infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.02.2019, sp. zn. IV. ÚS 434/19 [ usnesení / JIRSA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:4.US.434.19.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:4.US.434.19.1
sp. zn. IV. ÚS 434/19 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Mgr. Jiřího Strnadela, zastoupeného JUDr. Josefem Čejkou, advokátem se sídlem v Otrokovicích, náměstí 3. května 1606, proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2018, č. j. 17 Co 281/2018-206, a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 11. 2017, č. j. 14 C 329/2015-163, spojené s návrhem na zrušení §421, 422 zákona č. 182/2006 Sb., §29, 30 zákona č. 182/1993 Sb., §241 zákona č. 99/1963 Sb., §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., §35 zákona č. 141/1961 Sb., §11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., části III, čl. VI, V bod 6 zákona č. 296/2017 Sb., za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušení rozsudků Městského soudu v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 2 a zákonných ustanovení uvedených v záhlaví. Stěžovatel má za to, že napadenými rozhodnutími a ustanoveními byly porušeny čl. 1, 3, 7, 10, 11, 36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 1, 3, 6, 8, 13 a 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a článek 1 Protokolu č. 1 Úmluvy. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") - v projednávané věci k takovému závěru nedospěl. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, která je prostředkem ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita, odrážející se ve formálním požadavku vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje. Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce až tehdy, nebyla-li respektována ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány. Z uvedené zásady subsidiarity ústavní stížnosti proto vyplývá též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci; to znamená, že ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány již není standardním postupem možná (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000). Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž náleží všem orgánům veřejné moci. V souzené věci přichází k ochraně zájmů stěžovatele v úvahu institut dovolání. V napadeném rozsudku městského soudu byl stěžovatel o možnosti podat dovolání řádně poučen, nevyužil jí však, a přímo se obrátil na Ústavní soud. Byl-li stěžovatel přesvědčen, že obecné soudy nesprávně nevyhověly jeho žalobě a odvolání, měl se domáhat přezkoumání napadených rozhodnutí z důvodů, které uvádí v ústavní stížnosti, v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem, tedy ještě před podáním ústavní stížnosti. Tím, že dovolání nebylo podáno, nevyčerpal stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje. Na posuzovanou věc nebylo možné vztáhnout výjimku podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť stížnost nepřesahuje svým významem vlastní zájmy stěžovatele. Tvrdí-li stěžovatel, že mu v obdobné věci Nejvyšší soud nevyhověl, není to důvod, pro který by ve věci posuzované neplatila povinnost vyčerpat dovolání. Naopak, stěžovatel mohl rozšířit svojí argumentaci a pokusit se v dovolacím řízení přesvědčit Nejvyšší soud o potřebě změny jeho judikatury. Stejnou logikou by postrádalo smysl podávat ústavní stížnost i v této věci, neboť v obdobné věci již Ústavní soud odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost spojenou s návrhem na zrušení jednotlivých ustanovení zákonů usnesením ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. II. ÚS 2681/18. Na základě výše uvedeného soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl. Akcesorický návrh na zrušení jednotlivých ustanovení zákonů sdílí osud ústavní stížnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. února 2019 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:4.US.434.19.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 434/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 11. 2. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 1. 2. 2019
Datum zpřístupnění 5. 3. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 2
MINISTERSTVO / MINISTR - spravedlnosti - Česká republika
Soudce zpravodaj Jirsa Jaromír
Napadený akt rozhodnutí soudu
zákon; 182/2006 Sb.; o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon); §421, §422
zákon; 182/1993 Sb.; o Ústavním soudu; §29, §30
zákon; 99/1963 Sb.; občanský soudní řád; §241
zákon; 150/2002 Sb.; soudní řád správní; §105/2
zákon; 141/1961 Sb.; o trestním řízení soudním (trestní řád); §35
zákon; 549/1991 Sb.; o soudních poplatcích; §11/2/a
zákon; 296/2017 Sb.; kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony ; část III, čl. VI, V bod 6
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §35
  • 150/2002 Sb., §105 odst.2
  • 182/1993 Sb., §29, §30
  • 182/2006 Sb., §421, §422
  • 296/2017 Sb., čl. III, čl. IV, čl. V odst.6
  • 549/1991 Sb., §11 odst.2 písm.a
  • 99/1963 Sb., §241, §237
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstřík dovolání
opravný prostředek - mimořádný
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-434-19_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 105641
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-03-08