ECLI:CZ:US:2020:2.US.1551.20.1
sp. zn. II. ÚS 1551/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. F., zastoupené JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2020 č. j. 28 Co 411, 412/2019-688, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 7. 2019 č. j. 50 P 409/2015-617 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 7. 2019 č. j. 50 P 409/2015-620, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na rovnost účastníků v řízení před soudem podle čl. 37 odst. 3 Listiny, právo na respektování rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny, právo na ochranu osobnosti podle čl. 10 Listiny a princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ochrana nejlepšího zájmu dítěte. V ústavní stížnosti navrhovala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označený rozsudek a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") a rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud").
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí obecných soudů se podává, že předmětem řízení před obecnými soudy byl spor rodičů nezletilého M. M. - stěžovatelky a M. M. (dále jen "otec") o výkonu rozhodnutí o styku a o změnu úpravy styku, stanoveného rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 50 P 409/2015-428 ze dne 24. 1. 2017 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 28 Co 148/2017-462 ze dne 28. 6. 2017.
3. Okresní soud napadeným rozsudkem změnil rozsah úpravy styku otce s nezletilým tak, že je povinen a oprávněn stýkat se s ním v každém sudém týdnu od pátku po skončení školní docházky nezletilého, kdy si otec nezletilého převezme v sídle základní školy s tím, že pokud se nezletilý nebude účastnit školní docházky, pak jej převezme v bydlišti stěžovatelky v 9:00 hodin do středy následujícího týdne do 8:00 hodin, kdy nezletilého odevzdá v sídle základní školy s tím, že pokud se nebude účastnit školní docházky, pak jej odevzdá v bydlišti stěžovatelky v 9:00 hodin. Současně upravil rozsah styku nezletilého s otcem v období prázdnin a státních svátků. Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh otce na soudní výkon rozhodnutí za údajně zmařený styk s nezletilým dne 26. 12. 2018; řízení o návrhu otce na výkon rozhodnutí za údajný zmařený styk v období od 11. 10. 2017 do 12. 10. 2017 zastavil. Dále nařídil výkon rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 1. 2017 č. j. 50 P 409/2015 - 428 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 28 Co 148/2017 - 462 ze dne 28. 6. 2017 uložením pokuty matce nezletilého za nerealizované styky dne: 20. 8. 2017 ve výši 500 Kč, 17. 11. 2017 až 20. 11. 2017 ve výši 1 000 Kč a 26. 1. 2018 až 29. 1. 2018 ve výši 2 000 Kč, tedy celkem 3 500 Kč.
4. Městský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek a usnesení okresního soudu tak, že oprávnění otce stýkat se s nezletilým rozšířil vždy v každém sudém týdnu od pátku po skončení školní docházky nezletilého, kdy si jej otec převezme v sídle základní školy, v případě, že se nezletilý nebude účastnit školní docházky, ho převezme v bydlišti stěžovatelky v 9:00 hodin, do čtvrtka následujícího týdne do 8:00 hodin, kdy nezletilého odevzdá v sídle základní školy, v případě, že se nezletilý nebude účastnit školní docházky, ho odevzdá v bydlišti stěžovatelky v 9:00 hodin. Dále určil rozsah styku s nezletilým v období prázdnin a státních svátků a zdůraznil, že matka je povinna nezletilého na styk připravit a styk otci umožnit. Současně přistoupil k částečné změně napadeného usnesení okresního soudu a uložil stěžovatelce za nerealizované styky ve dnech 26. a 27. 12. 2018 pokutu ve výši 1 000 Kč. Soud při svém rozhodování vycházel též ze zpráv z pedagogicko-psychologické poradny a lékařské zprávy dětského psychiatra, předložených matkou. V odůvodnění rozsudku konstatoval, že podle dostupných zjištění je nezletilý pozitivně nastaven na pravidelné a rovnoměrné střídání pobytu u stěžovatelky a u otce, přičemž se zřetelem k jeho zdravotnímu stavu je vhodný jakýkoliv pohyb a přirozená zdatnost. Proto styk otce s nezletilým v běžném týdnu prodloužil o jeden den, i s ohledem na možnost jeho účasti na sportovních kroužcích. Současně soud poukázal na správná a dostatečná zjištění soudu prvního stupně, tedy i na to, že nikoliv nepodstatným se v dané věci jeví přístup nezletilého a jeho vůle trávit s oběma rodiči stejný čas.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, obecné soudy ve věci nerozhodovaly se zřetelem k nejlepšímu zájmu nezletilého, když se ani nesnažily blíže zjistit jeho názor k rozsahu styku s otcem. Nesouhlasí též s přístupem městského soudu, který uvedl, že "je vhodnější podpora otce, který ho vede ke sportu a vybral mu kroužek juda, než trávit čas v kroužku šachu". Obecné soudy rovněž nepřistoupily, ač tak podle stěžovatelky měly učinit, k vypracování znaleckého posudku (syn má trpět Aspergerovým syndromem). Brojí rovněž proti uložené pokutě za nerespektování soudního rozhodnutí, když pro ni nebyly podle jejího názoru relevantní důvody. Podrobně přitom rozebrala, z jakých (převážně zdravotních) důvodů nemohl být styk nezletilého s otcem ve stanovené době realizován.
6. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Citované ustanovení dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.
7. Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí, že k přezkumu soudních rozhodnutí vydaných ve věcech upravených zákonem o rodině, resp. rodinných věcech nově upravených občanským zákoníkem přistupuje obzvláště restriktivně. Konstantně přitom judikuje, že klíčovým kritériem, které soudy musejí brát při rozhodování obecně ve věcech péče o děti v potaz, je nejlepší zájem dítěte, který je však definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci dítěte. Je proto primárně úkolem opatrovnických soudů, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Jsou to totiž právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy (popř. i judikaturu soudů) přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní. Konečně Ústavní soud připomíná obecný a notoricky známý poznatek, že soudní spory mezi rodiči vedou často k traumatizování nezletilých dětí, které se stávají obětmi chování svých rodičů. Optimální cestou vedoucí k nalezení nejlepšího zájmu dítěte není konfliktní soudní pře, nýbrž rozumná dohoda rodičů. Postrádají-li rodiče tento rozumný náhled, nelze dospět k dobrému řešení žádným soudním rozhodnutím (srov. například usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2925/19 ze dne 25. 2. 2020).
8. Ústavní soud ve své judikatuře rovněž formuloval principy, podle kterých mají oba rodiče stejné právo na péči o dítě. Ustanovení čl. 32 odst. 4 Listiny garantuje rodičům právo pečovat a vychovávat děti a naopak dětem zajišťuje právo na rodičovskou výchovu a péči. Odpovědnost za dítě náleží oběma rodičům. Výchovný otcovský prvek je pro harmonický psychický rozvoj dítěte nezbytný a je nepochybně v zájmu dítěte neztratit kontakt s otcem [nález sp. zn. I. ÚS 618/05 ze dne 7. 11. 2006 (N 204/43 SbNU 279), bod 17; dále také viz nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 32/56 SbNU 363), nález sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. 8. 2010 (N 165/58 SbNU 421)].
9. V posuzované věci obecné soudy vycházely jak z provedených důkazů, mj. i z vyjádření kolizního opatrovníka a pohovoru s nezletilým, tak i z poznatků dosavadního styku rodičů s nezletilým, včetně vývoje situace mezi nezletilým a rodiči navzájem. Obecné soudy ve věci zohlednily též judikaturu Ústavního soudu vztahující se k zájmům dítěte při stanovení rozsahu styku s rodiči. Jakkoliv městský soud skutečně v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že "je vhodnější podpora otce, který ho vede ke sportu a vybral mu kroužek juda, než trávit čas v kroužku šachu", učinil tak v návaznosti na skutečnost, že "se zřetelem k zdravotnímu stavu je pro nezletilého M. vhodný jakýkoli pohyb a přirozená zdatnost". Z celkového pojetí odůvodnění napadeného rozsudku přitom neplyne, že by se soud snažil stěžovatelku "dehonestovat" či zpochybňovat její výchovu a pozitivní vliv na nezletilého. Přestože je Ústavnímu soudu zřejmá citlivost daného případu, neshledal důvod pro zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů, a to ani v otázce uložené pokuty za maření výkonu soudního rozhodnutí, v němž obecné soudy po provedeném dokazování poukázaly mj. na opakované úmyslné maření výkonu rozhodnutí ze strany matky. Nelze totiž opomíjet povinnost (a právo) otce řádně pečovat o nezletilého i v případě jeho onemocnění.
10. S ohledem na výše uvedené je možné uzavřít, že napadená rozhodnutí obecných soudů jsou odůvodněna způsobem, který nevybočuje z mezí ústavnosti. Ústavnímu soudu proto nezbývá než uzavřít, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do soudního rozhodování. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu