ECLI:CZ:US:2020:2.US.1524.20.1
sp. zn. II. ÚS 1524/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudů Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti D. Z., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Ruzyně, P.O.BOX 7, právně zastoupeného JUDr. Romanem Haisem, advokátem se sídlem Brno, Čeňka Růžičky 767/8, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2020 č. j. 7 To 32/2020-395 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2020 č. j. 11 T 117/2010-382, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Brně, jímž byl zamítnut jeho návrh na obnovu řízení, které bylo pravomocně skončeno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2011 č. j. 11 T 117/2010-92, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2011 sp. zn. 4 To 218/2011. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným zločinem podílnictví podle §214 odst. 1, 3 písm. d) trestního zákoníku, za což mu byl uložen společný trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců nepodmíněně.
2. Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že soudu označil nový důkaz, a sice rakouský trestní spis sp. zn. 4 St 204/14d, který byl veden proti stěžovateli ohledně krádeže specifikovaného vozidla. Současně pak předložil vyjádření Státního zastupitelství Korneuburg, z něhož se podává, že trestní řízení proti stěžovateli pro krádež předmětného vozidla bylo ze strany rakouských orgánů činných v trestním řízení zastaveno "pro neúčelnost", tedy analogicky dle §172 odst. 2 písm. a) trestního řádu.
3. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
4. Podle §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
5. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře již mnohokrát konstatoval, že mu nepřísluší nahrazovat závěry trestních soudů konkluzemi svými a "přehodnocovat" hodnocení důkazů, k němuž trestní soudy dospěly. Pokud uvedený princip platí v řízení, při němž se posuzuje otázka viny a trestu, musí platit tím spíše v řízení o mimořádném opravném prostředku. I v případech řízení o povolení obnovy tedy přísluší trestním soudům, aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 254/12).
6. Obnova řízení představuje mimořádný opravný prostředek, jenž znamená průlom do nezměnitelnosti a závaznosti pravomocných rozhodnutí vydaných v trestním řízení. Jeho účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních v případech, kdy tyto vady vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Trestní soudy přitom nemohou bez dalšího nekriticky převzít tvrzené skutečnosti či důkazy, aniž by je hodnotily ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, na nichž byla založena původní skutková zjištění. I když by přitom šlo o skutečnosti či důkazy nové, nemusí být způsobilé vyvolat následky předvídané v §278 trestního řádu (shodně např. usnesení sp. zn. III. ÚS 62/04 nebo I. ÚS 3022/11).
7. V projednávané věci Ústavní soud zkoumal, zda rozhodnutí trestních soudů, že v daném případě neexistují zákonem předpokládané důvody pro povolení obnovy řízení (§278 trestního řádu), neslo znaky libovůle, popř. založilo porušení práv zaručených ústavním pořádkem; pouze za těchto podmínek by totiž Ústavní soud mohl přistoupit ke kasačnímu zásahu. O takovou situaci však v tomto případě nešlo.
8. Stěžovatel podal návrh na obnovu řízení opakovaně (ústavní stížnost ve stejné věci Ústavní soud odmítl usnesením sp. zn. IV. ÚS 1063/17). Z ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatelova argumentace směřuje z velké části proti původnímu rozsudku, kterým byl uznán vinným ze spáchání zločinu podílnictví. Návrh na obnovu řízení byl soudy zamítnut s tím, že stěžovatelem navrhované důkazy nejsou ve smyslu ustanovení §278 trestního řádu skutečnostmi novými a dříve soudu neznámými, neboť shodné námitky stěžovatel sděloval již v předchozích řízeních o obnově.
9. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je pak zřejmé, že soudy se s argumentací stěžovatele dostatečně a spolehlivě vypořádaly. Jejich závěr, že v předmětné trestní věci nevyšly najevo žádné nové skutečnosti ani žádné nové důkazy, a že tedy nebyly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení, je tak zcela logický a opodstatněný. K námitce stěžovatele, že ve věci neproběhlo veřejné zasedání, lze pouze odkázat na ustanovení §286 odst. 2 trestního řádu, který soudu tento postup v konkrétních případech umožňuje.
10. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu