ECLI:CZ:US:2019:4.US.3906.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3906/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Palduse, zastoupeného JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2018, č. j. 25 Cdo 5641/2016-339, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, a dále a) hlavního města Prahy se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, a b) České pojišťovny a. s. se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, jako vedlejších účastníků řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností brojí proti v záhlaví uvedenému usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání pro nepřípustnost. Napadenému usnesení předcházel kasační nález Ústavního soudu nález sp. zn. IV. ÚS 1155/16 ze dne 22. 11. 2016 (N 218/83 SbNU 437), jímž bylo zrušeno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, č. j. 25 Cdo 5108/2015-306, z toho důvodu, že se Nejvyšší soud dostatečně nevypořádal s dovolacími námitkami stěžovatele. V této (další) ústavní stížnosti stěžovatel namítá porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a porušení čl. 1 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky, neboť Nejvyšší soud podle jeho přesvědčení v napadeném rozhodnutí nerespektoval výše citovaný nález Ústavního soudu.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší soud se napodruhé dostatečně vypořádal s námitkami stěžovatele i výtkami Ústavního soudu formulovanými v citovaném nálezu sp. zn. IV. ÚS 1155/16 a dospěl k logickým právním závěrům, které odůvodnil ústavně konformním způsobem. Se stěžovatelem nelze souhlasit, že by Nejvyšší soud nerespektoval výše uvedený nález Ústavního soudu - je tomu právě naopak. Vytýkaná pochybení Nejvyšší soud dostatečným způsobem napravil v napadeném usnesení a všechny námitky stěžovatele řádně vypořádal; to, že je nevypořádal ke spokojenosti stěžovatele, důvodnost ústavní stížnosti nezakládá. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že právní závěry Nejvyššího soudu nejsou v rozporu s provedenými skutkovými zjištěními.
Napadeným usnesením Nejvyššího soudu nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný.
Toto usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění ve smyslu §43 odst. 3 zákona
o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu