ECLI:CZ:US:2020:1.US.2745.19.1
sp. zn. I. ÚS 2745/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti ve věci stěžovatelů Ing. Jiřího Vedrala a PhDr. Heleny Vedralové, Ph.D., zastoupených Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem, sídlem kanceláře Pařížská 204/21, Praha 1 - Josefov, proti usnesení Mgr. Jiřího Komárka, exekutorského kandidáta JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 5 ze dne 4. října 2017 č. j. 067 EX 2340/08-920, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2018 č. j. 16 Co 460/2017-967 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2019 č. j. 20 Cdo 4584/2018, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., jako účastníků řízení, a obchodní korporace AB - Credit a.s., sídlem Opletalova 1603/57, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Předchozí průběh řízení
1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, konkrétně usnesení Mgr. Jiřího Komárka, exekutorského kandidáta JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 5 (dále jen "soudní exekutor"), usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a usnesení Nejvyššího soudu.
2. Z ústavní stížnosti a ústavní stížností napadených rozhodnutí zjistil Ústavní soud následující skutečnosti pojící se k předmětu ústavní stížnosti.
3. Ústavní stížností napadeným usnesením soudního exekutora rozhodl soudní exekutor tak, že udělil vydražiteli příklep na vydražené nemovité věci. Dražba se konala na základě vykonatelného exekučního titulu ve prospěch vedlejší účastnice a v neprospěch stěžovatelů. V odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení soudní exekutor uvedl, že při dražbě nemovitých věcí učinil dražitel nejvyšší podání a nebyly vzneseny žádné námitky proti udělení příklepu.
4. Městský soud ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil usnesení soudního exekutora a stanovil, že vydražitel nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění svého usnesení městský soud uvedl, že žádná z námitek uplatněných stěžovateli v odvolání či návrhu na zastavení exekuce není důvodná. Dále uvedl, že předmětné nemovitosti byly oceněny znaleckým posudkem částkou 2 200 000 Kč. Na základě toho soudní exekutor svým usnesením ze dne 2. 10. 2008 č. j. 067 EX 2340/08-101, určil výslednou cenu nemovitostí a jeho usnesení bylo usnesením městského soudu ze dne 18. 2. 2009 č. j. 16 Co 54/2009-78, potvrzeno. Dále městský soud konstatoval, že v exekučním řízení nelze otázku, o níž bylo rozhodnuto v předchozím řízení, řešit v další fázi. Z tohoto důvodu považoval usnesení o ceně za závazné, přičemž uvedl, že výjimečně lze usnesení o ceně změnit, došlo-li k podstatné změně poměrů (změna nemovitostí, nikoliv pouhé plynutí času), ze kterých vycházel znalecký posudek. Dále městský soud uvedl, že soudní exekutor zaslal dražební vyhlášku obci, v jejímž katastrálním území se nachází dražené nemovitosti, za účelem vyvěšení. Tím podle soudu splnil svou povinnost uloženou mu zákonem. To, že obec vyhlášku nevyvěsila nelze podle městského soudu považovat za porušení zákona při nařízení dražebního jednání. Jako nedůvodné posoudil městský soud i další námitky stěžovatelů, které se mimo jiné dotýkaly i promlčení práva držby.
5. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením dovolání stěžovatelů odmítl jako nepřípustné. Podle jeho uvážení nebyl postup městského soudu v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dále Nejvyšší soud v odvodnění uvedl, že není potřeba odchýlit rozhodovací praxi od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015 sp. zn. 26 Cdo 2969/2015, podle něhož je porušením zákona při nařízení dražebního jednání především nevyvěšení dražební vyhlášky na úřední desce soudu (soudního exekutora), avšak dané porušení musí být v příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli, nikoliv bez dalšího (jakékoliv) nevyvěšení dražební vyhlášky na úřední desce orgánu podle ustanovení §336c odst. 1 písm. d) a e) o. s. ř. (v tomto případě obecnímu úřadu obce, v jehož obvodu je nemovitá věc), které ale může být důvodem k postupu podle ustanovení §336c odst. 4 o. s. ř. Podle Nejvyššího soudu nemá soudní exekutor pravomoc autoritativně nařídit jinému orgánu vyvěšení dražební vyhlášky.
II. Argumentace stěžovatelů
6. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že soudní exekutor a obecné soudy zasáhly do jejich ústavně zaručených základních práv a svobod, jmenovitě rovnosti v omezení základních práv a svobod zaručené čl. 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na to, aby při omezení základních práv a svobod bylo šetřeno jejich podstaty a smyslu, které je garantováno čl. 4 odst. 4 Listiny. Dále stěžovatelé namítají zásah do práva na soudní ochranu, které je zajištěno čl. 36 odst. 1 Listiny a principu rovnosti v soudním řízení stanovenou čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že v rámci provedené dražby nemovitostí nebylo postupováno shodně jako v jiných případech, a rovněž nebylo šetřeno příslušných ustanovení občanského soudního řádu, která navíc nebyla použita podle jejich základního smyslu.
7. Stěžovatelé uvádí, že příslušná ustanovení zákona, která stanoví pravidla exekuční činnosti, nemohou být chápána pouze jako vodítka, ale představují jasně daná pravidla, jejichž dodržení je s ohledem na citlivost zásahu do práv povinných nutné vyžadovat. V tomto smyslu namítají, že znalecký posudek, který určil cenu dražených nemovitostí, neodpovídá - vzhledem ke změně cen a změně metodiky určování ceny - době, ve které k dražbě došlo.
8. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že obecné soudy zasáhly do jejich základních práv a svobod nesprávným postupem při dokazování, neboť hodnocení důkazů proběhlo, podle jejich názoru, zcela mimo pravidla stanovená občanským soudním řádem. Městský soud měl podle jejich názoru pátrat po důkazech proti stěžovatelům a akceptoval telefonický rozhovor s generálním sekretářem Asociace realitních kanceláří ČR o obecných cenách nemovitostí, jako důkazní prostředek.
9. Stěžovatelé dále uvádějí, že soudní exekutor při zveřejňování dražební vyhlášky nepostupoval v souladu se zákonem, protože ji nezaslal obci, v jejímž obvodu je dražená nemovitá věc. Postup aprobovaný městským soudem a Nejvyšším soudem považují za nadmíru restriktivní, přičemž podle jejich mínění, měly orgány veřejné moci postupovat v souladu s extenzivním výkladem a dražební vyhlášku zveřejnit způsobem zajišťujícím co největší dopad.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnými stěžovateli, již byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená usnesení a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou zastoupeni v souladu s požadavky kladenými §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Zákon o Ústavním soudu vymezuje zvláštní kategorii návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné [viz ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], o kterých je zpravidla přípustné rozhodnout bez dalšího pouze na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a sdělení obsažených v ústavní stížnosti. Pokud Ústavní soud dospěje k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, je bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
12. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nespadá do soustavy obecných soudů a nemá pravomoc působit jako další přezkumná instance jejich rozhodnutí, případně jejich právní uvážení nahrazovat svým vlastním. Jeho ústavně zakotvená pravomoc mu svěřuje pouze přezkum rozhodnutí z hlediska dodržení ústavních mezí. Vzhledem k ústavně zaručené nezávislosti soudů (viz ustanovení čl. 82 Ústavy) nemá ani pravomoc přehodnocovat jejich závěry a nahrazovat je svými vlastními. Zasáhnout může pouze výjimečně, zejména v krajních případech svévole (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2168/18 ze dne 26. 7. 2018). Ústavní soud rovněž nemá pravomoc přímo vstupovat do důkazního řízení, které proběhlo před obecnými soudy. Jejich úkolem bylo vypořádat se s otázkami skutkového stavu a postupovat tak, aby nedošlo ke kolizi s právem na soudní ochranu.
13. Obecné soudy jasně a přesvědčivě vyložily, jakými skutkovými a právními úvahami se řídily při vydání rozhodnutí. Totéž platí pro usnesení soudního exekutora. Jejich postup je odpovídající a pohybuje se v mezích pravomoci jim svěřené ústavním pořádkem. Stěžovatelé zcela pomíjejí skutečnost, že znalecký posudek neurčil cenu nemovitosti, za kterou má být prodána, ale byl podkladem pro stanovení nejnižšího podání, což ve svém usnesení konstatuje i Nejvyšší soud. Námitky stěžovatelů tak nemohou vyvolat skutečný zásah do jejich základních práv a svobod a jsou zjevně neopodstatněné.
14. Ke stejnému závěru dospěl Ústavní soud i v případě námitky směřující k dokazování. Z ústavní stížnosti - krom dojmu stěžovatelů - neplyne, že by městský soud postupoval výlučně k jejich tíži, či si opatřoval důkazy, které by je měly poškodit. Z odůvodnění usnesení městského soudu ani z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu neplyne, že by se jednalo o stěžejní důkaz - pouze uvádí kontext v otázce ceny nemovitosti, která byla sporná. Jednalo se tak o skutečnost, která byla předmětem řízení a ke které směřuje i část ústavní stížnosti.
15. Zjevně neopodstatněná je i námitka směřující ke zveřejnění dražební vyhlášky na úřední desce obce. Podle §336c odst. 1 písm. e) o. s. ř. je soud (v tomto případě soudní exekutor) povinen vyhlášku doručit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je nemovitá věc. Výklad, který přijal Nejvyšší soud, odpovídá dikci zákona a není restriktivní, jak se domnívají stěžovatelé. Soud (soudní exekutor) nemá pravomoc stanovit obci povinnost dražební vyhlášku vyhlásit. Tuto povinnost, resp. tomu odpovídající pravomoc, musí výslovně stanovit zákon, který tak však neučinil. Výklad zastávaný stěžovateli by představoval rozšíření pravomoci soudního exekutora vůči obcím, což představuje zásah, pro který by muselo existovat zákonné zmocnění. Ústavní soud nemůže přisvědčit stěžovatelům v tom, že soudní exekutor obecnímu úřadu (obci) dražební vyhlášku neposlal, neboť tato skutečnost z jednání vedeného před obecnými soudy nevyplývá. Rozporné je toto tvrzení i s ohledem na další tvrzení uvedená v ústavní stížnosti.
16. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
17. Ke změně ve složení senátu Ústavního soudu došlo na základě stanovení rozvrhu práce Ústavního soudu předsedou Ústavního soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu