ECLI:CZ:US:2020:1.US.3243.20.1
sp. zn. I. ÚS 3243/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti společnosti Darren production s.r.o. se sídlem Pardubice, Školní 866, zastoupené JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem se sídlem Chrudim, Tovární 1130, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 2. 2020 č. j. 20 C 280/2019-88 a výroku II. a III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 9. 9. 2020 č. j. 27 Co 157/2020-143, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejích základních práv ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy.
Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že okresní soud uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 040 Kč, částku 6 413 Kč a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše s příslušenstvím. Zaplacení výše uvedených částek se žalobkyně domáhala z titulu nezaplacení kupní ceny za tiskárnu, kterou dodala stěžovatelce. K odvolání stěžovatelky odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.). Dále zamítl návrh stěžovatelky na přerušení řízení do doby prověření trestního oznámení podaného na svědka Č. (výrok I.), neboť z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že tento rozsudek nebyl postaven pouze na skutkovém zjištění učiněném z výpovědi tohoto svědka, ale i na dalších důkazech, které soud prvního stupně zhodnotil v souladu se zásadami podle §132 o. s. ř. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Stěžovatelka nesouhlasí s právním závěrem soudů, že je povinna zaplatit žalobkyni kupní cenu předmětné tiskárny. Tvrdí, že vadu spočívající v nekvalitním tisku reklamovala včas a soudy tuto skutečnost pominuly. Namítá, že odvolací soud odmítl provést důkaz znaleckým posudkem o kvalitě tisku předmětné tiskárny, který navrhovala. Uvedený postup stěžovatelka považuje za porušení práva na spravedlivý proces.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým civilním soudům. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v §132 o. s. ř. Pokud civilní soud postupuje v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů, a to ani, kdyby měl ohledně provedeného dokazování pochybnosti (srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93). Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Z těchto principů Ústavní soud vyšel i při posouzení námitek stěžovatelky, jejichž podstatu představuje polemika se závěry soudů, v níž se domáhá jejich přehodnocení Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru.
Stěžovatelka však v ústavní stížnosti nevznesla relevantní ústavně právní námitky, které by svědčily o porušení jejích ústavně zaručených práv. Podstata jejího návrhu spočívá v pokračující polemice a vyjádření nesouhlasu s právními závěry soudů. Ústavní soud ověřil, že soudy své rozhodnutí o tom, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobkyni kupní cenu tiskárny, jakož i cenu díla za instalaci tiskárny, řádně a srozumitelně odůvodnily. V jejich rozhodnutích nelze spatřovat porušení žádných ústavně zaručených práv. Skutečnost, že soudy svá rozhodnutí opřely o právní názory, se kterými se stěžovatelka neztotožňuje, sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti nezakládá. K nákladům řízení stěžovatelka žádné námitky neuvádí, Ústavní soud žádné vady ústavně-právní povahy neshledal.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2020
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu