ECLI:CZ:US:2020:1.US.4050.19.1
sp. zn. I. ÚS 4050/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti S. C., zastoupeného Filipem Matoušem, advokátem se sídlem Lazarská 6, 120 00 Praha 2, proti usnesení Okresního soudu v Příbrami č. j. 3 T 150/2019-678 ze dne 22. 10. 2019 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím Okresní soud v Příbrami dle §206 odst. 3 trestního řádu nepřipustil stěžovatele jako poškozeného k hlavnímu líčení v trestní věci vedené u něj pod sp. zn. 3 T 150/2019.
Proti tomuto rozhodnutí brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jeho kasace. Stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3439/17 ze dne 2. 4. 2019 a uvedl, že soud může takto vyloučit osobu uplatňující práva poškozeného jen tehdy, jestliže mu takové právo (postavení) zřejmě (zjevně) nepřísluší. V pochybnostech je třeba takovou osobu k hlavnímu líčení připustit. Stěžovatel konkrétně namítl, že hodnota obchodního podílu společnosti se v obecné rovině odvíjí od hospodářských výsledků společnosti a jejího majetku. Odtud pak dle jeho názoru plyne, že mu mohla v důsledku trestného činu obžalovaného vzniknout škoda spočívající ve snížení hodnoty obchodních podílů společníků. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti přiblížil.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Předmětné trestní řízení bylo a je vedeno pro podezření ze spáchání zločinu zpronevěry dle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, jehož se měl dopustit jeden ze společníků blíže určené obchodní společnosti s ručením omezeným. Z hlediska vymezení okruhu poškozených trestným činem zpronevěry se judikatura ustálila na závěru, že společníka nelze ztotožňovat se společností s ručením omezeným jako právnickou osobu coby poškozeným v trestním řízení, neboť jde o dva rozdílné subjekty. Za závazky kapitálových obchodních společností společníci neručí, resp. ručí jen omezeně, a mimo jiné i proto nemohou být přímo poškozenými osobami v případech, kdy je trestná činnost páchána na úkor majetku obchodní společnosti, avšak sami se naopak mohou dopustit vůči společnosti zpronevěry (popř. jiných trestných činů majetkového či hospodářského charakteru), a to dokonce i tehdy, když jsou jedinými společníky kapitálové obchodní společnosti (viz usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 294/2009 ze dne 26. 8. 2009, uveřejněné pod č. 41/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní). Ústavní soud tuto již nyní ustálenou judikaturu (z pozdějších rozhodnutí Nejvyššího soudu viz např. usnesení sp. zn. 5 Tdo 54/2015 ze dne 18. 2. 2015 aj.) ve své rozhodovací praxi jako ústavně konformní aproboval (srov. např. bod 24 usnesení sp. zn. III. ÚS 1000/18 ze dne 30. 8. 2018). Z toho důvodu také odmítá ústavní stížnosti společníků, nacházejících se ve stejné situaci, směřující proti rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení, která je z uplatnění práv poškozených vylučují (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3907/18 ze dne 19. 3. 2019). V podrobnostech (včetně bližších důvodů pro oddělení majetku kapitálové obchodní společnosti a majetku jejích společníků) lze na všechna zde citovaná rozhodnutí zcela odkázat.
Okresní soud v Příbrami tedy nepochybil, pakliže stěžovatele jako poškozeného k hlavnímu líčení nepřipustil, neboť stěžovateli s ohledem na shora uvedené takové postavení vskutku zjevně nepřísluší. Okresní soud tak ale měl správně učinit jen s přihlédnutím k této objektivní právní překážce, a nikoli z toho důvodu, že stěžovatel v době spáchání skutku ještě nebyl společníkem předmětné obchodní společnosti.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu