ECLI:CZ:US:2020:2.US.2828.19.1
sp. zn. II. ÚS 2828/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, P. O. BOX 42, Karviná, zastoupeného Mgr. Katarzynou Siwou, advokátkou se sídlem Hlavní třída 87/2, Český Těšín, proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 6. 2019 č. j. 5 Nt 3014/2019-15 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 7. 2019 č. j. 3 To 266/2019-25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označená usnesení Okresního soudu v Karviné a Krajského soudu v Ostravě.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí obecných soudů se podává, že předmětem nyní posuzovaného řízení je žádost stěžovatele o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody, uloženého rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 8. 2015 sp. zn. 3 T 64/2015, který nabyl právní moci dne 9. 10. 2015.
3. Okresní soud v Karviné shora označeným usnesením žádost stěžovatele zamítl. Dospěl přitom k závěru, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody podle ustanovení §327 odst. 3 trestního řádu. Podle závěrů soudu je onemocnění stěžovatele (chronické infekční onemocnění) léčitelné také v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody, stěžovateli je schopna poskytnout potřebnou lékařskou péči Zdravotnická služba Vězeňské služby ČR.
4. Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Karviné zamítl. Krajský soud přezkoumal postup a závěry okresního soudu a uzavřel, že u stěžovatele nejsou dány zákonné podmínky pro aplikaci ustanovení §327 odst. 3 trestního řádu. Konstatoval, že okresní soud správně při posuzování žádosti vycházel ze zprávy Oblastní lékařské komise č. 4 Zdravotnické služby Vězeňské služby ČR, z níž plyne, že zdravotní stav stěžovatele je dlouhodobě nepříznivý, avšak nejedná se o onemocnění, který by stěžovatele ohrožovalo na životě, případně nebylo možné jej medikovat v místě výkonu trestu odnětí svobody.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti obecným soudům vytýká, že při posuzování jeho žádosti vycházely pouze a jen ze zprávy Oblastní lékařské komise č. 4 Zdravotnické služby Vězeňské služby ČR. Stěžovatel dále namítá, že odvolací soud se nevypořádal s námitkami stěžovatele obsaženými v jeho stížnosti, avšak toto tvrzení dále nerozvádí. Brojí rovněž proti odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, která označuje jako neúplná, nesrozumitelná a nepřesvědčivá.
6. Ústavní soud po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Citované ustanovení dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.
7. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Pokud proto soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94, N 34/3 SbNU 257). Taková pochybení ale Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.
8. Obecné soudy při svém rozhodování vycházely zejména z lékařské zprávy o zdravotním stavu stěžovatele. Tomuto postupu obecných soudů nelze ničeho vytknout, když právě lékařská zpráva je jediným možným vodítkem pro posouzení žádosti stěžovatele. Podmínkou pro upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku ze zdravotních důvodů je skutečnost, že odsouzený onemocněl nemocí, která je nevyléčitelná a zároveň buď ohrožuje jeho život, nebo se jedná o nemoc duševní. V těchto případech se bez ohledu na výměru trestu a trestnou činnost, za niž byl uložen, respektuje požadavek, že výkon trestních sankcí nemá být pro jeho pachatele krutý a nepřiměřený nebo ponižovat jeho lidskou důstojnost. Při posouzení, zda povaha onemocnění naplňuje znaky popsané v ustanovení §327 odst. 3 trestního řádu, soud vychází primárně z lékařských zpráv věznice, které podle potřeby může ověřit vyžádáním stanovisek civilních zdravotnických zařízení, případně znaleckým posudkem. Jestliže z lékařské zprávy jasně neplyne nemožnost stěžovatele podrobit se i nadále výkonu trestu odnětí svobody, není možné soudům následně vytýkat jejich hodnocení dané situace ve světle nároků kladených na aplikaci ustanovení §327 odst. 3 trestního řádu.
9. Z pohledu Ústavního soudu nezbývá než uzavřít, že ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou z ústavního hlediska plně akceptovatelná. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu