ECLI:CZ:US:2020:2.US.520.20.1
sp. zn. II. ÚS 520/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Ludvíka Davida a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. J., t. č. ve věznici Nové Sedlo, zastoupeného JUDr. Viktorem Kvíčalou, advokátem se sídlem nám. T. G. Masaryka 195/18, Prostějov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2019 č. j. 4 To 288/2019-273 a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 10. 2019 č. j. 20 T 143/2009-263, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručené práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), na zákonného soudce podle čl. 38 Listiny a na porušení práva na účinné opravné prostředky zaručeného čl. 13 Úmluvy.
2. Stěžovatel byl odsouzen za zpronevěru, přičemž napadenými usneseními byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy. V návrhu na obnovu uvedl, že nebyl odsouzen zákonným soudcem, jelikož soud, který jej odsoudil, byl místně nepříslušný. Dále uvedl, že se nemohl dopustit trestného činu, jelikož předmětná částka, které se týkal trestný čin zpronevěry (120.000 Kč), byla záloha kupní ceny, která není cizí věcí, a nemůže být proto předmětem trestného činu zpronevěry. Obecné soudy v napadených rozhodnutích usoudily, že stěžovatel neuvedl žádný důvod, který by mohl vést k povolení obnovy. Námitku místní nepříslušnosti či povahu částky okresní soud v napadeném usnesení označil jako možný důvod pro podání stížnosti pro porušení zákona, ale nikoli jako důvod pro obnovu řízení. Krajský soud názor okresního soudu napadeným usnesením potvrdil.
3. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel zopakoval argumenty, které uvedl v návrhu na obnovu, přičemž argumentoval, že obecné soudy tyto skutečnosti dostatečně nezohlednily.
II.
4. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
7. Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí také tehdy, jedná-li se o projev libovůle, svévole nebo jsou-li právní závěry v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 312/15 ze dne 9. 2. 2016 (N 28/80 SbNU 375), nález sp. zn. III. ÚS 922/09 ze dne 11. 6. 2009 (N 143/53 SbNU 759) či usnesení sp. zn. I. ÚS 1010/15 ze dne 11. 2. 2016].
8. Ústavní soud neshledal důvod, proč by se obecné soudy měly při zvažování obnovy řízení zabývat námitkou, že stěžovatel byl odsouzen místně nepříslušným soudem: Obnovit řízení z tohoto důvodu není možné, jelikož tento důvod nepředvídá §278 trestního řádu. Z hlediska dalších námitek stěžovatel předkládá alternativní výklad toho, k čemu měly sloužit prostředky, které zpronevěřil, přičemž tento svůj alternativní výklad ničím nepodkládá a žádným způsobem nezdůvodňuje, proč nepředložil tuto interpretaci svého jednání již v původním řízení. Jak poukázal krajský soud v napadeném usnesení, stěžovatel se pokouší přezkoumat zákonnost a správnost skutkových závěrů předchozích řízení, což ale v rámci obnovy řízení není možné. Ústavní proto neshledal, že by soudy napadenými usneseními porušily ústavně zaručená práva stěžovatele.
9. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu