ECLI:CZ:US:2020:2.US.1657.20.1
sp. zn. II. ÚS 1657/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného Mgr. Katarínou Kožiakovou Oboňovou, advokátkou se sídlem Plaská 614/10, Praha 5, jíž se domáhá zrušení usnesení Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 8. dubna 2020, č. j. 1 ZT 461/2019-15, a přikázání Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Ústeckého kraje, Územního odboru Chomutov, Oddělení obecné kriminality, aby z trestního spisu vedeného pod sp. zn. KRPU-64904/TČ-2019-040371, odstranila a neprodleně zničila veškeré záznamy o telekomunikačním provozu - telefonických hovorech mezi P. J. a jeho manželkou Z. J. pořízených Vězeňskou službou České republiky, včetně veškerých souvisejících dokumentů, za účasti Okresního státního zastupitelství v Chomutově a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Územního odboru Chomutov, Oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel podal ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Domáhá se zrušení usnesení Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 8. dubna 2020, č. j. ZT 461/2019-15, a přikázání Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Ústeckého kraje, Územního odboru Chomutov, Oddělení obecné kriminality, aby z trestního spisu vedeného pod sp. zn. KRPU-64904/TČ-2019-040371, odstranila a neprodleně zničila veškeré záznamy o telekomunikačním provozu - telefonických hovorech mezi P. J. a jeho manželkou Z. J. pořízených Vězeňskou službou České republiky, včetně veškerých souvisejících dokumentů. Má zato, že v trestním řízení byl porušen především princip zákonnosti trestního stíhání podle čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. V záhlaví citovaným usnesením státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově podle §141 trestního řádu zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 16. 12. 2019, č. j. KRPU-64904-40/TČ-2019-040371. Tímto usnesením policejní orgán zahájil trestní stíhání stěžovatele pro návod k přečinu poškození cizí věci podle §24 odst. 1 písm. b) k §228 odst. 1 trestního zákoníku.
3. Porušení svých práv stěžovatel spatřuje v tom, že podkladem pro usnesení o zahájení jeho trestního stíhání jsou zvukové záznamy telefonických hovorů mezi P. J. a jeho manželkou pořízených Vězeňskou službou ČR s odkazem na §13a odst. 5 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů, v době, kdy byl P. J. ve vazbě. Stěžovatel namítá, že se nejedná o přípustný důkaz, policie by z něj neměla vycházet a záznamy odposlechů by podle jeho názoru měly být z procesního spisu odstraněny.
4. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V daném případě tyto prostředky vyčerpány nebyly.
5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je jeho subsidiarita. Jak bylo uvedeno, ta se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z výše uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) takové souběžné rozhodování nepřipouští.
6. Ústavní soud vychází z toho, že stěžovatel je povinen uplatnit všechny procesní prostředky, které k ochraně jeho práva v daném případě zákon poskytuje, včetně oprávnění státního zástupce bdít nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení [srov. např. nález ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691), popř. usnesení ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 3843/15]. Takový procesní prostředek uplatněn nebyl, resp. stěžovatel nedoložil opak a ani šíře petitu ústavní stížnosti jeho využití neodpovídá.
7. Ústavní soud přitom nepřehlédl, že citovaná rozhodnutí (tedy jak nález sp. zn. I. ÚS 1565/14, tak usnesení sp. zn. III. ÚS 3843/15) zmiňují dohled podle §12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), resp. dozor podle §174 trestního řádu v souvislosti s právem na účinné vyšetřování typicky osoby, která byla (měla být) poškozená eventuální trestnou činností jiného subjektu. Na druhou stranu i z této modelové situace Ústavní soud vykročil (srov. například jeho usnesení ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 2166/14), neboť důsledek nepřípustnosti ústavní stížnosti spojil i s případem, kdy mělo být do práv osoby zasaženo samotným orgánem činným v trestním řízení. V nálezu sp. zn. I. ÚS 1565/14 (srov. bod 30.) je výslovně uvedeno, že v rámci dohledu je vyšší státní zastupitelství oprávněno (a zároveň povinno) posoudit správnost postupu nižšího státního zastupitelství v celé jeho šíři. Není přitom důvodu, aby možnost přezkumu v soustavě státního zastupitelství k ochraně svých práv nevyužil i stěžovatel (srov. k tomu též usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. III. ÚS 1026/19 nebo co do zdůraznění principu subsidiarity též usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 651/18), a to alespoň v jednom stupni hierarchie ke státnímu zastupitelství, které rozhodovalo o stížnosti obviněného podle §141 a násl. trestního řádu. Institut dozoru podle §174 a násl. trestního řádu je pak koncipován ve srovnání s dohledem podle §12c a násl. zákona o státním zastupitelství úžeji, nicméně jej lze využít k ochraně práv zejména tam, kde zákon nepřipouští podání stížnosti podle §141 a násl. trestního řádu.
8. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle §75 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2020
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj