ECLI:CZ:US:2020:1.US.1759.20.1
sp. zn. I. ÚS 1759/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti R. Č., zastoupeného JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem se sídlem Rožnov pod Radhoštěm, Meziříčská 2868, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020 č. j. 6 Tdo 583/2020-4967 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2020 č. j. 1 To 35/2019-4927, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se s odvoláním na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým byl na základě odvolání státního zástupce zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 8. 4. 2019 č. j. 61 T 7/2017-4853 a věc byla vrácena soudu prvního stupně s pokynem, aby učinil nové rozhodnutí. Uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně byl stěžovatel podle §226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby podané pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Dále se domáhá, aby Ústavní soud zrušil označené usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání jako nepřípustné.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn se zabývat zásadně jen rozhodnutími pravomocnými, resp. dále nepřezkoumatelnými. Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06, III. ÚS 1692/08, I. ÚS 4033/12 a I. ÚS 1503/13).
V daném případě stěžovatel podal ústavní stížnost za situace, kdy řízení ve věci ještě nebylo pravomocně skončeno. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci byl zrušen zprošťující rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, a to na základě odvolání podaného státním zástupcem. Odvolací soud zároveň věc vrátil soudu prvního stupně s pokynem, aby ve věci učinil nové rozhodnutí, takže Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně za tohoto procesního stavu musí vydat rozhodnutí nové, proti němuž bude opět přípustný opravný prostředek. Jelikož se stěžovatel v daném řízení nachází v postavení obžalovaného, je nesporné, že bude i nadále disponovat všemi svými procesními právy, včetně práva podávat opravné prostředky proti rozhodnutí trestních soudů.
Na uvedeném konstatování nemění nic ani skutečnost, že stěžovatel podal proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu jako nepřípustné. Ani v tomto případě nejde o konečné rozhodnutí v rámci předmětného trestního řízení, neboť nemá vliv na to, že toto trestní řízení bude pokračovat novým projednáním věci před soudem prvního stupně, jak bylo uvedeno.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. července 2020
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj