ECLI:CZ:US:2020:2.US.1032.20.1
sp. zn. II. ÚS 1032/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Ludvíka Davida a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Evy Salzerové, zastoupené JUDr. Janem Kubálkem, advokátem se sídlem Opatovická 159/17, Praha 1, proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 7 C 148/2018-575 ze dne 4. 2. 2020 a proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 7 C 148/2018-583 ze dne 17. 2. 2020, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí pro tvrzený zásah do jejich základních práv a svobod zaručených čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 9 C 362/2015-25 ze dne 3. 10. 2016 bylo rozvedeno manželství stěžovatelky a jejího manžela a současně došlo k zániku jejich společného jmění manželů.
3. Stěžovatelka se žalobou ze dne 4. 5. 2018 domáhala u Okresního soudu v Českém Krumlově vypořádání společného jmění manželů. V rámci tohoto řízení se konalo několik jednání. Při přípravném jednání bylo soudem mimo jiné vyhlášeno usnesení, jímž soud účastníkům poskytl lhůtu 30 dnů k doplnění skutkových tvrzení a návrhů na doplnění důkazů k nim. Bývalý manžel stěžovatelky pak při druhém jednání ve věci předložil nové listinné důkazy s tím, že má za to, že tyto důkazy splňují podmínky pro jejich přípustnost po koncentraci řízení, a to notářský zápis, který má prokazovat založení společnosti X, účetní závěrky a výpis z obchodního rejstříku. Stěžovatelka ihned při tomto jednání namítla jejich nepřípustnost s ohledem na již proběhlou koncentraci řízení.
4. Okresní soud při dalším jednání vyhlásil usnesení, kterým se návrhy na provedení důkazů účetní závěrkou a přílohou k ní zamítají a dále tímto usnesením bylo bývalému manželovi stěžovatelky dáno poučení, aby ve lhůtě 15 dnů od tohoto jednání doplnil důkazy ke svému tvrzení o tom, že stěžovatelka vyvedla či odklonila peněžní prostředky patřící do společného jmění manželů. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že zamítnuté důkazy byly předloženy po lhůtě, která byla koncentrována při prvním jednání, ale tvrzení bývalého manžela stěžovatelky dosud nejsou prokázána. Bývalý manžel stěžovatelky při tomto jednání navrhl provedení důkazu znaleckým posudkem, který by stanovil výši pohledávky společnosti X za stěžovatelkou.
5. Napadeným usnesením ze dne 4. 2. 2020 okresní soud ustanovil znalkyni Ing. Michaelu Žemličkovou s úkolem zodpovědět otázky, zda zaprvé, společnost X, eviduje k 31. 12. 2018 půjčku společníka, a pokud ano, v jaké výši, a zadruhé, kdy tento závazek za společníkem vznikl, popř. pokud vznikal postupně, v jaké výši a jakým způsobem byly půjčky poskytovány, popř. z jakých účtů byly peněžní prostředky převedeny ve prospěch společnosti. Toto usnesení změnil okresní soud napadeným usnesením ze dne 17. 2. 2020 tak, že se k vyřešení totožných otázek namísto znalkyně Ing. Michaeli Zemličkové ustanovuje znalkyni Mgr. Renatu Brouskovou.
6. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti argumentuje, že okresní soud akceptoval důkazy, jež jsou podle jejího mínění nezákonné, neboť je její bývalý manžel navrhl až po koncentraci řízení. Tímto postupem okresního soudu došlo k obcházení zásady koncentrace řízení v její neprospěch, čímž byl zároveň porušen princip právní jistoty a předvídatelnosti postupu řízení. Stěžovatelka uvádí, že se její bývalý manžel dříve během řízení snažil pomocí bankovních výpisů neúspěšně prokázat, že stěžovatelka dle jeho tvrzení vyvedla ze společného jmění manželů finanční prostředky a později se stejné tvrzení snažil prokázat prostřednictvím důkazu znaleckým posudkem. Stěžovatelka je přesvědčena, že k její tíži nemůže jít skutečnost, že se jejímu bývalému manželovi nepodařilo prokázat jím tvrzené skutečnosti a že neunesl své důkazní břemeno. Okresní soud podle stěžovatelky nedodržel zásadu rovnosti stran a dopustil se zásahu do práva stěžovatelky na spravedlivý proces.
7. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva [proti napadeným rozhodnutím není v souladu s §202 odst. 1 písm. a) a §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen "osř"), odvolání ani dovolání přípustné].
8. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
9. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy (čl. 81 a čl. 90 Ústavy). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 177/01 ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.
10. Již z výše provedené rekapitulace stěžovatelčiných námitek se podává, že podstatou její polemiky je nesouhlas s výkladem podústavního práva a procesního postupu okresního soudu. Ústavní soud se neztotožňuje s námitkou stěžovatelky, že by v předmětné věci došlo k obcházení zásady koncentrace řízení. Okresní soud usnesením zamítl důkazní návrhy bývalého manžela stěžovatelky, jež byly předloženy po koncentraci řízení. Během řízení pak okresní soud dospěl k závěru, že tvrzení bývalého manžela stěžovatelky dosud nebyla prokázána a vyzval jej v souladu s procesními předpisy občanskoprávního řízení (zejména ustanovením §118a osř), aby ve stanovené lhůtě doplnil důkazy ke svému tvrzení o tom, že stěžovatelka vyvedla či odklonila peněžní prostředky patřící do společného jmění manželů. V reakci na tuto výzvu soudu bývalý manžel stěžovatelky navrhl provedení důkazu znaleckým posudkem, který by stanovil výši pohledávky společnosti X za stěžovatelkou, a okresní soud ustanovil znalkyni k vyřešení předmětné otázky.
11. Ústavní soud neshledal v takovém postupu okresního soudu žádná pochybení ústavněprávního rozměru. Napadená rozhodnutí okresního soudu vycházejí z aplikace podústavního práva, nejsou nijak svévolná ani překvapivá, a nepředstavují tak porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky.
12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu