ECLI:CZ:US:2020:1.US.490.20.1
sp. zn. I. ÚS 490/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Ludmily Ryšavé a 2) Bc. Vítězslava Ryšavého, zastoupených Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 1925/2019-495 ze dne 12. 12. 2019, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 129/2018-460 ze dne 12. 12. 2018, a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 2108 C 140/2012-418 ze dne 24. 10. 2017, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a a) Jiřího Novotného a b) Sylvy Novotné, zastoupených JUDr. Danielem Ševčíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení předmětu řízení před Ústavním soudem
1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jsou přesvědčeni, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
II. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
2. Stěžovatelé jako prodávající převedli na základě kupní smlouvy ze dne 13. 2. 2012 vedlejším účastníkům vlastnické právo k nemovitostem - rodinnému domu a pozemku nacházejícím se v B., v katastrálním území L. - za kupní cenu 4 400 000 Kč. Z důvodu tvrzené existence vad statického, stavebně-technického a tepelně-technického charakteru a vad elektroinstalace vedlejší účastníci požadovali po stěžovatelích přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vad ve smyslu §597 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen "občanský zákoník"). Jelikož stěžovatelé požadovanou částku vedlejším účastníkům dobrovolně nezaplatili, domáhali se vedlejší účastníci proti stěžovatelům u obecných soudů zaplacení 1 331 519 Kč s příslušenstvím z titulu odpovědnosti za vady prodané věci.
3. Městský soud v Brně (dále jen "nalézací soud") napadeným rozsudkem uložil žalovaným stěžovatelům zaplatit společně a nerozdílně žalujícím vedlejším účastníkům 1 249 824 Kč, ve zbylé části žalobu zamítl; rovněž rozhodl o náhradě nákladů řízení. Nalézací soud dospěl k závěru, že stěžovatelé odpovídají za vytýkané vady, neboť na ně při uzavírání kupní smlouvy vedlejší účastníky neupozornili. Podle nalézacího soudu stěžovatelé ujistili vedlejší účastníky, že dům zrekonstruovali podle projektu společnosti STAFALIA, s. r. o. (dále jen "projekt č. 1"), který předpokládal kompletní výměnu konstrukcí, zejména rozebrání a nahrazení stropních konstrukcí nad prvním nadzemním podlažím, zateplení o tloušťce 100 mm formou provětrávané fasády, položení železobetonového věnce v úrovni nad druhým nadzemním podlažím, výměnu konstrukce krovu včetně ošetření trámů proti dřevokaznému hmyzu. Uvedeným způsobem však rekonstrukce provedena nebyla, naopak byla provedena podle projektu společnosti RESTA (dále jen "projekt č. 2"), který počítal s rekonstrukcí menšího rozsahu; tento projekt zároveň vedlejší účastníci do doby podpisu smlouvy neobdrželi (viz str. 22 napadeného rozsudku). Jinými slovy, podle nalézacího soudu stěžovatelé vedlejší účastníky výslovně neupozornili, že vytýkané vady nebyly opraveny v rámci rekonstrukce tak, jak bylo předpokládáno v projektu č. 1. Existence vytýkaných vad byla podle nalézacího soudu dostatečně prokázána (zejména znaleckými posudky a přiloženými fotografiemi); soud konečně uvedl, že není rozhodné, zda vytýkané vady byly zjevné či skryté, ale to, zda stěžovatelé na ně upozornili, což však stěžovatelé podle nalézacího soudu netvrdili ani neprokazovali.
4. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil jako věcné správné. Podle krajského soudu nalézací soud náležitým způsobem zjistil skutkový stav a vyvodil z něj i správné právní závěry. Krajský soud se rovněž ztotožnil s přiznanou výší slevy z kupní slevy, která je podle jeho názoru přiměřená a v souladu s dobrými mravy. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů jako nepřípustné odmítl podle §243c odst. 1 občanského soudního řádu. Podle dovolacího soudu nesměřovala většina námitek stěžovatelů proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění. Nejvyšší soud v dané věci extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy neshledal; hodnocení důkazů pak nebylo založené na libovůli.
III. Argumentace stěžovatele
5. Podstatu rozsáhlé argumentace stěžovatelů lze shrnout následovně: Zaprvé, stěžovatelé tvrdí, že obecné soudy dospěly ke skutkovým zjištěním a závěrům, které jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Z dokazování podle stěžovatelů jednoznačně vyplynulo, že vedlejší účastníci obdrželi od stěžovatelů oba projekty, avšak byli seznámeni s tím, že rodinný dům je rekonstruován podle projektu č. 2, nikoli podle projektu č. 1., a to ještě před podpisem kupní smlouvy. Vedlejší účastnící rovněž podle stěžovatelů přiznali, že byli seznámeni se stavem konstrukce krovu štítové stěny. Zadruhé, stěžovatelé tvrdí, že obecné soudy učinily skutkové a právní závěry z důkazů, které nebyly v řízení provedeny. Nalézací soud podle stěžovatelů učinil své závěry mimo jiné z listin ze spisu stavebního úřadu, které však nebyly provedeny jako důkaz. Zatřetí, stěžovatelé uvádí, že obecné soudy vycházely z důkazů, které nejsou způsobilé prokázat stav věci (existenci vad), neboť své závěry založily na podmíněných závěrech znaleckého posudku, čímž porušily §125 občanského soudního řádu. Objektivní zjištění existence vad bylo podle stěžovatelů znemožněno vedlejšími účastníky, kteří nemovitost zbourali předtím, než ji mohl prohlédnout znalec stanovený soudem. Jedinou osobou, která dům zkoumala před jeho zbouráním, byl Ing. Vašulka, který však není znalcem z příslušného oboru pro zjištění vad. Závěry vyslovené ve znaleckém posudku vypracovaném znaleckým ústavem Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, jsou podle stěžovatelů pouze podmíněné, a to z toho důvodu, že předmětná stavba již neexistovala; fotografie ani výpověď svědka pak podle stěžovatelů nemohou prokázat fyzikální vlastnosti nemovitosti (tj. vytýkané vady).
IV. Vyjádření k ústavní stížnosti
6. Soudce zpravodaj podle §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval účastníky řízení a vedlejší účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti stěžovatelů vyjádřili.
7. Nejvyšší soud ve svém vyjádření uvedl, že se tvrzenými vadami řízení nemohl zabývat, neboť argumentace v dovolání vycházela z jiného skutkového základu, než ke kterému dospěl po provedeném dokazování krajský soud. Krajský soud odkázal na odůvodnění svého rozsudku; stěžovatelé se podle jeho názoru prostřednictvím ústavní stížnosti snaží dosáhnout jiných závěrů o skutkovém stavu. Nalézací soud ve vyjádření uvedl, že právo stěžovatelů na spravedlivý proces porušeno nebylo; stěžovatelé pouze polemizují s provedenými důkazy a jejich hodnocením. Veškeré důkazy, o které nalézací soud své rozhodnutí opřel, byly v řízení řádně provedeny. Nalézací soud poukazuje na protokol z jednání ze dne 24. 11. 2015, ze kterého vyplývá, že byl k důkazu sdělen podstatný obsah celého předmětného spisu stavebního úřadu, což je podle něj v souladu s §129 občanského soudního řádu; stěžovatelé nadto mohli do spisu kdykoliv nahlížet a případně činit další důkazní návrhy.
8. Podle vedlejších účastníků je návrh stěžovatelů zjevně neopodstatněný. Vedlejší účastníci mimo jiné uvedli, že námitka, že kupující měl možnost všechny vady předmětu koupě v předstihu zjistit, je při posouzení vzniku nároku zodpovědnosti za vady podle §597 odst. 1 občanského zákoníku bezvýznamná, neboť právně relevantní je pouze zjištění, zda vada v době plnění existovala a zda prodávající na ni kupujícího upozornil; je nepodstatné, zda o vadě prodávající věděl či nikoli. Skutková zjištění obecných soudů jsou podle vedlejších účastníků v souladu s právním hodnocením a odůvodnění napadených rozhodnutí jsou jasná a srozumitelná. Vedlejší účastníci konečně mají za to, že existenci vad popsaných již v posudku Ing. Vašulky řádně prokázali.
V. Replika stěžovatelů
9. K vyjádření nalézacího soudu stěžovatelé uvedli, že z jeho rozsudku nelze zjistit, proč soud nepřihlédl k účastnickým tvrzením ohledně toho, podle kterého projektu byla rekonstrukce realizována. Z obsahu protokolu ze dne 24. 11. 2015 podle stěžovatelů plyne, že soud neprováděl důkaz všemi listinami, o které opřel své rozhodnutí. Sdělením podstatného obsahu spisu se dokazovaní neprovádí, jelikož provádět důkaz je třeba vždy konkrétní listinou; jiný postup je v rozporu s §129 občanského soudního řádu.
10. K vyjádření vedlejších účastníků stěžovatelé mimo jiné uvedli, že sám vedlejší účastník jednoznačně potvrdil, že byl seznámen s tím, podle kterého projektu byl předmět koupě rekonstruován, a to ještě před uzavřením kupní smlouvy, pročež mu byl znám stav konstrukcí a jejich opotřebení. Právě zjištění, v jakém rozsahu a podle jakého projektu byla rekonstrukce domu provedena (tzn., jaké jsou očekávané vlastnosti předmětu koupě, které stěžovatelé deklarovali při prodeji), jsou zásadní pro posouzení existence vad.
VI. Předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní stížnost byla oprávněnými osobami podána včas (§72 odst. 3 zákona Ústavním soudu) a není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelé jsou řádně zastoupeni advokátkou (§30 odst. 1 téhož zákona) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
VII. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, vyžádaného spisu i poskytnutých vyjádření a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh. Stěžovatelé polemizují se skutkovými závěry a hodnocením důkazů obecných soudů. Ústavní soud je však soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), nelze jej proto považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace na jednotlivý případ, je v zásadě věcí obecných soudů; o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze tehdy, je-li jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady) [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. Takovými kvalifikovanými vadami však napadená rozhodnutí netrpí, naopak jsou pečlivě a srozumitelně odůvodněna.
13. Stran první námitky stěžovatelů (tj. že z dokazování vyplynulo, že vedlejší účastníci byli seznámeni s tím, že rekonstrukce proběhla podle projektu č. 2, nikoliv podle projektu č. 1), lze uvést následující: Účelem odůvodnění soudního rozhodnutí je především seznámit účastníky řízení s úvahami, na nichž soud založil své skutkové a právní závěry. Nezbytný rozsah odůvodnění se přitom odvíjí od předmětu a povahy řízení, jakož i návrhů a argumentů uplatněných účastníky, s nimiž se soudy musí adekvátně vypořádat [nález sp. zn. III. ÚS 961/09 ze dne 22. 9. 2009 (N 207/54 SbNU 565) či bod 10 nálezu sp. zn. IV. ÚS 3754/19 ze dne 12. 5. 2020; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Nejsou-li zřejmé důvody soudního rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování, která je v rozporu se zásadou právního státu [viz např. nález sp. zn. II. ÚS 169/09 ze dne 3. 3. 2009 (N 43/52 SbNU 431)]. Požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí obecných soudů zároveň odpovídá právu na soudní ochranu zaručenému v čl. 36 odst. 1 Listiny (a principu vyloučení libovůle) [viz např. bod 19 nálezu nález sp. zn. III. ÚS 3411/19 ze dne 2. 6. 2020)]. Rozsah, v jakém se povinnost soudu odůvodnit rozhodnutí aplikuje, může být různý podle povahy rozhodnutí a musí být stanoven s ohledem na okolnosti případu. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva přitom vyplývá, že ačkoli čl. 6 odst. 1 Úmluvy zavazuje soudy, aby svá rozhodnutí řádně odůvodňovaly, nelze ji chápat tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 12. 2014 ve věci Emel Boyraz proti Turecku, č. stížnosti 61960/08, bod 74). V napadeném rozsudku nalézací soud hodnotil výpovědi účastníků ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy a srozumitelně vysvětlil, proč dospěl k závěru, že do doby podpisu kupní smlouvy byli vedlejší účastníci ze strany stěžovatelů utvrzováni v tom, že dům je po celkové rekonstrukci realizované podle projektu č. 1, tedy že stěžovatelé vedlejší účastníky na vady rodinného domu neupozornili. Jeho úvaha vyplývá mimo jiné z posouzení nevěrohodnosti tvrzení, že projektová dokumentace projektu č. 2 byla vyhotovena v roce 2010, je-li na veškerých vytištěných listech uváděn prosinec roku 2011 a následně je ručně přepisován (viz str. 22 napadeného rozsudku); zároveň vzal nalézací soud v úvahu i znění samotné inzerce a výpověď realitní agentky (viz str. 20 napadeného rozsudku).
14. Druhá námitka stěžovatelů (tj. že nalézací soud učinil své závěry mimo jiné z listin ze spisu stavebního úřadu, které však nebyly provedeny jako důkaz) nedosahuje ústavněprávní roviny. Stěžovatelům lze sice přisvědčit, že dokazuje-li soud listinami z jiného soudního spisu či spisu správního orgánu podle §129 občanského soudního řádu, mělo by být z protokolu zřejmé, jakými konkrétními listinami byl důkaz proveden (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1606/2008 ze dne 18. 2. 2010); je však zároveň nutné zdůraznit, že ne každé procesní pochybení ze strany obecných soudů lze bez dalšího pokládat za porušení práva na spravedlivý proces. Právo na spravedlivý proces je třeba posuzovat z hlediska celého průběhu řízení - procesní pochybení, která nemohla mít vliv na konečné právní posouzení věci, nejsou důvodem pro kasaci napadených rozhodnutí Ústavním soudem (viz např. bod 11 usnesení sp. zn. I. ÚS 24/14 ze dne 16. 4. 2014). Závěry nalézacího soudu ohledně existence vad nemovitosti i skutečnosti, zda stěžovatelé na dané vady vedlejší účastníky upozornili, vyplývají i z jiných řádně provedených důkazů (svědeckých výpovědí, znaleckých posudků, protokolu o předání a převzetí domu a dalších); je tedy nutné dospět k závěru, že skutečnost, že z protokolu ze dne 24. 11. 2015 (č. l. 274) vyplývá, že při jednání byl pouze sdělen podstatný obsah spisu stavebního úřadu, nepředstavuje s ohledem na ostatní provedené dokazování a celkovou pečlivost odůvodnění napadeného rozhodnutí takové pochybení, které by mělo vliv na dané posouzení věci.
15. Konečně, ke třetí námitce stěžovatelů (tj. že obecné soudy vycházely z důkazů, které nejsou způsobilé prokázat stav věci - existenci vad), Ústavní soud uvádí, že tomuto tvrzení stěžovatelů rovněž nelze přisvědčit. Posudek znaleckého ústavu, vypracovaný až po zbourání předmětné nemovitosti, vycházel jednak z předložených posudků Ing. Vašulky a Ing. Hrbáče, kteří svoje posudky vypracovali po zhlédnutí předmětné nemovitosti (viz str. 7 a 9 napadeného rozsudku), jednak z pořízených fotografií předmětné nemovitosti; vady byly nadto prokázány i dalšími důkazy (zpráva o mimořádné revizi elektroinstalace, výpovědi stavbyvedoucího a dalších). Lze tedy v tomto ohledu uzavřít, že posouzení existence vad nebylo obecnými soudy provedeno svévolně či na základě důkazů nezpůsobilých prokázat pravý stav věci.
VIII. Závěr
16. Protože Ústavní soud nezjistil, že by v řízení před obecnými soudy byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelů, jejich ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu