ECLI:CZ:US:2020:1.US.2770.20.1
sp. zn. I. ÚS 2770/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Miroslava Pavlinského, zastoupeného JUDr. Vladanou Zemanovou, advokátkou se sídlem Svobodova 137/7, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4230/2018 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 15 Co 448/2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavnímu soudu byl dne 25. 9 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
3. Ústavní stížností napadeným Městský soud v Praze k odvolání žalobce (vedlejšího účastníka) změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 5. 2017, č. j. 13 Ec 103/2012-229 a uložil žalovanému (stěžovateli) povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku částku 176 836 Kč s příslušenstvím. Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud napadeným rozsudkem změnil právní názor soudu prvního stupně ohledně hodnocení listiny - smlouvy o půjčce ze dne 18. 6. 2010. Na rozdíl od nalézacího soudu ji shledal platnou a přesunul důkazní břemeno na stěžovatele, aby tvrdil a prokázal, zda a kdy vrátil žalobci částku sjednanou ve smlouvě o půjčce, popřípadě aby tvrdil, že mu v uvedené formě peněžní prostředky neposkytl. Stěžovatel s tímto postupem soudu nesouhlasí a poukazuje na skutečnost, že pokud chtěl odvolací soud hodnotit důkazy odlišně od soudu prvního stupně, měl rozhodné důkazy zopakovat. Stěžovatel nesouhlasí s přesunem důkazního břemene, aniž by žalobce prokázal, že mu byla nějaká půjčka formou investic poskytnuta. Z procesní opatrnosti dostál výzvě, kterou mu odvolací soud dal při jednání dne 14. 11. 2017, totiž, aby prokázal, že půjčené peníze vrátil nebo že mu půjčka v tvrzené formě nebyla poskytnuta. Odvolací soud stěžovatelem navržené důkazy neprovedl a z jeho rozhodnutí není též zřejmé, proč se tak nestalo. Ve věci bylo rozhodnuto bez poučení podle §118a o.s.ř.
III.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. l Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95 (U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), porušení základního práva nebo svobody. Žádný z uvedených závěrů však v nyní posuzované věci nelze učinit.
6. Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší přehodnocovat dokazování provedené obecnými soudy. Stěžovatelovo přesvědčení o protiústavním (ne)dokazování a porušení §213 odst. 2 o. s. ř. je liché, neboť odvolací soud nezměnil skutková zjištění. Učinil pouze odlišný právní závěr na základě skutkového stavu, k němuž dospěl soud prvního stupně. Odvolací soud považoval účastníky uzavřenou smlouvu za "zvláštní", nicméně platnou. Stěžovatel nezpochybnil, že by tuto smlouvu vůbec neuzavřel. I z toho důvodu lze předpokládat, že účastníci měli v minulosti společnou vůli smlouvu o půjčce uzavřít. Pokud stěžovatel argumentoval v řízení před obecnými soudy tím, že všechny žalobcem tvrzené investice byly pokryty zálohovými platbami, lze odkázat odůvodnění odvolacího soudu, který se s tímto tvrzením řádně vypořádal.
7. Namítá-li stěžovatel, že nebyl odvolacím soudem poučen podle §118a o.s.ř., nutno uvést, že není zřejmé, které z tam uvedených poučení má stěžovatel na mysli. Pokud se jedná o poučení podle odst. 2 §118a o.s.ř., lze odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3717/16, v němž bylo konstatováno, že absenci poučení podle citovaného ustanovení lze z hlediska ústavnosti akceptovat, není-li pochyb o tom, že ve vztahu k danému právnímu posouzení byl skutkový stav již plně objasněn. Z dokazování provedeného obecnými soudy přitom vyplývá, že skutkové okolnosti byly postaveny najisto, tzn., že účastnici spolu uzavřeli smlouvu o půjčce, přičemž stěžovatel investovanou hodnotu žalobci nevrátil.
8. Stěžovateli lze dát zapravdu v tom smyslu, že odvolací soud v napadeném rozsudku neuvedl důvody, pro které nepřistoupil k provedení stěžovatelem navržených důkazů. Toto pochybení však nepovažuje Ústavní soud, s ohledem na konkrétní okolnosti případu, za natolik intenzivní, aby došlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a převzatý soudem druhého stupně byl již dostatečně zjištěn.
9. Z výše vyložených důvodů považuje Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů za ústavně konformní a na jejich odůvodnění lze v podrobnostech odkázat.
10. Předmětnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu