infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17.01.2019, sp. zn. IV. ÚS 37/19 [ usnesení / JIRSA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:4.US.37.19.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:4.US.37.19.1
sp. zn. IV. ÚS 37/19 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Společenství vlastníků Těrlicko 403 se sídlem v Těrlicku, Májová 403/36, zastoupeného Mgr. Markem Ježkem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Tovární 1707/33, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 11. 2018, sp. zn. 5 Cmo 218/2018, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 8. 2018, č. j. S 6322/RD56/KSOS, Fj 63142/2018/KSOS, částečně vyhověl návrhu podaného jménem stěžovatele a vymazal z rejstříku společenství vlastníků jednotek tři členy stěžovatelova statutárního orgánu (výboru). Vrchní soud v Olomouci odmítl usnesením ze dne 20. 11. 2018, sp. zn. 5 Cmo 218/2018, mj. odvolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu podle §218 písm. b) o. s. ř. jako odvolání podané někým, kdo k tomu není oprávněn. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušení uvedeného usnesení vrchního soudu, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručeného právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; zejména namítá, že odvolací soud nesprávně odmítl jeho odvolání proti usnesení krajského soudu. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") - v projednávané věci k takovému závěru nedospěl. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita, která se odráží ve formálním požadavku vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje. Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce až tehdy, nebyla-li základní práva respektována ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Z uvedené zásady subsidiarity ústavní stížnosti proto vyplývá též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci; to znamená, že ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000). Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž náleží všem orgánům veřejné moci. V souzené věci přichází k ochraně zájmů stěžovatele v úvahu institut žaloby pro zmatečnost, který je koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek a má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení rozhodnutí předcházející. Žalobou pro zmatečnost lze podle §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout mimo jiné rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání. Byl-li stěžovatel přesvědčen, že vrchní soud učinil vadný závěr o odmítnutí jeho odvolání, měl dosáhnout přezkoumání napadeného rozhodnutí z důvodů, které uvádí v ústavní stížnosti, v řízení před obecnými soudy, tedy ještě před podáním ústavní stížnosti. Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla, nevyčerpal stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje. Na základě výše uvedeného soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. ledna 2019 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:4.US.37.19.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 37/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 17. 1. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 4. 1. 2019
Datum zpřístupnění 8. 2. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - VS Olomouc
Soudce zpravodaj Jirsa Jaromír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §229 odst.4
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/žaloba pro zmatečnost
Věcný rejstřík žaloba/pro zmatečnost
opravný prostředek - mimořádný
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-37-19_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 105238
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-02-10