ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1361.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 1361/2018-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 11. 2018 o dovolání, které podal obv. K. M. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. Věznice Příbram, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 5 To 28/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 To 10/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obv. K. M. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 1 T 10/2017, byl obv. K. M. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 3 a za použití §58 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, a podle §81 odst. 1 a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu 5 (pěti) roků, za současného vyslovení dohledu probačního úředníka podle §84 tr. zákoníku. Současně podle §85 odst. 2 tr. zákoníku a za použití §48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku mu dále tento soud uložil povinnost zdržet se požívání návykových látek. Podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku soud obviněnému uložil rovněž trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto propadlých věcí ve svém rozsudku taxativně vyjmenoval.
2. Tento rozsudek však nenabyl právní moci, protože jej odvoláním napadla státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, a to v neprospěch obviněného, přičemž své odvolání zaměřila do výroku o uložených trestech. O tomto odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 5 To 28/2018, a to tak, že:
· podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o uložených trestech,
· a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obv. K. M. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku a za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku se ukládá trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let a pro výkon tohoto trestu jej zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku tento soud uložil obviněnému také trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí ve svém rozsudku taxativně vyjmenoval.
3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Brně byl obv. K. M. uznán vinným tím, že od počátku měsíce května 2016 do svého zadržení dne 20. 10. 2016 na zahradě, na půdě a ve sklepě rodinného domu č. p. XY na ulici XY v obci XY, okres Hodonín, kde má trvalý pobyt, bez licence a v rozporu s ust. §24 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, realizoval všechny nezbytné kroky směřující k výrobě psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol (THC) tím, že na zahradě uvedeného domu vysadil a pěstoval celkem 28 rostlin konopí velikosti od 0,8 do 1,7 metru, ze kterých v pozdním stadiu růstu postupně ořezával větvičky a ty následně za pomoci tří kusů ventilátorů sušil zavěšené na prádelních šňůrách na půdě a ve sklepě uvedeného domu, když část rostlin konopí měl již usušenou k dalšímu použití a část rostlin konopí měl ještě ve stadiu růstu na zahradě, přičemž hmotnost veškerých shora popsaných rostlin konopí v různém stadiu výroby, po jejich dosušení a odstranění toxikomansky nevyužitelných částí představuje 37,305 kg a obsahuje celkem 2,0224 kg psychotropní látky THC,
když konopí podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, patří mezi omamné látky zařazené do seznamu č. 3 přílohy č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a jeho součástí je přirozená složka THC (tetrahydrokanabinol), který podle seznamu č. 4 přílohy č. 4 téhož nařízení patří mezi psychotropní látky.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obv. K. M. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání. V něm napadl výrok o vině i o trestu a odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. K výroku o vině zdůraznil, že se nedopustil zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Namítl přitom nedostatek subjektivní stránky, neboť si chtěl vypěstovat jen 5 ks konopí, a to pro vlastní potřebu, za účelem výroby léčebné masti. Rozhodně s konopím neplánoval obchodovat. Měl v úmyslu vypěstovat pouze zákonem tolerované množství, nikoli množství přisouzené. Subjektivní stránka předpokládá úmysl, ale ten v jeho případě zcela chybí. Dále zpochybnil množství zabaveného konopí, kterému neodpovídá 2,0224 kg psychotropní látky THC. Toto množství nebylo prokázáno, a to jak u rostlin usušených, tak i neusušených.
6. Ve vztahu k výroku o uloženém trestu obviněný namítl jeho nepřiměřenost. Uvedl, že odvolací soud nesprávně aplikoval §38 tr. zákoníku. Dle jeho názoru je nutno ukládat trestní sankce s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele. Tam, kde postačí uložení trestní sankce méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější. Nicméně toto ustanovení Vrchní soud v Olomouci porušil, v důsledku čehož nesprávně rozhodl o právním posouzení jeho skutku. V této souvislosti také dodal, že podle §58 tr. zákoníku je možné mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Krajský soud v Brně dle jeho názoru svým rozsudkem správně na případ aplikoval §39 odst. 1–3 tr. zákoníku a dále §41 ohledně polehčujících okolností a §42 tr. zákoníku ohledně okolností přitěžujících. Naopak Vrchní soud v Olomouci svým rozsudkem posoudil hmotněprávní ustanovení o uložení trestních sankcí nesprávně.
7. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud v intencích §265k odst. 1 tr. ř. vydal usnesení, kterým z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
· zruší pravomocné rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2018, č. j. 5 To 28/2018-193,
· zruší dle §265k odst. 1 tr. ř. také rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2018, č.j. 1 T 10/2017-164, jakož i veškerá další rozhodnutí na tato zrušená rozhodnutí obsahově navazující a
· podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikáže soudu I. stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.
8. K projednávané věci se stručně vyjádřil státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 1 NZO 931/2018-11. Státní zástupce vyjádřil souhlas s názorem druhoinstančního soudu, že použití §58 odst. 1 tr. zákoníku v daném případě nebylo důvodné. Dle jeho názoru nelze považovat okolnosti případu za výjimečné, a naopak je nutno vzít v úvahu to, že obviněný vypěstoval celkem 37,305 kg sušiny obsahující 2,0024 kg psychotropní látky THC a lze se proto jen stěží domnívat, že takové množství bylo určeno jen a pouze pro jeho osobní potřebu. Rovněž ani osobní poměry obviněného nejsou takové, aby naznačovaly nutnost aplikace ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na to státní zástupce shrnul, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutné a možné napravovat cestou dovolání. Deklarovaný důvod v dovolání naplněn nebyl.
9. Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud o tomto rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné, než navrhované rozhodnutí, však vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci jiným než navrženým způsobem.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem předepsaným ustanovením. Nic tedy nebránilo jeho projednání.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)
12. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
13. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že
· skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
· není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
14. Obv. K. M. odkázal na dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v rámci své argumentace napadl výrok o vině s tím, že nebyla prokázána subjektivní stránka přisouzeného trestného činu, neboť neměl v úmyslu vypěstovat takové množství konopí, s čímž souvisí i množství zabaveného konopí, které „neodpovídá množství ve výši 2,0224 kg psychotropní látky THC“ – toto množství údajně nebylo prokázáno.
15. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že dovolatel byl ze své trestné činnosti usvědčen zejména domovní prohlídkou, při které bylo zajištěno 28 rostlin konopí velikosti od 0,8 do 1,7 metru, z nichž část měl obviněný již usušenou a připravenou k dalšímu použití a část konopí se nacházela ve stadiu růstu na zahradě (viz protokol o provedení domovní prohlídky, vč. fotodokumentace, č.l. 39-62). Následným zvážením zabaveného usušeného konopí bylo zjištěno, že v šesti papírových pytlích, v nichž byla vážena pouze toxikomansky využitelná část (váha tedy zahrnuje pouze čistou rostlinou hmotu) je 6,500 kg, 7,125 kg, 7,435 kg, 5,210 kg, 6,600 kg a 4,435 kg, dohromady tedy 37,305 kg usušeného konopí (č. l. 63). Odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie, bylo zjištěno, že vzorky obsahují účinnou látku delta-9-THC, která je považována za psychotropní látku a je obsažena jako přirozená složka v konopí, a to v poměru 1,7 až 6,9 % (č. l. 72). Součtem jednotlivých množství zajištěných toxikomansky využitelných částí, která činí 286,0 g, 420,4 g, 505,6 g, 88,6 g, 415,8 g a 306,0 g dostaneme výsledných 2.022,4 g, tj. 2,0224 kg THC (č. l. 72). Z toho plyne, že i toto množství bylo jednoznačně prokázáno. Proto pokud dovolatel tvrdí, že měl v úmyslu si pro své zdravotní potřeby vypěstovat pouze 5 rostlin konopí, zjevně ignoruje skutečnost, že v jeho domě a na zahradě bylo zajištěno konopí v mnohem větším rozsahu.
16. Vrchní soud v Olomouci logicky neuvěřil tomu, že takové množství konopí bylo určeno jen a pouze pro jeho osobní potřebu. Když během hlavního líčení obviněný tvrdil, že na 0,7 l konopné masti spotřebuje kilo sušiny, přičemž jedna sklenice mu vydrží na rok, tak s využitím 34 kg sušiny by vyrobil cca 37 sklenic konopné masti, čímž by se předzásobil na 37 let dopředu. Právě z tohoto množství vyplynul skutečný úmysl obviněného. Kdyby totiž měl dovolatel skutečně v úmyslu vypěstovat pouze tolerované množství konopí, jistě by si ponechal pouze deklarovaných 5 rostlin a zbývající by zničil, a nikoli dopěstoval a následně i usušil.
17. Úmysl obviněného tedy z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, a proto soudy nižších stupňů kvalifikovaly projednávaný skutek podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku zcela správně. Současně Nejvyšší soud ověřil, že mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné, a právní závěry na straně druhé, neshledal žádný rozpor – tím méně rozpor extrémní.
18. Obviněný dále napadl výrok o trestu , resp. správnost uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výši 6 (šesti) let. V této souvislosti namítl, že odvolací soud porušil §38 tr. zákoníku, když při ukládání trestní sankce nepřihlédl k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele, a ani nerespektoval pravidlo, že tam, kde postačí uložení sankce méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citlivější.
19. Nejprve je vhodné uvést, že pro námitky proti uloženému trestu je primárně určen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten však může být naplněn pouze ve dvou alternativách, které spočívají v tom, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolateli však byl uložen trest, který vyhovuje oběma podmínkám. Z tohoto důvodu namítl, že mu byl uložen příliš přísný trest a odkázal na ustanovení tr. zákoníku o přiměřenosti trestních sankcí, resp. na požadavek proporcionality mezi zájmem na ochraně společnosti před pachatelem trestného činu a zásahem do jeho základních práv.
20. Je jistě pravdou, že soudy mají povinnost ukládat obviněným tresty přiměřené, odpovídající povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a stejně tak mají povinnost přihlédnout k osobním, rodinným, majetkovým poměrům obviněného. Obecné zásady pro ukládání trestů obsahuje zejména §39 tr. zákoníku, na který dovolatel poukázal s ohledem na to, že Krajský soud v Brně tyto hlediska respektoval, zatímco Vrchní soud v Olomouci nikoliv. Tak tomu však není.
21. Předně je třeba si uvědomit, že nelze obviněnému uložit trestní sankci, kterou tr. zákoník podle ustanovení pro ukládání trestních sankcí obsažených v obecné a zvláštní části nedovoluje uložit. Základním odrazem významu chráněného zájmu je zákonná trestní sazba, která je u zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku určena rozpětím mezi osmi až dvanácti lety. Pouze ve výjimečných případech je soud za použití §58 tr. zákoníku oprávněn (pokud má vzhledem k okolnostem případu nebo k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby stanovené trestním zákoníkem bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že lze dosáhnout jeho nápravy i trestem kratšího trvání) snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby.
22. V projednávaném případě bylo prokázáno, že obviněný vypěstoval bez licence na své zahradě v obci XY 28 rostlin konopí velikosti od 0,8 do 1,7 m, resp. přes 37 kg toxikomansky využitelné sušiny konopí, obsahující 2 kg psychotropní látky THC. Tímto množstvím výrazně přesáhl hranici velkého rozsahu páchané trestné činnosti. Za tohoto stavu bylo nevyhnutelné, aby Vrchní soud v Olomouci zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně, který obv. M. uložil trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a tento trest ještě podmíněně odložil. Takový trest je vzhledem k rozsahu spáchané trestné činnosti jednoznačně nepřiměřený, resp. nepřiměřeně mírný, lze jej dokonce označit za exces, na který musel Vrchní soud v Olomouci adekvátně reagovat.
23. Ze spisového materiálu vyplynulo, že Vrchní soud v Olomouci doplnil důkazy týkající se osobních poměrů obviněného a ze shromážděných zpráv zjistil, že jeho osobní poměry nejsou hodny zvláštního zřetele a neliší se od běžné populace. Výdělky obviněného a jeho družky jsou zcela odpovídající jejich vzdělání a pracovnímu zařazení. Také bylo ověřeno, že dcera netrpí žádnou závažnou chorobou, jak tvrdila obhajoba. A výši trestu odnětí svobody nemohla ovlivnit ani skutečnost, že obviněný si v minulosti vzal hypoteční úvěr a ten nyní splácí. Vrchní soud zcela správně přihlédl k tomu, že dovolatel vypěstoval konopí, kterým čtyřnásobně překročil hranici velkého rozsahu z hlediska vypěstované sušiny a dvojnásobně překročil limit velkého rozsahu v případě THC.
24. Není také pravdou, že by Vrchní soud v Olomouci obv. M. uložil trest nepřiměřeně přísný. I odvolací soud zjevně postupoval ve prospěch obviněného, když ve shodě s §58 odst. 1 tr. zákoníku akceptoval specifické okolnosti případu (jednalo se o ryze amatérské pěstování a sušení konopí za účelem získání měkké drogy), stejně jako jeho osobní a rodinné poměry (konkrétně body 12 a 13 odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 5 To 28/2018, na č. l. 185/2). S přihlédnutím k těmto skutečnostem vyhodnotil zákonnou trestní sazbu osm až dvanáct let za nepřiměřeně přísnou. Nicméně s ohledem na ochranu společnosti před nekontrolovaným nakládáním s omamnými, psychotropními látkami a s jedy nebylo možné působit na obviněného trestem na samé spodní hranici trestní sazby snížené dle §58 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, a už vůbec ne trestem podmíněným. Vrchní soud zcela správně uložil obviněnému nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, tedy dva roky pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. Takový trest se jeví jako zcela správný a spravedlivý, neboť je přiměřený a vyhovující všem ustanovením tr. zákoníku.
25. Nejvyšší soud si během posuzování každého případu je rovněž vědom toho, že rozhodování o dovolání se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována také v řízení o všech opravných prostředích (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04, apod.). Proto i při projednávání tohoto případu ověřil, že z ústavního hlediska jednoznačně byla respektována všechna zásadní ústavní práva obviněného, zejm. právo na obhajobu a právo spravedlivý proces. Jinými slovy – v případu obv. K. M. Nejvyšší soud neshledal porušení žádného ústavou zaručeného práva.
V. Závěr
26. Nejvyšší soud po svém přezkumu dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Vrchní soud v Praze svým postupem neporušil základní práva dovolatele. Vina obv. K. M. byla prokázána zákonným způsobem. Mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné, a právními závěry na straně druhé, neshledal žádné rozpory. Také uložený trest je ze všech hledisek přiměřený a odpovídající zásadě proporcionality, neboť odráží jak povahu a závažnost spáchaného trestného činu, tak i specifické okolnosti případu, resp. osobní, rodinné a majetkové poměry dovolatele.
27. Z těchto důvodů Nejvyšší soud odmítl dovolání obv. K. M., a to s odkazem na §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jeho dovolání vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu