ECLI:CZ:US:2020:2.US.2601.20.1
sp. zn. II. ÚS 2601/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Ladislava Regnarda, právně nezastoupeného, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. června 2020 č. j. 20 Cdo 1255/2020-603, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu bylo dne 9. září 2020 doručeno podání, které dle obsahu posoudil Ústavní soud jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
2. Předtím než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, zkoumá, zdali jsou splněny veškeré formální náležitosti a procesní předpoklady pro její meritorní posouzení předepsané stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž posuzuje i to, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti a procesní předpoklady splněny, bývá stěžovatel zpravidla vyzýván k odstranění vad podání v Ústavním soudem určené lhůtě. Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle §29 a §30 odst. 1 téhož zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
3. Stěžovatel v řízení není zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost nesplňuje ani další náležitosti stanovené v §34 a §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, přičemž v ní především absentuje jakákoli, byť alespoň základní, ústavněprávní argumentace, a stížnost neobsahuje ani vymezení toho, co sleduje, tj. návrh, jak má Ústavní soud rozhodnout. Ke stížnosti nejsou připojeny ani předepsané přílohy (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
4. Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že se na něj stěžovatel již mnohokráte obrátil s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami. Ústavní stížnost, které je předmětem tohoto usnesení, byla v pořadí dvacátou sedmou stížností, kterou stěžovatel jen v kalendářním roce 2020 samostatně, popř. společně s jinou navrhovatelkou, u Ústavního soudu podal. Ústavní soud stěžovatele na totožné vady opakovaně v minulosti upozorňoval s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 20/18 ze dne 20. února 2018, nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 983/18 ze dne 17. dubna 2018, veškerá rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz ). Přesto však stěžovatel nadále volí postup, kterým přehlíží zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti.
5. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi zdůrazňuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o vadách podání dostávalo témuž stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak prokazatelně stalo v mnoha případech předchozích. Za situace, kdy je dán spolehlivý předpoklad o tom, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zejména zásadu povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, se jeví setrvání na požadavku vždy nového, z hlediska obsahu však stejného, poučení postupem zjevně neefektivním a zbytečně formalistickým.
6. Z tohoto důvodu Ústavní soud opětovně nevyzýval stěžovatele k odstranění výše uvedených vad návrhu a za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí jeho ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2020
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj