ECLI:CZ:US:2020:1.US.3133.20.2
sp. zn. I. ÚS 3133/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Libuše Lienerové, zemřelé dne 28. 11. 2020, zastoupené Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem Rašínova 68/3, 760 01 Zlín, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 32 Nd 467/2020-268 ze dne 27. 10. 2020 ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení §20 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), v platném znění, takto:
Usnesení Ústavního soudu č. j. I. ÚS 3133/20-17 ze dne 30. 11. 2020 se ruší a řízení o ústavní stížnosti se zastavuje.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Spolu s tím se domáhala zrušení §20 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), v platném znění.
O ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud ve výroku označeným usnesením, jímž ústavní stížnost odmítl dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Toto rozhodnutí bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 1. 12. 2020 a stalo se týmž dnem vykonatelným. Dne 3. 12. 2020 právní zástupce stěžovatelky Ústavnímu soudu sdělil, že stěžovatelka dne 28. 11. 2020 zemřela. Tuto informaci Ústavní soud následně ověřil z informačního systému evidence obyvatel, v němž je uvedeno totéž datum úmrtí stěžovatelky.
Podle ustanovení §107 odst. 1 a 5 občanského soudního řádu ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu platí, že ztratí-li stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti způsobilost být jeho účastníkem dříve, než bylo pravomocně skončeno, a neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, Ústavní soud řízení zastaví. Z výše uvedeného je zřejmé, že stěžovatelka zemřela, a tím i pozbyla způsobilost být účastníkem řízení o ústavní stížnosti ještě před vydáním rozhodnutí o ní. Jelikož v tomto případě povaha věci (otázka náhrady za nemajetkovou újmu, resp. rozhodování Nejvyššího soudu o stěžovatelčině námitce podjatosti) neumožňuje v řízení pokračovat, Ústavní soud podle citovaných zákonných ustanovení řízení o ústavní stížnosti zastavil. Současně musel přistoupit ke zrušení usnesení, jímž byla ústavní stížnost odmítnuta, neboť v době jeho vydání nebyly splněny zákonné podmínky pro přijetí takového rozhodnutí.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud zrušil rozhodnutí o ústavní stížnosti a řízení o ní dle §107 odst. 5 občanského soudního řádu ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu zastavil.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu