ECLI:CZ:US:2020:1.US.3147.20.1
sp. zn. I. ÚS 3147/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Davida Zahumenského, advokáta se sídlem v Brně, Lidická 700/19, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 67 A 4/2020-121 ze dne 27. 10. 2020, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a a) Krajského úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem v Brně, Žerotínovo náměstí 3/5, b) ROZUMNÍ - Petr Hannig - za spravedlnost a životní jistoty, jednající volebním zmocněncem Mgr. Petrem Hannigem, c) Svobody a přímé demokracie (SPD), jednající volebním zmocněncem Mgr. Pavlem Smetanou, d) Křesťanské a demokratické unie - Československé strany lidové, jednající volebním zmocněncem Petrem Cajzlem, e) Občanské demokratické strany s podporou Svobodných a hnutí Starostové a osobnosti pro Moravu, jednající volebním zmocněncem Mgr. Janem Kočím, f) České strany sociálně demokratická, jednající volebním zmocněncem Hanou Haluzovou, g) Komunistické strany Čech a Moravy, jednající volebním zmocněncem Josefem Boudou, Dis., h) Starostů pro Jižní Moravu, jednající volebním zmocněncem Petrou de Graafovou, ch) Trikolóry hnutí občanů, jednající volebním zmocněncem PhDr. Evou Duřpektovou, i) České pirátské strany, jednající volebním zmocněncem RNDr. Vendulou Svobodovou, j) Demokratické strany zelených - ZA PRÁVA ZVÍŘAT, jednající volebním zmocněncem Jiřím Anderlem, k) Dělnické strany sociální spravedlnosti - Čistý kraj, jednající volebním zmocněncem Erikem Lamprechtem, l) Levice, jednající volebním zmocněncem Jitkou Bónovou, m) Zdraví Sport Prosperita, jednající volebním zmocněncem Renatou Anderlíkovou, n) Spolu pro Moravu, jednající volebním zmocněncem Mgr. Monikou Dvořákovou, o) Moravané, pro zachování Moravy se při sčítání lidu 2021 opět přihlasme k moravské národnosti, jednající volebním zmocněncem Františkem Novotným a p) ANO 2011, jednající volebním zmocněncem Bc. Janou Lancůchovou, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva. Stěžovatel namítá porušení čl. 102 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 21 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a rovněž čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. V dané věci podal stěžovatel u krajského soudu návrh, kterým se domáhal vyslovení neplatnosti hlasování ve volbách do Zastupitelstva Jihomoravského kraje konaných ve dnech 2. a 3. října 2020, eventuálně vyslovení neplatnosti těchto voleb; stěžovatel se zároveň domáhal zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 15757/2020-35/MIN/KAN ze dne 17. 9. 2020 (dále jen "mimořádné opatření") týkajícího se zákazu pohybu a pobytu bez ochranných prostředků dýchacích cest. Stěžovatel se dostavil do volební místnosti s nasazenou rouškou, kterou si k výzvě okrskové volební komise odmítl sundat z obavy z vysoké pokuty tři milionů korun, která by mu podle jeho názoru v takovém případě hrozila. Stěžovateli pak nebylo umožněno ve volbách hlasovat, podle něj nešlo o izolované narušení voleb. Stěžovatel tvrdí, že kvůli povinnosti nosit roušku mohlo dojít k tomu, že ve volbách hlasovali jiní občané, než ti, jejichž občanské průkazy byly předkládány. Stěžovatel dále uváděl, že osobám, kterým byla nařízena karanténa dne 1. 10. 2020 po 20:00 hod., nebylo umožněno ve volbách hlasovat, neboť již nebyly otevřeny "drive-in volební stanoviště". Podle stěžovatele je mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví nezákonné a podstatným způsobem ovlivnilo hlasování a výsledky voleb.
3. Krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením návrh stěžovatele na neplatnost hlasování ve volbách, event. na neplatnost voleb, zamítl; návrh na zrušení mimořádného opatření pak vyloučil k samostatnému projednání. Krajský soud předně dospěl k závěru, že stěžovatelův návrh je ve své podstatě pouze návrhem na neplatnost hlasování a návrhem na vyslovení neplatnosti voleb nemůže být ani in eventum. Podle krajského soudu měl stěžovatel tvrdit, v čem spočívá porušení některého z ustanovení zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o volbách do zastupitelstev krajů"), existenci vztahu mezi touto nezákonností a výsledkem voleb a intenzitu této nezákonnosti, tj. hrubé ovlivnění výsledku voleb ve smyslu §53 odst. 2 téhož zákona. Krajský soud však dospěl k závěru, že stěžovatel hrubé ovlivnění volebních výsledků nedoložil, ale ani je přímo netvrdil, nýbrž se jen omezil na tvrzení potenciality ovlivnění výsledku voleb. Neumožnila-li okrsková volební komise hlasovat stěžovateli, jehož totožnost si nemohla ověřit, postupovala podle krajského soudu správně; i kdyby však okrsková volební komise pochybila, nemohlo takové ojedinělé pochybení hrubě ovlivnit výsledek voleb. Stěžovatel pak podle krajského soudu netvrdil, že by volební komise svým postupem znemožnila hlasovat ve volbách takovému množství voličů, aby v důsledku jejich nehlasování došlo k hrubému ovlivnění výsledků voleb. Krajský soud přitom poukázal na skutečnost, že nenapadla žádná další volební stížnost, v níž by si kdokoli na stěžovatelem rozporovaný postup okrskové volební komise stěžoval; skutečnost, že mimořádné opatření mohlo odradit množství osob od volby, neznamená, že byl porušen zákon a byl ovlivněn výsledek voleb. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by šlo o takové množství voličů, jejichž neúčast výsledek voleb hrubě ovlivnila. Obdobně pak podle krajského soudu několik článků z internetových periodik a diskusních anonymních příspěvků nijak nedokládá, že hlasovali jiní voliči, než hlasovat podle občanských průkazů měli, ani že by v důsledku toho byl ovlivněn výsledek voleb hrubým způsobem.
4. Rozsáhlou argumentaci stěžovatele lze shrnout následovně: Stěžovatel tvrdí, že jeho ústavně zaručená práva byla porušena, neboť mu nebylo umožněno volit; volby byly narušeny dopady mimořádného opatření. Za prvé, stěžovatel namítá, že napadené rozhodnutí krajského soudu je rozporuplné, uvádí-li krajský soud na jednu stranu, že stěžovatel tvrdil podstatné ovlivnění hlasování a voleb, na druhou stranu pro údajnou absenci takového tvrzení návrh zamítá. Podle stěžovatele je ve volebních věcech rozhodující, zda nebylo voličům odepřeno právo volit (v tomto smyslu odkázal na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2010 č. j. 44 A 98/2010- 24). Za druhé, stěžovatel tvrdí, že krajský soud řádně nezjistil skutkový stav, neprovedl a opomenul navržené důkazy (zvukový záznam z volební místnosti, informace o počtech osob trpících nemocí astma, informace o Covid-19, vyjádření odboru voleb oddělení právního a metodického řízení voleb Ministerstva vnitra a další listiny) a že je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, z jakých důkazů vycházel. Konečně, stěžovatel uvádí, že krajský soud nerespektoval princip kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní, jakož i právo vyjádřit se ke každému prováděnému důkazu. Stěžovatel v tomto smyslu poukázal na jeho přípis ze dne 20. 10. 2020, kterým krajský soud žádal, aby mu byly zaslány dokumenty, jež se svým vyjádřením do spisu zaslal vedlejší účastník a); krajský soud odmítl přílohy správního spisu stěžovateli dálkově zpřístupnit. S ohledem na krizové opatření vlády bylo v rozhodné době umožněno nahlížení do spisu pouze v pondělí a ve středu (v omezených hodinách), pročež stěžovatel neměl možnost se v soudem stanovené extrémně krátké lhůtě tří dnů seznámit se spisem; podklady předložené odpůrcem přitom byly určující pro zjištění skutkového stavu. Stěžovatel v tomto smyslu odkázal na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 10. 2006 ve věci Mareš proti České republice, č. stížnosti 1414/03. V doplnění ústavní stížnosti doručeném Ústavnímu soud dne 30. 11. 2020 stěžovatel dále poukázal na sdělení Státního zdravotnického ústavu ze dne 19. 11. 2020, ze kterého podle stěžovatele vyplývá, že smrtnost onemocnění COVID-19 je pouhých 0,23 % a je zřejmé, že státy vyvolaly paniku kvůli této nemoci neopodstatněně.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, tudíž nemusí být právně zastoupen jiným advokátem [srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 42/15 ze dne 8. 10. 2015 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)]; ústavní stížnost je přípustná [§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a contrario], jde však o návrh zjevně neopodstatněný.
6. V řízení o ústavní stížnosti, která směřuje proti soudnímu rozhodnutí o platnosti hlasování při volbách do zastupitelstva kraje, není Ústavní soud odvolacím orgánem, který by přezkoumával jako další instance rozhodnutí krajského soudu; jeho úkolem proto není obecně ochrana obyčejného volebního práva v objektivním smyslu, nýbrž ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. bod 16 usnesení sp. zn. Pl. ÚS 4/11 ze dne 10. 5. 2011; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). V daném smyslu Ústavní soud zkoumá, zda stěžovatelem napadené soudní řízení a jeho výsledek neporušily jeho ústavně zaručená práva, vyplývající z předpisů upravujících soudní řízení správní ve věcech volebního soudnictví, resp. zda rozhodnutím krajského soudu nebyla relevantně - z pohledu ústavněprávního - dotčena jeho hmotná (volební) práva (viz nález sp. zn. I. ÚS 4178/18 ze dne 2. 4. 2019).
7. Ústavní soud dopěl k závěru, že napadené rozhodnutí krajského soudu z ústavněprávního hlediska obstojí. První námitka stěžovatele ohledně rozporuplnosti napadeného rozhodnutí je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel sice v obecné rovině tvrdil, že bylo hlasování podstatným způsobem ovlivněno, krajský soud však pečlivě odůvodnil, proč dílčí tvrzení stěžovatele nejsou s to prokázat hrubé ovlivnění výsledku voleb. Uvedl-li krajský soud, že mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví "mohlo odradit množství osob" (viz bod 25 napadeného usnesení), neznamená to - jak krajský soud vysvětlil - že byl porušen zákon hrubě ovlivněny výsledky voleb. Obdobně pak krajský soud řádně vysvětlil, proč postup okrskové komise vůči stěžovateli nepovažoval za nezákonný, a zároveň uvedl, že z tvrzení stěžovatele ani z úřední činnosti nevyplývá, že volební komise znemožnila hlasovat ve volbách takovému množství voličů, že by v důsledku jejich nehlasování byly výsledky voleb hrubě ovlivněny (viz bod 23 napadeného rozhodnutí). V tomto smyslu je pak třeba jako zjevně neopodstatněnou posoudit i druhou námitku stěžovatele (opomenuté důkazy a nepřezkoumatelnost rozhodnutí). Dospěl-li krajský soud ohledně dílčích tvrzení stěžovatele k závěru, že nejsou s to prokázat hrubé ovlivnění výsledku voleb, nelze neprovedení důkazů k takovým tvrzením považovat za porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Z judikatury Ústavního soudu totiž plyne, že nikoliv každé opomenutí důkazu nutně vede k porušení práva na spravedlivý proces. Výjimečné situace, v nichž lze i pochybení soudu spočívající v opomenutí důkazu z ústavněprávních hledisek akceptovat, mohou nastat v případě důkazních návrhů nemajících k projednávané věci žádnou relevanci, jež nemohou vést k objasnění skutečností a otázek podstatných pro dané řízení a které mohou být dokonce i výrazem zdržovací procesní taktiky (nález sp. zn. II. ÚS 2067/14 ze dne 23. 6. 2015 (N 119/77 SbNU 739). Stěžovatel přitom ani v ústavní stížnosti žádným způsobem nevysvětlil, jak by všechny jím navrhované listinné důkazy mohly vést ke zjištění hrubého ovlivnění výsledků voleb.
8. Ke třetí námitce stěžovatele (porušení principu kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní) lze uvést následující: Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že je v zájmu spravedlivého řízení, aby soud uvědomil účastníky řízení, že mu bylo předloženo vyjádření dalšího účastníka řízení a že se k němu mohou písemně vyjádřit (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 6. 2005 ve věci Milatová a ostatní proti České republice, č. stížnosti 61811/00, či rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. 2. 2011 ve věci 3A.CZ s. r. o. proti České republice,
č. stížnosti 21835/06). Jak vyplývá z ústavní stížnosti, krajský soud stěžovatele přípisem ze dne 19. 10. 2020 vyzval, aby se k vyjádření vedlejšího účastníka a) ze dne 15. 10. 2020 vyjádřil ve lhůtě tří dnů, přičemž samotné vyjádření k přípisu přiložil. Byť lze přisvědčit stěžovateli, že stanovená lhůta k replice byla krátká, nelze bez dalšího dospět k závěru, že byl porušen princip kontradiktornosti, a to zejména s ohledem na stručnost vyjádření (dané vyjádření obsahovalo pouze tři strany vlastního textu) a povinnost krajského soudu rozhodnout ve lhůtě dvaceti dnů poté, kdy mu návrh došel (§90 odst. 3 soudního řádu správního). Stěžovatel zároveň žádným způsobem nevysvětlil, jak dokumenty přiložené k předmětnému vyjádření (tj. seznam voličů z příslušného volebního okrsku, seznam politickým subjektů kandidujících v daných volbách a pověření k zastupování před soudem) měly ovlivnit možnost stěžovatele řádně reagovat na vyjádření vedlejšího účastníka a). Namítá-li dále stěžovatel, že princip kontradiktornosti byl porušen z důvodu, že mu krajský soud nezpřístupnil obsah příslušného správního spisu prostřednictvím datové schránky, pak žádnou takovou povinnost krajskému soudu soudní řád správní neukládá. Správním spisem se ve správním soudnictví nedokazuje (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 8/2008-117 ze dne 29. 1. 2009); soudní spis včetně jeho příloh byl stěžovateli přístupný po celou dobu řízení (tj. nejen ve stanovené lhůtě k podání repliky) k nahlédnutí u krajského soudu a stěžovatel se s ním tedy mohl seznámit (viz §45 soudního řádu správního).
9. Protože Ústavní soud nezjistil, že by byla porušena stěžovatelova ústavní práva, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež umožňuje odmítnout návrh v zájmu racionality a efektivity řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu