ECLI:CZ:US:2020:2.US.1021.20.1
sp. zn. II. ÚS 1021/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Ludvíka Davida o ústavní stížnosti L. Ch., zastoupeného JUDr. PhDr. Jaromírem Saxlem, advokátem se sídlem Údolní 33, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 28. prosince 2018, č. j. 72 A 41/2017 - 35, a Nejvyššího správního soudu ze dne 6. února 2020, č. j. 2 As 46/2019 - 65, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a argumentace v ústavní stížnosti
1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudků Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 28. 12. 2018, č. j. 72 A 41/2017 - 35, a Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2020, č. j. 2 As 46/2019 - 65. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že správní soudy porušily jeho právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 40 odst. 6 Listiny.
2. Správní orgány stěžovateli uložily pokutu ve výši 1500 Kč za přestupek podle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen "zákon o silničním provozu"). Ke správnímu deliktu mělo dojít tím, že stěžovatel jako provozovatel vozidla dne 12. 6. 2016 ve 14:49 hodin v rozporu s §10 zákona o silničním provozu nezajistil dodržení povinností řidiče vozidla reg. zn. X, kdy neznámý řidič se dopustil přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu překročením nejvyšší povolené rychlosti v obci Šternberk na ulici Jívavská směrem k centru (GPS:49°43.810"N, 017°18.4147´E). Byla mu naměřena rychlost 66 km/hod, což je i při zvážení odchylky měřicího zařízení 3 km/hod o 16 km/hod více, než je nejvyšší dovolená rychlost. Předmětem správního řízení byla otázka zjištění a řádného objasnění skutkového stavu. Stěžovatel se s výsledkem správního řízení nespokojil a proti rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Olomouckého kraje, ze dne 12. 6. 2017, č. j. KUOK 58283/2017, sp. zn. KÚOK/47525/2017/ODSH-SD/7658, brojil před správními soudy. Krajský soud a posléze ani Nejvyšší správní soud mu však nevyhověly.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti brojí proti odůvodnění rozsudku krajského soudu a namítá jeho nepřezkoumatelnost. Celou skupinu námitek v ústavní stížnosti lze shrnout tak, že rovněž Nejvyšší správní soud zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, když jako kasační soud rozsudek krajského soudu věcně přezkoumal, vady rozsudku krajského soudu neshledal a jeho závěrům dokonce přisvědčil. Ze strany správních orgánů nebyly učiněny nezbytné kroky ke zjištění skutečného pachatele přestupku. V dané věci byl dle stěžovatele nadto porušen zákaz retroaktivity podle §40 odst. 6 Listiny.
II. Hodnocení Ústavního soudu
4. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. V nyní posuzované věci směřuje ústavní stížnost proti rozhodnutí správních soudů, která se týkají přezkumu rozhodnutí, kterými byla stěžovateli uložena pokuta ve výši částky, kterou lze z hlediska judikaturního považovat za bagatelní [srov. §202 odst. 2 i §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu]. Z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. Je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14). To se však stěžovateli v nyní projednávané věci nezdařilo.
7. V ústavní stížnosti stěžovatel k mimořádným okolnostem odůvodňujícím přijetí bagatelní věci k projednání neuvedl nic. Ústavní stížnost zjevně nedosahuje ústavněprávní relevance, v případě stěžovatele ani není naplněna žádná z výjimek přijatelnosti bagatelních věcí k meritornímu přezkumu [nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)].
8. Tímto postupem Ústavního soudu nejsou dotčena práva stěžovatele na spravedlivý proces (stěžovateli nebyl odepřen přezkum rozhodnutí ve věci správního trestání). Obě instance správních soudů se dostatečně zabývaly skutkovým stavem a shledaly, že byl prokázán (pozn. všechna rozhodnutí správních soudů jsou publikována na www.nssoud.cz a Ústavní soud na ně proto toliko ve stručnosti odkazuje). Skutečností, že stěžovatel nenaplnil liberační důvody pro zproštění se objektivní odpovědnosti za správní delikt provozovatele vozidla, se obě instance rozsáhlým způsobem zabývaly. Kasační soud k tomu konstatoval: "odpovědnost za správní delikt je koncipována na principu objektivním bez ohledu na zavinění, a stěžovatel se jí mohl zprostit v projednávané věci pouze jedním způsobem - předchozím podáním návrhu na zápis změn v registru vozidel (případně zvláštními překážkami v podání návrhu, které nebyl sto rozumně překonat, např. náhlé vážné zranění, apod). Tento návrh objektivně v rozhodné době nebyl učiněn a žádné zvláštní překážky nebyly tvrzeny. Argumentoval-li v kasační stížnosti, že v mezidobí došlo ke změně právní úpravy dopadající na jeho případ, je tato argumentace irelevantní, neboť ustanovení §8a zákona o podmínkách provozu se nijak nedotýká podmínek odpovědnosti za správní delikt či přestupek, ale pouze otázek procesního charakteru doprovázejících proces změn zápisu údajů v registru vozidel. Jen zprostředkovaně může nové ustanovení mít vliv na odpovědnost, pokud dle něj některý z účastníků právního vztahu postupuje. Takový případ však v projednávané věci nenastal, pročež nebyl důvod novou právní úpravu zohlednit." Námitka porušení §40 odst. 6 Listiny je i podle Ústavního soudu nedůvodná.
9. Ústavní soud tak z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že ústavní stížností napadenými rozsudky Nejvyššího správního a krajského soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele podle čl. 11 odst. 1 Listiny ani čl. 36 odst. 1 a 2 nebo 40 odst. 6 Listiny, a odmítl ústavní stížnost směřující proti napadenému rozsudku podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2020
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu