ECLI:CZ:US:2020:2.US.1023.20.1
sp. zn. II. ÚS 1023/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, Praha 2, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 7. 2. 2020 č. j. 1 ZT 3/2020-50 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení obecné kriminality ze dne 16. 1. 2020 č. j. KRPA-104383-100/TČ-2019-001471, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na obhajobu zaručené čl. 40 odst. 3 Listiny. Dále namítá porušení čl. 2 odst. 2 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") v záhlaví uvedeným usnesením zahájila trestní stíhání stěžovatele pro trestné činy těžkého ublížení na zdraví [§145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů], znásilnění [§185 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku], výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem [§288 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku] a podvodu (§209 odst. 1 trestního zákoníku). Stěžovateli je orgány činnými v trestním řízení kladeno za vinu, že v rámci svého podnikání v oboru masérské, rekondiční a regenerační služby v období od 12. 10. 2018 do 2. 1. 2019 nezletilé poškozené (narozené 2003) v rámci terapie skoliózy páteře opakovaně zasunul palec do konečníku, což poškozená v domnění, že se jedná o standardní součást terapie, strpěla, a dále poškozené bez oprávnění ve 13 případech injekčně aplikoval látku, o níž poškozené a její matce tvrdil, že se jedná o vitamíny, a přitom se jednalo o neoprávněně aplikovaný testosteron. V důsledku aplikovaného testosteronu došlo u poškozené ke zhoršení skoliózy, zhrubnutí hlasu, nárůstu svalové hmoty přibližně o 10 kg, přechodné ztrátě menstruace a k nadměrnému ochlupení včetně růstu vousů pod nosem, na hrudníku, na nohou a rukou s následky na psychickém zdraví poškozené. Tyto obtíže po dobu výrazně přesahující 6 týdnů vážně omezovaly poškozenou v běžném způsobu života, trvají do současnosti a nelze vyloučit doživotní následky na zdraví poškozené. Poškozená za 13 terapií uhradila částku 45 000 Kč, přičemž pokud by ona nebo její matka věděly, že injekce obsahují testosteron, nikdy by poškozená léčbu nepodstoupila.
3. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 10 (dále jen "státní zastupitelství") v záhlaví uvedeným usnesením stěžovatelovu stížnost proti zahájení trestního stíhání zamítlo jako nedůvodnou.
4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.
5. V podané ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že orgány činné v trestním řízení nedostatečně odůvodnily naplnění subjektivní stránky trestných činů, zejména u trestného činu podvodu zcela chybí odůvodnění zahájení trestního stíhání. Usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání obsahuje zásadní nedostatky, jejich dodatečné zhojení ze strany státního zastupitelství považuje stěžovatel za nepřípustné. Postupem státního zastupitelství bylo stěžovateli svévolně odňato právo na opravný prostředek. Závěrem stěžovatel konstatuje, že trestní stíhání představuje zásadní zásah do života jednotlivce, a upozorňuje, že státní zastupitelství musí podle judikatury Ústavního soudu dbát na zákonnost přípravného řízení.
6. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
8. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je založena ustanovením čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") jen tehdy, jestliže tímto rozhodnutím došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. Jakékoliv jiné vady takového rozhodnutí se nachází mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu, a tomu je tak zapovězeno se jimi zabývat. Ústavní soud totiž nestojí nad ústavním pořádkem, nýbrž podléhá stejné povinnosti respektovat ústavně zakotvenou dělbu moci jako kterýkoliv jiný orgán veřejné moci.
9. Zásah Ústavního soudu do probíhajícího přípravného řízení přichází v úvahu jen za splnění velmi přísných podmínek. Je tomu tak proto, že jde o první stádium trestního řízení, přičemž na rozhodování a postup orgánů činných v trestním řízení není možno na samotném počátku celého řízení klást takové nároky, jako na rozhodnutí a postup soudu v hlavním líčení. Taktéž v tomto stádiu není známo, zda vůbec řízení postoupí do dalšího stádia, a tedy zda se základní práva a svobody stěžovatele i nadále budou nacházet v ohrožení. Rovněž i v případě, že by se v řízení vyskytla pochybení kvalifikovatelná jako porušení základních práv či svobod, orgány činné v trestním řízení mají možnost tato zhojit v případném dalším průběhu řízení [srv. nález sp. zn. III. ÚS 3221/09 ze dne 16. 9. 2010 (N 197/58 SbNU 741)].
10. Kasace usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavním soudem je proto možná jen zcela výjimečně, a to tehdy, jestliže je takové usnesení projevem zjevné libovůle orgánů činných v trestním řízení a zároveň stěžovateli hrozí neodvratná újma, která je nenapravitelná v dalším průběhu řízení [srv. nález sp. zn. III. ÚS 2520/14 ze dne 9. 10. 2014 (N 191/75 SbNU 155)]. Mimo meze přezkumu usnesení o zahájení trestního stíhání přitom vždy stojí věcné posouzení příslušného orgánu činného v trestním řízení [srv. nález sp. zn. III. ÚS 511/02 ze dne 3. 7. 2003 (N 105/30 SbNU 471)].
11. V posuzované věci Ústavní soud výše uvedená pochybení odůvodňující jeho kasační zásah neshledal. Po přezkoumání napadených rozhodnutí je zjevné, že se ze strany orgánů činných v trestním řízení nejedná o svévoli, ale naopak že postup v trestní věci stěžovatele vychází z příslušných ustanovení zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a je dostatečně odůvodněn. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti ostatně pouze opakuje námitky, které byly již podrobně vypořádány státním zastupitelstvím. Postup státního zastupitelství při posouzení tvrzené nepřezkoumatelnosti v záhlaví uvedeného usnesení policejního orgánu nepovažuje Ústavní soud z ústavního hlediska za neudržitelný; stěžovateli nevznikla nenapravitelná újma na jeho právech.
12. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatele dotčenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. října 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu