ECLI:CZ:US:2020:1.US.1986.20.1
sp. zn. I. ÚS 1986/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Arch. Heleny Jandové, zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem Jižní 1820/53, 470 01 Česká Lípa, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 192/2020-12 ze dne 8. 7. 2020 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 15 Af 19/2019-84 ze dne 19. 5. 2020, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí správních soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena její základní práva garantovaná zejména čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") i princip důvěry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci zaručený čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí se podává, že rubrikovaným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem byla odmítnuta žaloba stěžovatelky směřující proti rozhodnutí žalovaného (rovněž Krajského soudu v Ústí nad Labem) ze dne 12. 6. 2018 č. j. 76 ICm 3326/2016-381 (výrok I) a dále bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Krajský soud dospěl k závěru, že v dané věci nebyla splněna základní podmínka řízení, spočívající v nedostatku věcné příslušnosti soudu v rámci správního soudnictví, a pro tuto neodstranitelnou vadu žalobu podle §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního odmítl. Stěžovatelka shora citované usnesení krajského soudu napadla kasační stížností a zároveň požádala o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud pak rubrikovaným usnesením rozhodl, že stěžovatelce se osvobození od soudních poplatků nepřiznává (výrok I) a dále stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost výrok II).
3. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti stručně řečeno namítá, že napadená soudní rozhodnutí jsou zmatečná, soudy nesprávně aplikovaly příslušné právní normy a tím, že stěžovatelku neosvobodily od soudních poplatků, porušily její právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
4. Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zvážil námitky stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná.
5. K výroku I. napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2020 č. j. 5 As 192/2020-12, kterým stěžovatelce nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, Ústavní soud konstatuje, že již v řadě svých rozhodnutí uvedl, že rozhodování o osvobození od soudních poplatků a souvisejícím ustanovení zástupce z řad advokátů je zásadně doménou obecných soudů, přičemž s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší v tomto ohledu přehodnocovat jejich závěry. Ústavní soud proto otevřel tuto problematiku věcnému posouzení pouze výjimečně, a to buď v případech týkajících se velmi specifických otázek, v případech, v nichž došlo ke svévolnému výkladu a aplikaci příslušných ustanovení občanského soudního řádu (§138 odst. 1 o. s. ř.) či soudního řádu správního (§36 odst. 3 s. ř. s.) ze strany obecných soudů, například nerespektováním kogentní normy či interpretací v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nebo když v rozhodnutích absentovalo řádné odůvodnění, ze kterého by bylo zřejmé, jaká kritéria či hlediska pokládal soud v projednávané věci za stěžejní (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 427/15 ze dne 24. 11. 2015, dostupné jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz). K tomuto však v projednávané věci nedošlo, neboť Nejvyšší správní soud logicky a plausibilně odůvodnil, proč se jedná o zjevně neúspěšný návrh, když usnesení žalovaného vydané v rámci insolvenčního řízení nepodléhá soudnímu přezkumu v rámci správního soudnictví. Tím nemohla být splněna ani zákonná podmínka pro osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. Toto rozhodnutí tak nevykazuje žádné znaky svévole, jež by vedly k porušení základních práv stěžovatelky.
6. Pokud se týká výroku II. napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu, pak je třeba konstatovat, že ústavní stížnost směřující proti tomuto výroku, kterým byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a to s ohledem na závěry stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 ze dne 23. 4. 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.).
7. K napadenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2020
č. j. 15 Af 19/2019-84 Ústavní soud pouze stručně konstatuje, že napadené rozhodnutí nevykazuje žádný ústavněprávní deficit, který by založil opodstatněnost ústavní stížnosti. Ačkoliv stěžovatelka argumentuje porušením svých základních práv, jedná se o pouhou polemiku se závěrem krajského soudu, která ke zrušení napadeného rozhodnutí vést nemůže. Závěr krajského soudu, že v dané věci nebyla splněna základní podmínka řízení, spočívající v nedostatku věcné příslušnosti soudu v rámci správního soudnictví, se zakládá na ústavně souladné racionální argumentaci a je reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v čl. 82 odst. 1 Ústavy, pročež postačí v podrobnostech na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.
8. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. října 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu