ECLI:CZ:US:2020:1.US.3819.19.1
sp. zn. I. ÚS 3819/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti RAVAK a.s., sídlem Obecnická 285, Příbram, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, sídlem Husova 240/5, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2018 č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-B-426, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 27. 11. 2019, stěžovatelka podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 28. 11. 2018 č. j. MSPH 76 INS 2762/2011- B-426 ve výroku I., II., III., IV. a V., neboť podle jejího tvrzení bylo jím porušeno její základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 15. 5. 2020, stěžovatelka požádala Ústavní soud o přednostní projednání a podala návrh, aby bylo rozhodnuto o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí do doby konečného rozhodnutí o podané ústavní stížnosti, a to s ohledem na skutečnost, že dne 15. 5. 2020 bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 13. 5. 2020 č. j. MSPH 76 INS 2762/2011, 4 VSPH 3/2020-B-966, kterým bylo potvrzeno usnesení městského soudu ze dne 21. 11. 2019 č. j. MSPH 76 INS 2762/201-B-796 v bodech I., II. výroku a odvolání proti bodům III., IV. výroku odmítnuto.
2. Městský soud ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl v insolvenční věci dlužníka OLEO CHEMICAL, a.s., o způsobu řešení úpadku dlužníka tak, že povolil na návrh dlužníka řešení úpadku reorganizací (výrok I.), insolvenčním správcem je Ing. Jiří Hanák (výrok II.), soud ustanovenému znalci společnosti Equity Solutions Appraisals s. r. o. uložil, aby ve lhůtě 30 dnů aktualizoval svůj znalecký posudek zpracovaný ke dni 15. 2. 2017 (výrok III.), vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 120 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložil aktualizovaný reorganizační plán s aktualizovanou zprávou o reorganizačním plánu (výrok IV.) a rozhodl, že osoby odlišné od dlužníka mohou předložit reorganizační plán za podmínek stanoveným v tomto výroku (výrok V.).
3. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, přiložených příloh, veřejně dostupného insolvenčního rejstříku a databáze Ústavního soudu vyplývá, že městský soud napadeným usnesením povolil řešení úpadku dlužníka OLEO CHEMICAL, a.s., reorganizací. Jedná se přitom v pořadí již o třetí rozhodnutí městského soudu, kdy předchozí dvě jeho usnesení Ústavní soud zrušil nálezem ze dne 18. 1. 2018 sp. zn. II. ÚS 1162/17 a dále nálezem ze dne 26. 6. 2018 sp. zn. II. ÚS 699/18. Stěžovatelka napadla předmětné rozhodnutí městského soudu již jednou ústavní stížností ze dne 20. 12. 2018. Ústavním soudem byla ústavní stížnost usnesením ze dne 27. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 4214/18 odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť dne 31. 7. 2019 rozhodl městský soud usnesením č. j. MSPH 76 INS 2762/2011- B-697, tak že se reorganizační plán předložený dlužníkem zamítá a na majetek dlužníka vyhlásil konkurs. Proti tomuto rozhodnutí bylo několika věřiteli podáno odvolání a vrchní soud jako soud nadřízený městskému soudu usnesením ze dne 24. 10. 2019 č. j. MSPH 76 INS 2762/2011, 4 VSPH 1217/2019-B-783 výrokem II. napadené usnesení městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Městský soud rozhodl znovu usnesením ze dne 21. 11. 2019 č. j. MSPH 76 INS 2762/201-B-796 tak, že schválil reorganizační plán dlužníka ze dne 28. 2. 2019. I proti tomuto rozhodnutí se odvolalo několik věřitelů a vrchní soud usnesením ze dne 13. 5. 2020 č. j. MSPH 76 INS 2762/2011, 4 VSPH 3/2020-B-966 napadené usnesení městského soudu v bodech I. a II. výroku potvrdil, odvolání proti bodům III. a IV. výroku odmítl.
4. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
5. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost třeba podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou procesní, což znamená, že je třeba nejpozději poslední den jejího trvání podání odevzdat orgánu, který má povinnost je doručit, nebo učinit úkon u soudu (srov. §57 odst. 3 o. s. ř.).
6. Za situace, kdy napadené rozhodnutí bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 28. 11. 2018, kdy i nabylo právní moci, lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula 28. 1. 2019 a ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. 11. 2019, stalo se tak evidentně po uplynutí dvouměsíční lhůty určené k podání ústavní stížnosti (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon o Ústavním soudu neumožňuje jakkoliv zhojit.
7. Ústavní soud nesdílí názor stěžovatelky, že odmítnutím této ústavní stížnosti z důvodu uplynutí lhůty, se bude jednat o sofistikované zdůvodnění zřejmé nespravedlnosti, když jí bude upřen poslední právní prostředek, kterým se může domáhat nápravy porušení jejích práv způsobených tímto třetím usnesením o povolení reorganizace. Ústavní soud stěžovatelku v odůvodnění usnesení ze dne 27. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 4214/18, kterým byla odmítnuta předchozí ústavní stížnost proti totožnému usnesení městského soudu, upozornil, že je zapotřebí brát ohled na skutečnost, že napadené rozhodnutí již jen stěží "oživne", když bude ve věci vydáno nové rozhodnutí vrchního soudu. Jak plyne z výše uvedeného, ve věci byla následně vydána další rozhodnutí městského soudu i vrchního soudu, přičemž proti posledně vydanému rozhodnutí vrchního soudu ze dne 13. 5. 2020 lze opět uplatnit (případně) příslušné opravné prostředky.
8. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, odmítl.
9. S ohledem na shora uvedené nebylo třeba se zabývat návrhem stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a sdílí osud ústavní stížnosti. O návrhu na přednostní projednání věci Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť mu fakticky vyhověl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2020
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj