ECLI:CZ:US:2020:2.US.1273.20.1
sp. zn. II. ÚS 1273/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Ludvíka Davida a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele P. T., t. č. ve Věznici Horní Slavkov, zastoupeného Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem Kadaňská 3550, Chomutov, proti příkazu Městského soudu v Praze k dodání stěžovatele do výkonu trestu ze dne 2. 3. 2020, č. j. 47 T 1/2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu zaručené čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Stěžovatel byl odsouzen k sedmiletému trestu odnětí svobody rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2018 sp. zn. 47 T 1/2017, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2019 sp. zn. 3 To 110/2018,. Dle Městského soudu v Praze byla stěžovateli výzva k nástupu do výkonu trestu doručena 20. 11. 2019 vhozením do poštovní schránky. Dne 1. 12. 2019 stěžovatel městskému soudu sdělil, že byl v předcházejících týdnech pronásledován neznámými osobami, čemuž přičítá skutečnost, že mu dosud nebyly doručeny některé soudní písemnosti, např. rozsudek vrchního soudu. Žádá proto městský soud, aby nově doručoval všechny písemnosti na adresu jeho obhájce. Jelikož stěžovatel nenastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, 2. 3. 2020 městský soud vydal napadený příkaz k dodání stěžovatele do výkonu trestu, který byl 5. 3. 2020 doručen příslušnému útvaru Policie ČR v Chomutově. Stěžovatel byl v noci z 6. na 7. 3. 2020 odvezen do nemocnice, kde byl přijat k hospitalizaci, přičemž byl již dříve 28. 2. 2020 na prohlídce na Neurologickém oddělení Nemocnice Teplice o. z. Dne 8. 3. 2020 byl pak stěžovatel převezen z nemocnice do věznice. Ve stejný den stěžovatel zaslal městskému soudu žádost o odklad nástupu do výkonu trestu odnětí svobody.
3. Stěžovatel podal proti napadenému příkazu ústavní stížnost, ve které namítá, že příkaz k dodání stěžovatele do výkonu trestu odnětí svobody byl vydán, aniž by byly naplněny podmínky pro takový postup. Nesplnění této podmínky stěžovatel spatřuje zejména v tom, že stěžovateli nebyla doručena výzva k dobrovolnému nástupu výkonu trestu. Stěžovatel uvádí, že výzva k dobrovolnému nástupu do trestu odnětí svobody se zjevně a prokazatelně nedostala do jeho dispozice a že se nedozvěděl ani o jejím eventuálním uložení u poskytovatele listovních služeb. Městskému soudu přitom stěžovatel sdělil, že mu písemnosti mají být doručovány na adresu jeho obhájce.
4. Dále stěžovatel namítá, že byl zadržen v nemocničním zařízení, kde byl hospitalizován, byť podal žádost o povolení odkladu výkonu trestu ze závažných zdravotních důvodů, aniž by soud o jeho žádosti rozhodl. Stěžovatel se domnívá, že podání takové žádosti má za následek zrušení příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, jelikož i pokud by došlo k negativnímu rozhodnutí o takové žádosti, tak stížnost proti tomuto negativnímu rozhodnutí má dle trestního řádu odkladný účinek. Stěžovatel také uvádí, že jelikož bylo městskému soudu doručeno dovolání stěžovatele, tak měl městský soud s vydáním příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody posečkat do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání.
II.
5. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti a napadeného příkazu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
7. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
8. Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí také tehdy, jedná-li se o projev libovůle, svévole nebo jsou-li právní závěry v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 312/15 ze dne 9. 2. 2016 (N 28/80 SbNU 375), nález sp. zn. III. ÚS 922/09 ze dne 11. 6. 2009 (N 143/53 SbNU 759) či usnesení sp. zn. I. ÚS 1010/15 ze dne 11. 2. 2016].
9. Stěžovatel správně poznamenává, že doručení výzvy k nástupu do výkonu trestu, je podmínkou pro vydání příkazu k dodání do výkonu trestu [srov. nález sp. zn. III. ÚS 2944/16 ze dne 31. 1. 2017 (N 20/84 SbNU 233), bod 22]. Stěžovateli však výzva k nástupu do výkonu trestu byla doručena řádně, jelikož došlo k fikci doručení dle §64 odst. 4 trestního řádu: Výzva k nástupu byla vhozena do stěžovatelem užívané schránky po marném uplynutí lhůty, konkrétně 20. 11. 2019 dle sdělení městského soudu. Výzvy k nástupu do výkonu trestu přitom nepatří mezi písemnosti uvedené v §64 odst. 5 trestního řádu, na které se fikce doručení nevztahuje. Příkaz k dodání stěžovatele do výkonu trestu byl tedy vydán po splnění podmínek předvídaných trestním řádem (§321 odst. 3). Pokud se stěžovatel domníval, že mu nebyly určité písemnosti doručeny, jelikož dle něj mohly být zcizeny neznámou osobou, měl aktivně zjišťovat, zda se mu soud nesnažil vybrané písemnosti doručit - nejen zažádat o doručování následujících písemností na jinou adresu.
10. Stěžovatel dále namítá, že pokud podal žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody, tak by toto mělo mít za následek zrušení příkazu k dodání do výkonu trestu, jelikož i proti negativnímu rozhodnutí je možné podat stížnost, která má odkladný účinek. Stěžovatel však pomíjí, že pokud soud neshledá, že zdravotní stav odsouzeného představuje překážku výkonu trestu, pak nevydá zamítavé usnesení, ale pouze neformálně poučí odsouzeného, aby zprávy o svém zdravotním stavu předložil při nástupu výkonu trestu příslušné věznici [KRÁL, V. §322 in DRAŠTÍK, A., FENYK, J. (eds.). Trestní řád. Komentář. Praha: Wolter Kluwer, 2017, bod 7; ŠKVAIN, P. §322. In ŠÁMAL, P. (ed.) Trestní řád. 7. vyd. Praha, C. H. Beck, 2013, bod 2]. Odklad výkonu trestu odnětí svobody přitom není možný, pokud již odsouzený nastoupil výkon trestu odnětí svobody (tamtéž). V takovém případě může soud postupovat podle §325 či §327 odst. 3 trestního řádu. Podání žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody v den dodání do výkonu trestu tedy nemohlo vést k zrušení příkazu k dodání do výkonu trestu. Trestní řád také nestanoví, že by soud měl s nařízením výkonu trestu posečkat do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Naopak trestní řád předvídá, že o odkladu či přerušení výkonu rozhodnutí může rozhodnout Nejvyšší soud (§265o odst. 1 trestního řádu). Do okamžiku takového rozhodnutí soudy musí s rozsudkem nakládat jako s vykonatelným. Městský soud tedy nijak neporušil práva stěžovatele, když jej vyzval k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody před rozhodnutím o dovolání.
11. Ústavní soud tedy neshledal, že by kterákoli z námitek stěžovatele mohla vést k závěru o porušení základních práv stěžovatele. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu