ECLI:CZ:US:2020:1.US.2776.19.1
sp. zn. I. ÚS 2776/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatelky A, zastoupené JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem se sídlem Bělocerkevská 1037/38, 100 00 Praha 10, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému soudcem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 1085/2019 ze dne 20. 6. 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podaná někým zjevně neoprávněným.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podle §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Stěžovatelka namítá, že při realizaci domovní prohlídky na základě napadeného příkazu nebyl žádný její představitel vyslechnut. Uvádí, že R. P., u něhož měla být domovní prohlídka provedena, užívá pouze nepatrnou část areálu vymezeného v napadeném příkazu k domovní prohlídce. Má za to, že prohlídka měla zahrnovat jen ty prostory, které reálně R. P. užívá k bydlení, nikoli již zbylé části předmětného areálu, která jsou užívány stěžovatelkou (tj. společností A) a také společností B. Brojí proti tomu, že jí nebyl napadený příkaz doručen a žádnému jejímu zástupci nebylo umožněno se realizace dané prohlídky účastnit.
Z uvedeného je tedy patrné, že námitky stěžovatelky fakticky nesměřují proti obsahu samotného napadeného příkazu k domovní prohlídce, popř. proti podmínkám jeho vydání, ale proti tomu, jakým způsobem byla na jeho podkladě realizována samotná domovní prohlídka. Způsob provedení domovní prohlídky však sám o sobě nemůže mít vliv na to, zda samotný příkaz k jejímu provedení byl vydán v souladu se zákonem, resp. zda jeho samotným vydáním došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, což by mohlo představovat důvod pro jeho zrušení Ústavním soudem.
Jestliže se stěžovatelka domnívala, že k zásahu do jejích ústavně zaručených práv a svobod došlo až jí popsaným způsobem realizace příkazu k domovní prohlídce, měla podat ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v postupu policejního orgánu při provedení domovní prohlídky. Stěžovatelka však takto neučinila a Ústavní soud musí respektovat pravidlo, že je vázán petitem ústavní stížnosti [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1076/07 ze dne 21. 1. 2008 (N 14/48 SbNU 145) či nález sp. zn. III. ÚS 2396/13 ze dne 3. 4. 2014 (N 53/73 SbNU 69) nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 2391/18 ze dne 13. 11. 2018], v němž stěžovatelka navrhla výhradně zrušení napadeného příkazu k domovní prohlídce.
Jak již bylo uvedeno, podle napadeného příkazu měla být domovní prohlídka vykonána u osoby jménem R. P. Tato domovní prohlídka se přitom sice měla uskutečnit v areálu, v němž se nachází i provozovna stěžovatelky (a rovněž provozovna společnosti B), avšak z napadeného příkazu nikterak nevyplývá, že by mělo dojít k zásahu i do práva na nedotknutelnost obydlí stěžovatelky, když i v odůvodnění napadeného příkazu se uvádí, že věci důležité pro trestní řízení se mají nacházet v bytě a prostorách k němu náležejícím, tedy v prostorách užívaných R. P. Ostatně zásah do nedotknutelnosti obydlí stěžovatelky coby právnické osoby by mohl být proveden nikoli na základě příkazu k domovní prohlídce, ale na základě příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podle §83a trestního řádu.
Samotným vydáním napadeného příkazu k domovní prohlídce tedy nemohlo dojít k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky a její ústavní stížnost proti tomuto příkazu je proto nutno považovat za podanou někým zjevně neoprávněným. Pro úplnost je třeba dodat, že samotný příkaz k domovní prohlídce vydaný soudcem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 1085/2019 ze dne 20. 6. 2019 byl přezkoumán Ústavním soudem v řízení sp. zn. II. ÚS 2782/19, kdy Ústavní soud žádný ústavněprávní deficit v napadeném rozhodnutí neshledal (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 2782/19 ze dne 7. 4. 2020).
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 8. června 2020
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj