokátem bylo opodstatněno jeho znalostí sporu mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem. Kromě tohoto stěžovatelka nesouhlasí ani s použitím §142 odst. 2 občanského soudního řádu při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení.
9. Ústavní soud zdůrazňuje, že zásady spravedlivého procesu nutno uplatňovat v jakémkoli soudním řízení, v němž je rozhodováno o subjektivních právech a povinnostech jednotlivců. Pro celkové hodnocení, zda případná pochybení obecných soudů měla za následek porušení práva účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ovšem může mít vliv i předmět takovéhoto řízení. Je-li jím totiž bagatelní částka, tedy jde-li o bagatelní věc, v jejímž případě zákon vylučuje co i jen možnost podání odvolání (§202 odst. 2 občanského soudního řádu), pak se obecně předpokládá, že ani případná nezákonnost rozhodnutí nebude mít za následek porušení základního práva nebo svobody, ledaže by byl účastníku řízení upřen samotný přístup k soudu [např. nález ze dne 5. 12. 2017 sp. zn. III. ÚS 2603/17 (N 226/87 SbNU 587)], nebo by mu byla odepřena možnost v tomto řízení jednat [např. nález ze dne 21. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2477/12 (N 16/68 SbNU 223)], nebo by rozhodnutí vydané v tomto řízení bylo nepřezkoumatelné, případně by bylo dáno jiné srovnatelně závažné (extrémní) procesní pochybení [např. usnesení ze dne 25. 8. 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04 (U 43/34 SbNU 421)]. Samotné obecným soudem provedené meritorní posouzení bagatelní věci Ústavní soud přehodnocuje zpravidla jen v případech, kdy je stěžovatelem tvrzené nesprávné posouzení věci výsledkem ustálené rozhodovací praxe či naopak nejednotné praxe, která brání tomu, aby mohlo být ústavně konformního výkladu, a použití tzv. podústavního práva, dosaženo bez zásahu Ústavního soudu (např. nález ze dne 19. 3. 2018 sp. zn. II. ÚS 2460/17).
10. Z hlediska ústavněprávního přezkumu jde ve věci o posouzení účelnosti nákladů vynaložených na opakovanou cestu zástupce stěžovatelky z Prahy do Blanska a zpět, tedy výlučně o výklad a použití tzv. podústavního práva, k čemuž jsou povolány především obecné soudy. Snížení náhrady nákladů řízení, k němuž došlo napadeným usnesením, se týká pouze bagatelní částky, a tudíž se ve věci stěžovatelky uplatní výše uvedená východiska. Z napadeného usnesení zároveň není patrný žádný exces, který by činil toto rozhodnutí vybočujícím ze zásad spravedlivého procesu. S ohledem na tyto skutečnosti tak Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným usnesením nedošlo k porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Tento závěr se uplatní i ve vztahu k výroku o nákladech odvolacího řízení, jenž odpovídá výsledku odvolacího řízení.
11. Přesto však Ústavní soud dodává, že odůvodnění napadeného usnesení se mělo přiléhavěji či podrobněji vypořádat s otázkou, zda právní závěry vyslovené v nálezu sp. zn. II. ÚS 736/12 lze na věc stěžovatelky vztáhnout bez dalšího, a případně rovněž vysvětlit, z jakého důvodu byly předmětné náklady považovány za neúčelné v celém svém rozsahu, tedy například i pokud jde o cestu zástupce stěžovatelky z Brna do Blanska a zpět. Na tyto nedostatky odůvodnění napadeného usnesení je žádoucí upozornit bez ohledu na to, že samotné nezakládají důvodnost ústavní stížnosti.
12. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu