ECLI:CZ:US:2019:4.US.87.19.1
sp. zn. IV. ÚS 87/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatele: R. E., zastoupený Mgr. Markem Fikrem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 2a, proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2018, č. j. 19 Co 231/2018-690, a Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2018, č. j. 40 P 5/2015-644, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení a I. T. a nezletilé: J. E., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel zastoupený advokátem podal včas ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně uvedenému v záhlaví. Krajský soud potvrdil jako soud odvolací usnesení Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2018, č. j. 40 P 5/2015-644, jímž bylo nařízeno předběžné opatření upravující styk stěžovatele (otce) s nezletilou vedlejší účastnicí.
U Městského soudu v Brně probíhá řízení ve věci péče o nezletilou vedlejší účastnici, které dosud není pravomocně skončeno, což se týká právě úpravy styku stěžovatele s jeho dcerou. Vzhledem k dlouhotrvajícímu opatrovnickému řízení byl předběžnými opatřeními upraven tzv. řízený (asistovaný) styk rodiče s dítětem ve specializovaném zařízení. Forma asistovaného styku byla zvolena z toho důvodu, že vazby mezi nezletilou a jejím otcem jsou vážně narušeny (nemohly se řádně vyvinout), nezletilá není na svého otce zvyklá, a proto je vhodné a v zájmu nezletilého dítěte v současné situaci zvolit "navykací režim".
Stěžovatel se na Ústavní sud obrátil se stížnostmi směřujícími proti předběžným opatřením již dvakrát a v obou případech byly stížnosti odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Pro stručnost by bylo možné jen odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 1914/15, a ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 3031/17, protože od poslední úpravy styku stěžovatele s jeho dcerou se situace zásadně nezměnila a touto stížností napadené předběžné opatření mění jen čas a místo (odborné pracoviště) asistovaného styku.
Stěžovatel je tedy dobře obeznámen s rozhodovací praxí Ústavního soudu při přezkumu předběžného opatření ve věci péče o nezletilé dítě; ani v tomto případě nemá Ústavní soud co dodat nad rámec řečeného ve dvou předcházejících usneseních citovaných výše. "Kosmetickou" změnou týkající se místa a času styku mohlo jen stěží dojít k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Je třeba zdůraznit, že již nyní stěžovatel především vznáší své námitky proti znaleckému posudku, který byl částečně podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí. V této souvislosti je ústavní stížnost do určité míry předčasná, protože stěžovatel bude mít možnost případně se bránit proti meritorní úpravě styku, a nikoliv jen proti úpravě zatímní - formou předběžného opatření. Opatrovnické soudy vycházely ze znaleckého posudku Mgr. Ivony Pecák Fasurové při nařízení předběžného opatření do značné míry nad rámec potřebného. Podle ustanovení §75c odst. 3 o. s. ř. totiž může soud rozhodnout o předběžném opatření "bez slyšení účastníků", tedy bez nařízeného jednání a prováděného dokazování. Je tomu tak z toho důvodu, že předběžné opatření má zatímní charakter a jde o "rychlý" procesní institut.
Bylo by vhodné a v zájmu nezletilé, aby se stěžovatel namísto podávání opakovaných stížností v téměř nezměněné situaci soustředil na obnovení narušeného vztahy se svojí dcerou, v čemž mu není bráněno. Bude-li v budoucnu vztah mezi rodičem a dítětem navázán, nebude nepochybně nic bránit jiné úpravě styku, jak ostatně naznačují obecné soudy ve svých rozhodnutích. Stěží lze v současné době upravit styk v běžném rozsahu, trvá-li jen navázání očního kontaktu dítěte s jeho otcem půl hodiny. Bude-li stěžovatel citlivě a zodpovědně realizovat svůj styk, nebude nic bránit tomu, aby později se svojí dcerou trávil samostatně delší dobu; v současné době pro to ovšem předpoklady splněny nejsou. Naposledy uvedené však přísluší hodnotit obecným soudům, nikoliv soudu ústavnímu. Opatrovnické soudy svá rozhodnutí podrobně odůvodnily, vysvětlily a na jejich odůvodnění lze pro stručnost odkázat.
S ohledem na shora uvedené Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena žádná ústavně zaručená práva stěžovatele; proto stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu