ECLI:CZ:US:2019:4.US.950.19.1
sp. zn. IV. ÚS 950/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce Jana Filipa a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele K. M., t. č. ve výkonu trestu ve věznici Příbram, zastoupeného Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, č. j. 11 Tdo 1361/2018-25, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2018, č. j. 5 To 28/2018-193, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci jako vedlejších účastníků řízení, takto:
I. Návrh na odložení vykonatelnosti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, č. j. 11 Tdo 1361/2018-25, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2018, č. j. 5 To 28/2018-193, se zamítá.
II. Ústavní stížnost není naléhavá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 31. 5. 2019 navrhl, aby dle ustanovení §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), odložil vykonatelnost rozhodnutí obecných soudů specifikovaných ve výroku I. tohoto usnesení, která napadl svou ústavní stížností ze dne 18. 3. 2019, doplněnou podáním ze dne 2. 5. 2019 a urgencí ze dne 19. 6. 2019. V této ústavní stížnosti rovněž požádal Ústavní soud dle §39 zákona o Ústavním soudu o přednostní projednání jeho věci jako naléhavé, neboť v současné době vykonává trest odnětí svobody v délce šesti let, což má nenávratný dopad na jeho soukromý a rodinný život i na jeho rodinu a její ekonomické zabezpečení, přičemž kdyby Ústavní soud alespoň částečně přisvědčil jeho námitkám, chtěl by tímto způsobem minimalizovat svůj pobyt ve vězení. Věznice, v níž trest odnětí svobody vykonává, se nachází daleko od jeho rodiny a jeho žádost o přemístění byla zamítnuta.
2. Stěžovatel v tomto návrhu předně uvedl, že dne 6. 5. 2019 podal Krajskému soudu v Brně žádost o přerušení výkonu trestu s ohledem na svůj návrh na obnovu řízení, který je dle jeho názoru důvodný s ohledem na znalecký posudek prof. RNDr. Jana Hradilíka, CSc., jenž rovněž zaslal Ústavnímu soudu jako přílohu své ústavní stížnosti, a jenž dle jeho názoru značně zpochybňuje napadená rozhodnutí. Krajský soud v Brně však o této žádosti nerozhodl a dle informací stěžovatele zjištěných z aplikace InfoSoud odeslal spis Ústavnímu soudu, tedy nelze očekávat, že by v nejbližší době mohl o návrhu rozhodnout. Stěžovatelovy zájmy jsou tak ohroženy, proto se tento obrací na Ústavní soud s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Ten odůvodňuje zejména tím, že setrváváním ve výkonu trestu vzniká a prohlubuje se jeho újma, která je nepoměrně vyšší než zájem státu na pokračování výkonu jeho trestu odnětí svobody. Jsou zasažena nejen stěžovatelova práva na osobní svobodu a ochranu rodinného života, jakož i jeho majetkové zájmy, ale zejména nejlepší zájem jeho nezletilé pětileté dcery, která potřebuje svého otce.
3. Veřejný zájem v tomto případě nemůže dle stěžovatele převážit, neboť tak by tomu mohlo být jen v případě, že by nebyly vážné pochybnosti o tom, že se trestného činu dopustil. V nynějším případě však s ohledem na výše uvedený znalecký posudek takové pochybnosti jsou. Není ve veřejném zájmu, aby byla na svobodě omezena osoba, u níž jsou vážné pochybnosti o správnosti jejího odsouzení. Zájem na ochraně stěžovatelových práv proto podle jeho názoru v nynější věci převažuje.
4. Dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
5. Ústavní soud nemusí o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodovat samostatně, jestliže o ústavní stížnosti rozhodne s tak malým časovým odstupem, že by toto rozhodnutí bylo bezpředmětné.
6. Ústavní soud návrh na odklad vykonatelnosti a obsah ústavní stížnosti a jejích příloh posoudil a shledal, že pro značnou právní složitost věci a potřebu obstarání si dalších podkladů ve věci nebude možno o ústavní stížnosti rozhodnout v tak brzké době, aby o návrhu na odklad vykonatelnosti nemusel rozhodovat samostatně, proto o tomto návrhu rozhodl tímto usnesením.
7. Stěžovatel jako hlavní důvod svého návrhu uvádí probíhající řízení o obnově řízení a zejména skutečnost, že Krajský soud v Brně nerozhodl o jeho návrhu na odklad vykonatelnosti odsuzujícího pravomocného rozsudku, jímž mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, ale namísto toho zaslal příslušný spis Ústavnímu soudu. Ústavní soud k tomu připomíná svou subsidiární úlohu při ochraně ústavně zaručených základních lidských práv a svobod, která se projevuje i při rozhodování o návrhu na odklad vykonatelnosti dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. I toto mimořádné oprávnění Ústavního soudu je podmíněno skutečností, že stěžovatel se již nemá jak domoci ochrany svých práv před ostatními orgány veřejné moci, tedy že věc je již definitivně skončena a stěžovateli výkonem rozhodnutí hrozí zjevná újma, nenapravitelná nikým jiným než Ústavním soudem, jejíž snášení až do rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti po něm není možno požadovat ani přes právní moc tohoto rozhodnutí a všechna předchozí proběhnuvší opravná řízení.
8. Ústavní soud k tomu podotýká, že stěžovatel ani netvrdí, že by vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu právní řád přiznává k tomu, aby se mohl úspěšně domoci rozhodnutí o svém návrhu na odklad vykonatelnosti v řízení o obnově řízení, zejména možnost žádat o určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů.
9. Skutečnost, že Krajský soud v Brně zaslal Ústavnímu soudu na jeho žádost spis vedený u něj pod sp. zn. 1 T 10/2017, na tom ničeho nemění. Ústavnímu soudu nepřísluší suplovat rozhodnutí obecných soudů o přerušení výkonu trestu dle §282 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů a hodnotit důkaz předložený v rámci návrhu na obnovu řízení a jeho způsobilost opodstatnit přerušení výkonu trestu dle shora uvedeného ustanovení trestního řádu nebo dokonce jiné rozhodnutí ve věci samé. Právě to by však Ústavní soud učinil, kdyby se na podkladě stěžovatelovy argumentace zabýval znaleckým posudkem, kterým tento odůvodnil svůj návrh na obnovu řízení. Vzhledem k výroku II. tohoto usnesení Ústavní soud Krajskému soudu v Brně jeho předmětný spis pro účely rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti dle §282 odst. 3 trestního řádu zašle.
10. Ani jiné důvody pro odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Ústavní soud neshledal. Kromě výše uvedeného důvodu spočívajícího v nerozhodnutí o odkladu vykonatelnosti Krajským soudem v Brně stěžovatel uvedl již jen dopady výkonu trestu odnětí svobody na svá ústavně zaručená základní práva a svobody a zejména na svůj rodinný život a na život své pětileté dcerky. Byť Ústavní soud vnímá velmi citlivě nepříznivý vliv výkonu trestu rodičů na životy jejích dětí, stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, jaké dopady na něj a jeho rodinu výkon trestu odnětí svobody má, pouze velmi povšechně. Takto vylíčené dopady se přitom nijak neliší od dopadů na kteréhokoliv jiného rodiče ve výkonu trestu. Stěžovatel neuvedl kromě toho ani žádné specifické skutečnosti, které by pro odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí svědčily na straně jeho nezletilé dcery. I s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte tedy Ústavní soud nemůže konstatovat, že by jej stěžovatel přesvědčil, že pro odklad vykonatelnosti svědčí individuální zájmy přesahující zájem veřejný na jeho řádném výkonu trestu odnětí svobody.
11. Řádný výkon trestu uloženého pravomocným a vykonatelným rozsudkem je nepochybně v právním státě velmi důležitým veřejným zájmem, v nějž se odráží mimo jiné rovnost všech před zákonem a důraz, který materiální právní stát klade na ochranu společnosti před trestnou činností, která v konečném důsledku vždy (byť někdy více či méně zprostředkovaně) představuje porušení některého z právem chráněných zájmů jednotlivce. Mimořádná důležitost tohoto zájmu v konfrontaci s ochranou ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce, jemuž byl takový trest uložen, obstojí zejména proto, že zájem na řádném výkonu trestu nastupuje až poté, co odsuzující rozsudek nabyl právní moci a vykonatelnosti, tedy až poté, co proběhlo trestní řízení, které musí snést všechna kritéria spravedlivého procesu a práva na obhajobu jakožto jeho integrální součásti.
12. Aplikace institutu odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu tak představuje zcela mimořádný průlom do tohoto zájmu. Aby tak Ústavní soud mohl stěžovateli vyhovět, musela by jeho situace být naprosto výjimečná a v důsledku toho podstatně tíživější než jsou běžně se vyskytující situace odsouzených rodičů ve výkonu trestu odnětí svobody. Jiný závěr by v podstatě negoval účinnost trestu odnětí svobody v případě celé kategorie odsouzených - rodičů nezletilých dětí.
13. Ústavní soud tak návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí obecných soudů vyhovět nemohl, a proto jej dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a contrario zamítl. Ústavní soud podotýká, že tím nijak nepředznamenává rozhodnutí o ústavní stížnosti samotné.
14. Co se týče žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti, ani zde Ústavní soud žádosti nevyhověl, neboť důvod k postupu dle §39 zákona o Ústavním soudu neshledal, a to se stejným odůvodněním, jako proč nevyhověl návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí (viz výše sub 10.). Stěžovatel neprokázal, ale ani netvrdil, že by jeho případ a dopad jeho odsouzení na jeho život a životy jeho rodinných příslušníků, zejména nezletilé dcery, byl natolik výjimečný, mimořádný či specifický, že by zasluhoval ze strany Ústavního soudu přednostní zacházení. Postupem dle §39 zákona o Ústavním soudu by se tak Ústavní soud dopustil naopak neodůvodněně nerovného zacházení se stěžovatelem na úkor jiných stěžovatelů a stěžovatelek, včetně těch, kteří se nyní rovněž nachází ve výkonu trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. července 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu