ECLI:CZ:US:2020:1.US.3850.19.1
sp. zn. I. ÚS 3850/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Josefa Devery, zastoupeného Mgr. Štěpánem Jaklem, Mírové náměstí 157/30, Litoměřice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2018, č. j. KSUL 91 INS 14211/2016-B-74, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2019, č. j. KSUL 91 INS 14211/2016, 2 VSPH 6/2019-B-81, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, č. j. KSUL 91 INS 14211/2016, 29 NSČR 47/2019-B-100, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 2. 12. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel se v pozici věřitele domáhal u Krajského soudu v Ústí nad Labem toho, aby insolvenční správce Ing. Jiří Krejčiřík byl zproštěn výkonu své funkce, a to ve věci evidované u krajského soudu pod č. j. KSUL 91 INS 14211/2016-B-74. Soud prvního stupně rozhodl o návrhu stěžovatele tak, že jej odmítl. V odůvodnění poukázal na to, že dle jeho názoru není stěžovatel k podání projednávaného návrhu věcně legitimován. Podle něj svědčí toto právo pouze věřitelskému výboru a dlužníku. Jelikož bylo zjištěno, že soud v insolvenčním řízení ukončil účast stěžovatele v rámci předmětného insolvenčního řízení, pročež mu zanikla v souladu s ustanovením §63 a §68 IZ i funkce zástupce věřitelů, soud bez dalšího návrh stěžovatele odmítl. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění poukázal na skutečnost, že ohledně všech pohledávek, které stěžovatel do insolvenčního řízení přihlásil, byla jejich přihláška pravomocně odmítnuta, čímž byla účast stěžovatele v insolvenčním řízení ukončena a zanikla tak i jeho funkce zástupce věřitelů. Této funkce a účasti v řízení pozbyl stěžovatel ještě před tím, než podáním ze dne 19. 1. 2018 navrhl zproštění insolvenčního správce jeho funkce. V napadeném usnesení Nejvyššího soudu tento dospěl k závěru, že usnesením insolvenčního soudu ze dne 27. 5. 2019, č. j. KSUL 91 INS 14211/2016-B-96, byl insolvenční správce Ing. Jiří Krejčiřík zproštěn funkce insolvenčního správce v souvislosti se skončením insolvenčního řízení. Za této situace je podle Nejvyššího soudu nadbytečné posuzovat, zda byl stěžovatel osobou aktivně legitimovanou k podání návrhu na zproštění funkce insolvenčního správce.
Stěžovatel v ústavní stížnosti popsal průběh insolvenčního řízení, přičemž brojil jak proti postupu insolvenčního soudu, tak i správce konkurzní podstaty. Podle náhledu stěžovatele nejsou rozhodnutí obecných soudů řádně odůvodněna a nejsou přezkoumatelná. Dle jeho názoru došlo postupem obecných soudů k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
III.
Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelově věci neshledal.
Podle náhledu Ústavního soudu jsou ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů řádně odůvodněna, neboť z nich lze seznat, z jakých procesních a skutkových okolností případu vyšly, jakou právní úpravu na daný případ aplikovaly a k jakým právním závěrům dospěly. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním názorem obecných soudů jejich rozhodnutí protiústavními nečiní. Ústavní soud je toho názoru, že napadená rozhodnutí jsou zcela ústavně konformní.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu