ECLI:CZ:US:2020:2.US.3957.19.2
sp. zn. II. ÚS 3957/19
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věcech ústavních stížností stěžovatele JUDr. Jaroslava Homolky, sídlem Palackého 5001/1, Jihlava, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 7. října 2019 č. j. 54 Co 304/2019-25 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. srpna 2019 č. j. 23 L 434/2019-17, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 2. října 2019 č. j. 72 Co 387/2019-22 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. srpna 2019 č. j. 23 L 431/2019-15, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 7. října 2019 č. j. 54 Co 305/2019-25 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. srpna 2019 č. j. 23 L 426/2019-19, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 7. října 2019 č. j. 72 Co 388/2019-20 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. srpna 2019 č. j. 23 L 427/2019-14, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 7. října 2019 č. j. 72 Co 385/2019-25 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. srpna 2019 č. j. 23 L 423/2019-17, a Mgr. Jaroslava Homolky, sídlem Palackého 5001/1, Jihlava, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 7. října 2019 č. j. 54 Co 306/2019-28 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. září 2019 č. j. 23 L 450/2019-20, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 7. října 2019 č. j. 54 Co 301/2019-30 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. září 2019 č. j. 23 L 451/2019-24, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 7. října 2019 č. j. 54 Co 302/2019-31 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. září 2019 č. j. 23 L 437/2019-25, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 7. října 2019 č. j. 72 Co 383/2019-26 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. září 2019 č. j. 23 L 452/2019-18, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 7. října 2019 č. j. 54 Co 312/2019-30 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. září 2019 č. j. 23 L 443/2019-24, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 14. října 2019 č. j. 54 Co 317/2019-36 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. září 2019 č. j. 23 L 446/2019-30, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 2. října 2019 č. j. 72 Co 384/2019-24 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. září 2019 č. j. 23 L 440/2019-18 a proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 7. října 2019 č. j. 54 Co 309/2019-26 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. září 2019 č. j. 23 L 436/2019-18, a s nimi spojených návrhů na zrušení částí vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a to §9 odst. 5 ve slovech "jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní", §12a odst. 1 ve slovech "ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení" a §12a odst. 2 ve slovech "ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení", za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě a Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníků řízení, takto:
I. Usneseními Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě č. j. 54 Co 304/2019-25 ze dne 7. října 2019, č. j. 72 Co 387/2019-22 ze dne 2. října 2019, č. j. 54 Co 305/2019-25 ze dne 7. října 2019, č. j. 72 Co 388/2019-20 ze dne 7. října 2019, č. j. 72 Co 385/2019-25 ze dne 7. října 2019, č. j. 54 Co 306/2019-28 ze dne 7. října 2019, č. j. 54 Co 301/2019-30 ze dne 7. října 2019, č. j. 54 Co 302/2019-31 ze dne 7. října 2019, č. j. 72 Co 383/2019-26 ze dne 7. října 2019, č. j. 54 Co 312/2019-30 ze dne 7. října 2019, č. j. 54 Co 317/2019-36 ze dne 14. října 2019, č. j. 72 Co 384/2019-24 ze dne 2. října 2019, č. j. 54 Co 309/2019-26 ze dne 7. října 2019 a usneseními Okresního soudu v Jihlavě č. j. 23 L 434/2019-17 ze dne 15. srpna 2019, č. j. 23 L 431/2019-15 ze dne 15. srpna 2019, č. j. 23 L 426/2019-19 ze dne 15. srpna 2019, č. j. 23 L 427/2019-14 ze dne 15. srpna 2019, č. j. 23 L 423/2019-17 ze dne 15. srpna 2019, č. j. 23 L 450/2019-20 ze dne 2. září 2019, č. j. 23 L 451/2019-24 ze dne 9. září 2019, č. j. 23 L 437/2019-25 ze dne 2. září 2019, č. j. 23 L 452/2019-18 ze dne 2. září 2019, č. j. 23 L 443/2019-24 ze dne 13. září 2019, č. j. 23 L 446/2019-30 ze dne 13. září 2019, č. j. 23 L 440/2019-18 ze dne 2. září 2019 a č. j. 23 L 436/2019-18 ze dne 2. září 2019, byl porušen princip rovnosti ve spojení s právem stěžovatelů získávat prostředky pro své životní potřeby prací a podnikat podle čl. 26 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod.
II. Tato rozhodnutí se ruší.
III. Řízení o návrzích stěžovatelů na zrušení části §9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní", se zastavují.
IV. Návrhy stěžovatelů na zrušení částí §12a odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení" a §12a odst. 2 téhož právního předpisu ve slovech "ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení", se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Rekapitulace průběhu řízení
1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byly nejprve vedeny pod samostatnými spisovými značkami II. ÚS 3957/19, III. ÚS 3958/19, IV. ÚS 3959/19, II. ÚS 3970/19, II. ÚS 3971/19, III. ÚS 3972/19, IV. ÚS 3973/19, IV. ÚS 3974/19, I. ÚS 3975/19, I. ÚS 3976/19, III. ÚS 3994/19, II. ÚS 3995/19 a III. ÚS 3996/19. Tyto ústavní stížnosti byly usnesením pléna Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2020 v souladu s ustanovením §63 zákona o Ústavním soudu a ustanovením §112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), spojeny ke společnému řízení, vedenému pod sp. zn. II. ÚS 3957/19. Těmito ústavními stížnostmi se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť mají za to, že jimi bylo porušeno jejich právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci podle čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. na stejnou odměnu za práci stejné hodnoty podle čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a čl. 23 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv, právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a princip rovnosti podle čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny.
2. Z ústavních stížností, napadených rozhodnutí obecných soudů, jakož i z vyžádaného spisového materiálu se podává, že předmětem nyní posuzovaných řízení vedených u Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") byla rozhodnutí o přiznání odměny opatrovníkům (stěžovatelům) v řízeních o vyslovení přípustnosti převzetí umístěného do zdravotního ústavu a jeho dalším držení ve zdravotním ústavu. Okresní soud v každém z napadených rozhodnutí přiznal opatrovníkům (stěžovatelům) vždy za dva úkony právní služby mimosmluvní odměnu ve výši 800 Kč podle ustanovení §7 bodu 2., §9 odst. 5, §11 odst. 1 písm. b), g) a §12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif"), náhradu hotových výdajů 600 Kč podle ustanovení §13 odst. 4 advokátního tarifu a dále náhradu 21 % DPH z těchto částek ve výši 294 Kč podle ustanovení §137 odst. 3, §151 odst. 2 občanského soudního řádu, celkem tedy každému 1 694 Kč. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že okresní soud se při rozhodování o výši odměny opatrovníků řídil právním názorem uvedeným v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015 sp. zn. 22 Co 39/2015, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. 5, roč. 2016, s. 727.
3. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (dále jen "krajský soud") k odvolání stěžovatelů výše označenými rozhodnutími potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Konstatoval, že podle soudní praxe činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby provedený opatrovníkem 400 Kč (po snížení o 20 % podle ustanovení §12a odst. 1 advokátního tarifu), přičemž odkázal i na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3016/2018. Současně soud dodal, že za tarifní hodnotu podle ustanovení §9 odst. 5 advokátního tarifu při výkonu funkce opatrovníka jmenovaného soudem podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o zvláštních řízeních soudních"), se považuje částka 1 000 Kč. Krajský soud neshledal žádná pochybení v závěrech soudu prvního stupně, jehož usnesení označil za správná.
II.
Obsah ústavní stížnosti a vyjádření účastníků řízení
4. Stěžovatelé se prostřednictvím podaných ústavních stížností domáhají zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů, přičemž upozorňují zejména na jejich neústavní postup při (dvojím) krácení odměny soudem jmenovaného opatrovníka. Podle stěžovatelů neexistuje žádný rozumný důvod pro to, aby byla za stejnou práci poskytnuta odlišná odměna u soudem jmenovaného opatrovníka a opatrovníka zastupujícího účastníka řízení na základě plné moci. Poukazují přitom zejména na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019 (302/2019 Sb.) a na jeho odůvodnění, které považují za přiměřeně použitelné i na nyní posuzované případy. Ustanovení §9 odst. 5 advokátního tarifu podle stěžovatelů porušuje, mimo jiné, též princip akcesorické rovnosti podle čl. 3 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 26 odst. 3 Listiny, podle jehož věty první platí, že každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací.
5. Okresní soud ve vyjádření k ústavním stížnostem poukázal na odlišnosti v postavení opatrovníka ustanoveného soudem osobě neznámého pobytu a opatrovníka jmenovaného soudem osobě umístěné bez svého souhlasu ve zdravotnickém zařízení. Jakkoliv již v době rozhodování byl soudu znám nález Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 4/19, podle jeho závěrů nebylo přímo aplikovatelné na posuzovaná řízení. Z tohoto důvodu se soudu jevilo použití ustanovení §9 odst. 5 a §12a odst. 1 advokátního tarifu jako oprávněné a výše odměny stanovená podle těchto ustanovení jako přiměřená. Ústavní stížnost proto považoval za nedůvodnou.
6. Krajský soud v obou svých vyjádřeních k ústavním stížnostem poukázal na odůvodnění napadených usnesení, přičemž zdůraznil, že postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí i usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015 sp. zn. 22 Cdo 39/2015. V návaznosti na následné kroky Ústavního soudu, konkrétně plenární nález sp. zn. Pl. ÚS 26/19, je však podle krajského soudu dán důvod k vyhovění ústavním stížnostem stěžovatelů a zrušení jimi napadených ustanovení.
7. Stěžovatelé k vyjádření účastníků řízení repliku nezaslali.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnosti byly podány včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je tak k jejich projednání a rozhodnutí o nich příslušný. Stěžovatelé - sami advokáti - nemusí být podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. 10. 2015 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) zastoupeni podle §29 až 31 zákona o Ústavním soudu advokátem. Stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Právní posouzení ústavní stížnosti
9. Ústavní soud po posouzení stížnostních námitek, obsahu napadených rozhodnutí a připojených spisů obecných soudů dospěl k závěru, že ústavní stížnosti jsou důvodné v části, v níž stěžovatelé navrhovali zrušit usnesení obecných soudů co do výše odměny stanovené opatrovníkům.
10. Obecné soudy při rozhodování o odměně opatrovníků (stěžovatelů) v řízeních o vyslovení přípustnosti převzetí umístěného do zdravotního ústavu a jeho dalším držení ve zdravotním ústavu aplikovaly §9 odst. 5 advokátního tarifu, podle něhož platí: "Při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení, ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob, jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč."
11. Ústavní soud se v několika nálezech zabýval ústavní konformitou §9 odst. 5 advokátního tarifu, stanovícího výši odměny advokátům ve funkci opatrovníků. Dovodil, že odměna stanovená pro advokáty jako opatrovníky vyjmenovaných skupin osob je protiústavní. Stát sice advokátům negarantuje právo na zisk a právní úprava, jež advokátům ukládá vykonávat určité činností ve veřejném zájmu a za sníženou odměnu hrazenou státem nemusí být nutně rozporná se základními právy a ústavními principy garantovanými Listinou nebo Úmluvou [nález sp. zn. Pl. ÚS 14/17 ze dne 14. 8. 2018 (200/2018 Sb.); nález sp. zn. Pl. ÚS 13/14 ze dne 15. 9. 2015 (N 164/78 SbNU 451; 297/2015 Sb.); rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věcech ve věcech Van der Mussele proti Belgii ze dne 23. 11. 1983 č. 8919/80 a Graziani-Weiss proti Rakousku ze dne 18. 10. 2011 č. 31950/06], stanovená odměna však nemůže být založena na libovůli; její kritéria musí být obecně rozumná a objektivizovaná. Ustanovení §9 odst. 5 advokátního tarifu však vycházelo z paušalizujícího a ničím nepodloženého předpokladu jednoduchosti a menší finanční náročnosti zastupování vyjmenovaných skupin účastníků řízení advokátem jako opatrovníkem.
12. V pořadí prvním nálezem sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019 (302/2019 Sb.) Ústavní soud zrušil §9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech "jehož pobyt není znám", a to dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Plénum dovodilo, že daná část ustanovení §9 odst. 5 advokátního tarifu je v rozporu s principem rovnosti (čl. 1 Listiny) ve spojení s právem získávat prostředky pro životní potřeby prací a podnikat podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny a kontextuálně také s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Ústavní soud současně upozornil, že uvedené důvody protiústavnosti mohou dopadat i na ostatní části hypotézy §9 odst. 5 advokátního tarifu. Apeloval proto na obecné soudy, aby v takových případech ustanovení §9 odst. 5 advokátního tarifu neaplikovaly, neboť jsou vázány zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, nikoliv však advokátním tarifem jako podzákonným právním předpisem. I přes tyto závěry musel Ústavní soud postupně přistoupit k rušení dalších jednotlivých částí hypotézy §9 odst. 5 advokátního tarifu [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 22/19 ze dne 14. 1. 2020 (28/2020 Sb.); nález sp. zn. Pl. ÚS 23/19 ze dne 28. 1. 2020 (43/2020 Sb.); nález sp. zn. Pl. ÚS 26/19 ze dne 3. 3. 2020 (176/2020 Sb.)]. Posledně citovaným nálezem sp. zn. Pl. ÚS 26/19 přitom plénum Ústavního soudu přistoupilo ke zrušení §9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech "jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní", tedy té části hypotézy dotčeného ustanovení zákona, která byla rozhodná pro určení výše odměny stěžovatelů v nyní napadených usneseních obecných soudů.
13. Ústavní soud v odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/19 konstatoval, že stanovil-li normotvůrce výrazně nižší výši odměny pro advokáta jmenovaného jako opatrovníka nezletilce, příp. i jiných osob zúčastněných na některém z řízení upravených regulovaných zákonem o zvláštních řízeních soudních (např. pohřešované osoby, osoby umístěné či převzaté do zdravotního ústavu, dědice, zemřelého manžela aj.), snížil tím hodnotu jejich práce oproti zastupování v případech jiných, a to bez jakéhokoliv rozumného opodstatnění; srov. k tomu odlišnou odměnu při ustanovení advokáta zástupcem účastníka podle §30 občanského soudního řádu. Je třeba respektovat zásadu, podle níž za odvedenou práci má každý právo na spravedlivou odměnu, přičemž tato odměna má být za srovnatelnou práci ve srovnatelné výši. Na tyto závěry navázal III. senát Ústavního soudu nálezem sp. zn. III. ÚS 3872/19 ze dne 12. 5. 2020. V něm již posuzoval situaci, kdy stěžovateli (advokátovi) byla přiznána odměna za výkon funkce opatrovníka jmenovaného soudem podle zákona o zvláštních řízeních soudních podle §9 odst. 5 advokátního tarifu.
14. Uvedené závěry dopadají i na nyní posuzovanou věc, v níž obecné soudy stanovily odměnu stěžovatelů v postavení soudem jmenovaných advokátů podle zákona o zvláštních řízeních soudních, vykonávajících opatrovnictví, podle §9 odst. 5 advokátního tarifu. V takto obdobných případech Ústavní soud neshledal důvod pro odchýlení se od závěrů vyslovených v citovaném nálezu sp. zn. III. ÚS 3872/19 a především v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 26/19 a sp. zn. Pl. ÚS 4/19.
15. Ústavní soud proto zrušil napadená usnesení okresního soudu a krajského soudu podle §82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
16. S ústavní stížností spojený návrh na zrušení částí §12a odst. 1, 2 advokátního tarifu, vždy ve slovech "ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení", Ústavní soud odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Již citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 4/19 se k problematice stanovení paušálního procentního snížení odměny podle §12a advokátního tarifu vyslovil tak, že obecné snížení (jak lze dovodit i z tamtéž citované judikatury Evropského soudu pro lidská práva) není bez dalšího rozporné se základními právy, neboť po advokátu lze požadovat, aby některé činnosti vykonával v přiměřeném rozsahu bez nároku na odměnu nebo za odměnu sníženou; rozhodné je, aby se tak nedělo diskriminačně, na základě nevhodných (svévolných) kritérií (bod 39 nálezu). Jde ostatně o konstantní závěr Ústavního soudu, který již v minulosti mnohokrát rozhodl, že snižování nároku advokáta o 20 % podle §12a advokátního tarifu je z ústavněprávního hlediska přípustné (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2488/17 ze dne 27. 2. 2018, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1213/17 ze dne 30. 5. 2017, usnesení sp. zn. I. ÚS 2082/15 ze dne 12. 8. 2015 aj.). Nelze tu ani přehlédnout, že stěžovatelé neuvedli relevantní ústavněprávní argumentaci a že není - též v návaznosti na výše řečené - vyjmout advokáty v procesní pozici shodné se stěžovateli z okruhu působnosti §12a advokátního tarifu a zbavit tak obecné soudy tamtéž limitované diskrece při stanovení výše odměny za zastoupení.
17. Ústavní soud konečně rozhodl o zastavení řízení o návrhu stěžovatelů na zrušení části ustanovení §9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech "jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní", a to podle §67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť citované ustanovení již bylo, jak výše patrno, zrušeno. Veškerá rozhodnutí učinil Ústavní soud mimo ústní jednání, neboť měl za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§44 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 30. června 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu