infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.04.2020, sp. zn. II. ÚS 1106/20 [ usnesení / RYCHETSKÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2020:2.US.1106.20.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2020:2.US.1106.20.1
sp. zn. II. ÚS 1106/20 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti Mgr. Václava Voříška, advokáta, proti výrokům II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2020 č. j. 30 Co 354/2019-186, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. 4. 2020, navrhl stěžovatel, který je advokátem, částečné zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu tvrzeného porušení jeho ústavně zaručených základních práv na spravedlivý proces a na respektování jeho osobnosti a cti. 2. Stěžovatel se žalobou proti státu domáhal konstatování porušení jeho práva na ochranu osobnosti v žalobě blíže specifikovaným výrokem soudce a zaplacení částky 500 000 Kč jako zadostiučinění za toto porušení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 19. 12. 2018 č. j. 29 C 294/2016-156 byly zamítnuty jak návrh na konstatování porušení práva (výrok I.), tak nárok na zaplacení žalované částky (výrok II.), a rozhodnuto o povinnosti stěžovatele zaplatit vedlejší účastnici na nákladech řízení částku 2 100 Kč (výrok III.). Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, o němž Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodl rozsudkem ze dne 14. 1. 2020 č. j. 30 Co 354/2019-186 tak, že odvolací řízení v rozsahu, ve kterém odvolání směřovalo proti výroku II. rozsudku obvodního soudu, zastavil (výrok I.) a rozsudek obvodního soudu ve výrocích I. a III. potvrdil (výrok II.). Stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 600 Kč na nákladech odvolacího řízení (výrok III.). 3. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že mu byl napadený rozsudek doručen dne 29. 1. 2020, což osvědčil kopií doručenky datové zprávy. Současně požádal Ústavní soud o prominutí zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti podle §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §58 občanského soudního řádu, neboť v průběhu podstatné části lhůty byl vážně nemocný chřipkou, která mu bránila být ve věci činný. Dále uvedl, že ústavní stížnost považuje za přípustnou, a to přestože byl městským soudem údajně nesprávně poučen o možnosti podat dovolání. 4. Ústavní soud posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V této souvislosti konstatoval, že ústavní stížnost je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel totiž proti výroku II. rozsudku městského soudu nepodal dovolání za podmínek uvedených v §237 občanského soudního řádu. 5. I kdyby však ústavní stížnost byla přípustná, Ústavní soud by ji musel shledat opožděnou. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku. Stěžovatel uvádí, že mu byl napadený rozsudek doručen dne 29. 1. 2020, a tudíž posledním dnem pro podání ústavní stížnosti bylo pondělí 30. 3. 2020. Je tedy zřejmé, že ústavní stížnost podal po uplynutí této lhůty. Ústavní soud zároveň nemůže rozhodnout o prominutí zmeškání lhůty podle §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §58 občanského soudního řádu. Ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jednoznačně stanoví následek zmeškání lhůty, aniž by vytvářel jakýkoli prostor pro odlišné posouzení [usnesení ze dne 26. 1. 1996 sp. zn. I. ÚS 244/95 (U 1/5 SbNU 545)]. 6. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti, a to jednak podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost, jednak podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu pro její opožděnost. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. dubna 2020 Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2020:2.US.1106.20.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 1106/20
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 21. 4. 2020
Datum vyhlášení  
Datum podání 15. 4. 2020
Datum zpřístupnění 1. 6. 2020
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgán SOUD - MS Praha
MINISTERSTVO / MINISTR - spravedlnosti
Soudce zpravodaj Rychetský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
odmítnuto pro nedodržení lhůty
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §237
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstřík dovolání
opravný prostředek - mimořádný
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-1106-20_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 111538
Staženo pro jurilogie.cz: 2020-06-05