ECLI:CZ:US:2020:2.US.3570.19.1
sp. zn. II. ÚS 3570/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele T. R., zastoupeného Mgr. Václavem Hebkým, advokátem se sídlem Sokolská 1802/32, Praha, proti postupu Krajského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze spočívajícímu v tom, že tyto soudy odmítají po dobu delší 22 měsíců projednat odvolání podané dne 17. 10. 2017 stěžovatelem ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod č.j. 1 VSPH 1061/2017-P-6-12 a u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS 4303/2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že jím podané odvolání ve výše specifikovaném řízení nebylo po dobu delší 22 měsíců předloženo odvolacímu soudu a nebylo tímto soudem projednáno, přestože toto odvolání stěžovatel dle svých slov podal řádně a včas. Stěžovatel se v této souvislosti odkazuje na své právo na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel se dále dovolává toho, aby Ústavní soud postupoval dle §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů a neodmítl ústavní stížnost. Žádá rovněž, aby bylo o ústavní stížnosti rozhodnuto přednostně dle §39 zákona o Ústavním soudu.
2. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný. Usnesení o odmítnutí návrhu musí být dle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyčerpání všech prostředků, které zákon poskytuje stěžovateli k ochraně jeho práv.
3. Ústavní stížnost z hlediska svého obsahu míří proti průtahům, k nimž má dle tvrzení stěžovatele docházet v řízení o jím podaném odvolání. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je třeba, aby stěžovatelé - dříve, než se obrátí na Ústavní soud se stížností na průtahy v dosud probíhajícím řízení - využili možnost podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Nevyčerpají-li tento prostředek ochrany svých práv, je jejich ústavní stížnost nepřípustná [viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 391/07 ze dne 7. 8. 2007 (N 122/46 SbNU 151), bod 11; nález sp. zn. I. ÚS 1549/11 ze dne 23. 4. 2015 (N 83/77 SbNU 197), body 55 a 61; nález sp. zn. I. ÚS 3296/17 ze dne 20. 12. 2017 (N 238/87 SbNU 853), bod 20; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].
4. Ze stěžovatelových podání nevyplývá, že by stěžovatel využil uvedený procesní prostředek. Ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu umožňuje Ústavnímu soudu projednat i takovou ústavní stížnost, u níž není splněna podmínka přípustnosti dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, pokud stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Stěžovatel se sice dovolává tohoto ustanovení, ale neuvádí žádné argumenty, proč by mělo být tohoto výjimečného postupu užito v jeho věci - zejména netvrdí, že by stížnost podstatně přesahovala jeho vlastní zájmy. Ani Ústavní soud neshledal žádné výjimečné okolnosti odůvodňující aplikaci §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je proto třeba hodnotit jako nepřípustnou. Ústavní soud za této situace nevyzýval stěžovatele k odstranění vad jeho ústavní stížnosti, neboť by to na uvedeném posouzení ústavní stížnosti nemohlo nic změnit. O návrhu dle §39 zákona o Ústavním soudu pak samostatně nerozhodoval.
5. Zbývá dodat, že Ústavní soud se při posuzování ústavní stížnosti nezabýval podáními stěžovatele z prosince 2019, s nimiž se na Ústavní soud obrátil stěžovatele osobně, a nikoliv prostřednictvím svého advokáta, a v nichž zejména vznáší námitku podjatosti vůči devíti soudcům Ústavního soudu a námitku nesprávně obsazeného senátu. I na tato podání se vztahuje dle §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu povinnost stěžovatele být zastoupen advokátem [srov. obdobně usnesení sp. zn. I. ÚS 1921/19 ze dne 18. 9. 2019 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 1920/19 ze dne 2. 9. 2019].
6. Z výše uvedených důvodů tak Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 24. ledna 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka