ECLI:CZ:US:2020:2.US.3316.20.1
sp. zn. II. ÚS 3316/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Marcely Pilecké, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem Dykova 17, Praha, proti usnesením Okresního soudu v Příbrami č. j. 9 C 42/2017-408 ze dne 9. července 2020 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 27 Co 204/2020-441 ze dne 30. září 2020, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka v řízení o určení neexistence zástavního práva obdržela rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 19 Co 135/2019-314 ze dne 19. 9. 2019, kterým byl změněn vyhovující rozsudek Okresního soudu v Příbrami č. j. 9 C 42/2017-211 ze dne 17. 1. 2019 tak, že žaloba na určení, že konkrétní nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, se částečně zamítá. Jelikož stěžovatelka s tímto rozsudkem nesouhlasila, brojila proti němu včasným dovoláním. V té souvislosti byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 70 000 Kč. Posléze požádala o osvobození od soudního poplatku, přičemž soud prvního stupně, ani soud odvolací její žádosti nevyhověly.
3. Stěžovatelka nyní brojí proti oběma rozhodnutím o neosvobození od soudního poplatku ústavní stížností. Na osvobození od soudního poplatku podle jejího právního názoru nárok měla, obecné soudy opomněly zohlednit specifickou situaci stěžovatelky a zejména fakt, že se do své situace nedostala vlastní vinou.
4. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutím krajského a okresního soudu, proti nimž již není žádný další opravný prostředek přípustný. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Ústavní soud předesílá, že článek 36 odst. 1 Listiny, jehož porušení stěžovatelka namítla, zaručuje každému právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Právo na soud však není absolutní a přístup jednotlivce k soudu může být zpoplatněn. Soudní poplatek za řízení ovšem nesmí omezit přístup k soudu natolik, že by byla zasažena sama podstata tohoto práva. K otázce poplatkové povinnosti a osvobození od ní platí, že tato úprava je provedená zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, přičemž tato podústavní rovina představuje jeden ze základních momentů podmiňujících právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny [srov. např. nález ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. I. ÚS 664/03 (N 56/40 SbNU 547), nebo nález ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 43/07 (N 149/46 SbNU 481). Proto i když zákon stanoví povinnost uhradit soudní poplatek jako podmínku postupu při uplatňování práva, současně upravuje okolnosti, za nichž lze tuto podmínku prominout [k obecným východiskům ústavněprávního přezkumu poplatkové povinnosti srov. nález ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 9/15 (338/2017 Sb.), bod 40., k posouzení splnění zákonem stanovených předpokladů přiznání osvobození od soudních poplatků a k rozhodování o osvobození od soudního poplatku ve vztahu k právu na přístup k soudu srov. nález sp. zn. III. ÚS 2603/17 ze dne 5. 12. 2017 (N 226/87 SbNU 587).
7. Z uvedeného plyne, že ústavně nepřípustný exces obecného soudu při rozhodování o výši soudního poplatku by musel dosáhnout takové intenzity, že by mohl v konečném důsledku vést až k omezení či zbavení práva jednotlivce domáhat se ochrany svých práv soudní cestou (denegatio iustitiae). K takové situaci však v nyní projednávané věci nedošlo.
8. Jde-li pak právě o napadená usnesení, krajský i okresní soud zohlednily rozhodné skutečnosti v souladu se zákonem a judikaturou. Soud se při rozhodování o osvobození od soudních poplatků nezabývá skutečností, zda žadatel inicioval řízení nikoliv "vlastní vinou", přičemž ani ostatní stěžovatelkou namítané širší okolnosti případu nebylo možné zohlednit. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy při svém rozhodování jakkoliv vybočily z limitů předvídaných ustanovením §138 odst. 1 o. s. ř. a v důsledku toho zasáhly do základních práv stěžovatelky. Stěžovatelka totiž ve skutečnosti v ústavní stížnosti nenabídla žádnou relevantní a přesvědčivou argumentaci, kterou by zpochybnila závěry učiněné obecnými soudy, resp. tyto podmínky soudy nemohly zohlednit.
9. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadeným rozhodnutím podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2020
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu