ECLI:CZ:US:2019:4.US.458.19.1
sp. zn. IV. ÚS 458/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti nezletilého Š. N., zastoupeného Mgr. Petrem Sémem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 1610/95, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. listopadu 2018, č. j. 71 Co 345/2018-75, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a Fakultní nemocnice Ostrava se sídlem v Ostravě, 17. listopadu 1790/5, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhá náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve výši 6 000 000 Kč, k níž vedlejší účastnici zavázal Okresní soud v Ostravě rozsudkem pro uznání ze dne 31. 5. 2018, č. j. 32 C 334/2017-31. Krajský soud v Ostravě citovaný rozsudek napadeným usnesením zrušil pro více vad (přivolení soudu k podání žaloby za nezletilého, nesplnění podmínek pro postup podle §114b o. s. ř.) a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Ústavní stížností je napadeno kasační usnesení odvolacího soudu, kterým byla věc vrácena k doprojednání před nalézacím soudem. Stěžovatel vytýká odvolacímu soudu přepjatý formalismus, jehož důsledkem je materiální nespravedlnost vůči nezletilému, odůvodněná paradoxně procesními instrumenty sloužícími k jeho ochraně.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené Ústavou České republiky a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z toho vyplývá, že ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k těmto jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475)]; může být proto věcně posouzena pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal.
Ústavní soud je tak v řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti, byť i pravomocným rozhodnutím soudů, jimiž však věc nebyla ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. IV. ÚS 125/06 (U 4/40 SbNU 781); usnesení ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. III. ÚS 1692/08; usnesení ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 4033/12; či usnesení ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. I. ÚS 1503/13].
V předložené věci stěžovatel napadl ústavní stížností kasační rozhodnutí krajského soudu, kterým byla věc vrácena k dalšímu řízení okresnímu soudu; řízení ve věci stěžovatele proto doposud neskončilo. Přestože stěžovatel již v ústavní stížnosti vznesené námitky nebude moci uplatnit, neboť zrušením vydaného rozsudku pro uznání procesní výhoda stěžovatele končí a řízení se vrací na začátek, z této skutečnosti přípustnost ústavní stížnosti dovodit nelze; v tuto chvíli není vyloučeno, že žalobě stěžovatele bude po provedeném dokazování v plném rozsahu vyhověno, proto ještě nelze uvažovat o upření soudní ochrany ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky ochrany práva podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud zároveň neshledal naplnění žádné z podmínek §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, podle kterého Ústavní soud přijetí stížnosti neodmítne, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Stěžovateli však nic nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před obecnými soudy zcela skončeno, nebude-li s jeho výsledkem souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení obecných soudů, které by mohlo mít vliv na výsledek řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2019
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj