ECLI:CZ:US:2020:2.US.884.20.1
sp. zn. II. ÚS 884/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Ludvíka Davida a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky ELMO-PLAST a.s., IČO: 28126548, se sídlem Alojzov 171, zastoupeného Dr. JUDr. Miroslavem Zamiškou, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 23, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2020 sp. zn. 9 To 65/2020 a usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 14. 1. 2020 č. j. 2 KZV 26/2017-760, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a vlastnické právo zaručené čl. 11 Listiny.
2. Stěžovatelka je spolu s dalšími osobami stíhána pro trestné činy dotačního podvodu, poškození finančních zájmů a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a další trestné činy, přičemž dle dosavadních zjištění měli obvinění včetně stěžovatelky získat výnosy nejméně ve výši 55.344.459,31 Kč. Jelikož se nepodařilo zjistit, kde se tyto výnosy nachází, byla zajištěna náhradní hodnota, která se nacházela na bankovním účtu stěžovatelky č. X1, který byl veden u Raiffeisenbank a.s., přičemž zajištění tohoto účtu bylo později omezeno právě na výši předpokládaných výnosů. Na základě žádosti stěžovatelky byl tento účet zrušen 26. 11. 2018, v důsledku čehož byly zajištěné prostředky deponovány na vnitřním účtu banky č. X2.
3. Stěžovatelka vzhledem k zrušení účtu navrhla převést zajištěnou náhradní hodnotu na nový bankovní účet vedený u Komerční banky a.s., přičemž argumentovala, že k tomuto přistoupila poté, kdy Raiffeisenbank a.s. zablokovala účet i nad rámec zajištění provedeného policejním orgánem a nerespektovala povinnost uloženou soudem. Krajské státní zastupitelství v Brně usnesením ze dne 4. 11. 2019 žádosti vyhovělo a povolilo převod zajištěné částky na nově zřízený bankovní účet, přičemž bylo zároveň rozhodnuto o zajištění náhradní hodnoty na nově zřízeném účtu. Proti tomuto usnesení podala společnost Raiffeisenbank a.s. stížnost, které Vrchní státní zastupitelství v Olomouci vyhovělo a toto usnesení zrušilo usnesením ze dne 6. 1. 2020 sp. zn. 1 VZT 35/2018. Krajské státní zastupitelství v návaznosti na toto zrušující usnesení vrchního státního zastupitelství napadeným usnesením nepovolilo převedení zajištěné náhradní hodnoty, jelikož bylo vázáno právním názorem vrchního státního zastupitelství. Napadené usnesení odůvodnilo tím, že podle schváleného reorganizačního plánu stěžovatelky má být zajištěná náhradní hodnota použita jako mimořádná splátka k uspokojení pohledávek věřitele Raiffeisenbank a.s., přičemž pokud by byl realizován převod, tak by se značně zkomplikovalo uspokojení těchto pohledávek, jelikož "namísto jednoduchého jednostranného zápočtu z její strany by byla nutná součinnost společnosti Elmo Plast a Komerční banky" (bod 12 napadeného usnesení krajského státního zastupitelství). Dle napadeného usnesení krajského státního zastupitelství nemůže být důvodem pro převod ani špatná zkušenost stěžovatelky s postupem pracovníků Raiffeisenbank a.s.
4. Proti napadenému usnesení krajského státního zastupitelství stěžovatelka podala stížnost, kterou napadeným usnesením zamítl krajský soud. Dle krajského soudu stěžovatelka nedoložila jakýkoli důležitý důvod pro převod prostředků, přičemž není důležité, ve kterém bankovním ústavu jsou peníze deponovány, ale důležitý je účel zajištění. Právě z hlediska zajištění náhradní hodnoty není podle krajského soudu podstatné, jaké zkušenosti stěžovatelka měla se společností Raiffeisenbank a.s. Zároveň však krajský soud připustil, že společnost Raiffeisenbank a.s. nebyla oprávněna podat stížnost, ale nepovažuje to za zásadní: "Významné však je to, že nyní jsou peníze zajištěny jako náhradní hodnota, banka si je toho vědoma, účel zajištění je také zcela jasný, tudíž není důvod, aby byly zajištěné peníze na účtu u jiného bankovního ústavu" (str. 2 napadeného usnesení krajského soudu).
5. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že společnost Raiffeisenbank a.s. nebyla aktivně legitimována podat stížnost proti usnesení krajského státního zastupitelství, a usnesení vrchního státního zastupitelství, jehož právním názorem bylo vázáno krajské státní zastupitelství, je tedy nezákonné. Pokud krajský soud v napadeném usnesení deklaroval, že vrchní státní zastupitelství nemělo rozhodnout na základě stížnosti podané osobou bez aktivní legitimace takovou stížnost podat, ale přitom nerozporoval dopady tohoto rozhodnutí, pak stěžovatelka považuje jeho rozhodnutí za vnitřně rozporné a nesrozumitelné. Dále stěžovatelka tvrdí, že náhradní hodnota je v současné době nezajištěna, jelikož se nachází na nezajištěném vnitřním účtu Raiffeisenbank a.s., čímž jsou dle stěžovatelky porušena její majetková práva. Proto navrhuje, aby Ústavní soud zrušil napadená usnesení krajského soudu a krajského státního zastupitelství.
II.
6. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
8. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
9. Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí také tehdy, jedná-li se o projev libovůle, svévole nebo jsou-li právní závěry v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 312/15 ze dne 9. 2. 2016 (N 28/80 SbNU 375), nález sp. zn. III. ÚS 922/09 ze dne 11. 6. 2009 (N 143/53 SbNU 759) či usnesení sp. zn. I. ÚS 1010/15 ze dne 11. 2. 2016].
10. Ústavní soud nejdříve posoudil, zda skutečnost, že zajištěné prostředky jsou vedeny na jiném účtu než na tom, který byl zmíněn v usneseních o zajištění prostředků, znamená, že tyto prostředky nejsou zajištěné. Předmětem zajištění peněžních prostředků jsou přitom právě tyto peněžní prostředky, nikoli účet, na kterém jsou peněžní prostředky vedeny. Zrušením účtu a převedením prostředků na vnitřní účet banky tak nedochází k zrušení zajištění těchto prostředků, byť se stává komplikovanější jejich jasné vymezení, jelikož účet, na kterém jsou peněžní prostředky vedeny, není uveden v usnesení orgánů činných v trestním řízení. Nelze tedy souhlasit se stěžovatelkou, že náhradní hodnota je v současné době nezajištěna, byť je možné jí dát za pravdu, že by bylo vhodnější, pokud by zrušení účtu a zajištění náhradní hodnoty reflektovala i usnesení o zajištění náhradní hodnoty. Tuto skutečnost však nelze plně vytýkat orgánům činným v trestním řízení, jelikož to byla právě stěžovatelka, která požádala o zrušení účtu (napadené usnesení krajského státního zastupitelství, bod 5) před tím, než navrhla převedení prostředků na účet vedený Komerční bankou, a.s. Jen těžko si lze představit ospravedlnitelnost situace, kdy by se osoba, která má zajištěné peněžní prostředky na účtu, mohla tomuto zajištění vyhnout tím, že by mohla zrušit účet, na kterém by byly zajištěné peněžní prostředky vedeny. Ze všech těchto důvodů Ústavní soud usoudil, že peněžní prostředky stěžovatelky, které byly zajištěné, jsou stále zajištěné, byť jsou vedené na jiném účtu, než jaký byl uveden v usnesení o jejich zajištění.
11. Ústavní soud plně souhlasí se stěžovatelem, že pokud dle názoru krajského soudu společnost Raiffeisenbank, a.s. nebyla legitimována podat stížnost, tak pak ani vrchní státní zastupitelství nemělo zrušit prvotní usnesení krajského státního zastupitelství umožňující převod zajištěných prostředků na jiný zajištěný účet. Zároveň však Ústavní soud nedošel k závěru, že by usnesením vrchního státního zastupitelství a na něj navazujícími napadenými usneseními bylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky do takové míry, aby to ospravedlnilo zásah Ústavního soudu. Postavení stěžovatelky by totiž nedoznalo žádné změny, ať by již bylo rozhodnuto jakýmkoli způsobem: Se zajištěnými prostředky by stěžovatelka nemohla nijak manipulovat, ať již by se nacházely na vnitřním účtu jedné banky či na jiném účtu banky jiné. Porušení práv stěžovatelky tak nedosáhlo ústavně významné úrovně, která by vedla Ústavní soud k zrušení napadených rozhodnutí.
12. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu