ECLI:CZ:US:2020:3.US.1571.20.1
sp. zn. III. ÚS 1571/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti X, zastoupené JUDr. Danem Dvořáčkem, advokátem, sídlem Opletalova 1284/37, Praha 1, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 2. června 2020 č. j. 3 ZN 2396/2019-176 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie Praha II ze dne 6. dubna 2020 č. j. KRPA-184509-257/TČ-2018-001291, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství Policie Praha II, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Stěžovatelka žádá o přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti.
3. Z napadených rozhodnutí a z ústavní stížnosti se podává, že usnesením Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") ze dne 16. 7. 2018 č. j. 1 KZN 218/2018 bylo rozhodnuto o zajištění finančních prostředků na bankovních účtech stěžovatelky s odůvodněním, že je dáno podezření, že jde o potenciální výnosy z trestné činnosti, která má spočívat v podvodném vylákání peněžních prostředků od americké společnosti Mandel Corporation. Napadeným usnesením ze dne 6. 4. 2020 č. j. KRPA-184509-257/TČ-2018-001291 rozhodla Policie České republiky, Obvodní ředitelství Policie Praha II (dále jen "policejní orgán") o tom, že se zajištěné finanční prostředky ve výši 104 105,92 USD na účtu stěžovatelky u obchodní společnosti Česká spořitelna, a. s., vydávají obchodní společnosti Mandel Corporation se sídlem ve Spojených státech amerických.
4. Stěžovatelka napadla usnesení policejního orgánu stížností, o níž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 2. 6. 2020 č. j. 3 ZN 2396/2019-176 tak, že byla jako nedůvodná zamítnuta.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka uvádí, že oba orgány činné v trestním řízení v její věci použily §80 odst. 1 trestního řádu, který však chybně vyložily, neboť zjevně nepochopily, že není jejich posláním, úkolem ani pravomocí vyjasňovat či odstraňovat pochyby o vlastnictví věci. Stěžovatelka pokládá za notorietu, že o vlastnictví věci rozhodují až na výjimky soudy. V první řadě tedy jde o zřetelné narušení principu dělby moci.
6. Stěžovatelka upozorňuje na skutečnost, že zajištění finančních prostředků na účtu v bance spadá v trestním řádu do skupiny předběžných a zajišťovacích úkonů, tudíž nelze akceptovat nastalou situaci, kdy zajištěné prostředky nebyly vydány zpět stěžovatelce, nýbrž třetí osobě, což je rozhodnutí meritorní a definitivní.
7. Stěžovatelka namítá, že postupem ve věci došlo ke zkrácení jejích práv podle čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a 2, jakož i čl. 11 odst. 1 Listiny a taktéž podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, když věc, která měla být rozhodnuta v soudním řízení, rozhodl fakticky policejní orgán, resp. státní zástupce, a tudíž žádné z uvedených garancí nemohly být dodrženy.
8. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 12. 6. 2020 stěžovatelka namítá, že státní zástupce v její věci tvrdí, že jejím jménem byl ve věci činný T. Z., o němž státní zástupce dále uvádí, že byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za podvodnou trestnou činnost; prověřování trestné činnosti je komplikováno nezjištěným místem pobytu T. Z., přičemž pobytem na neznámém místě se vyhýbá nástupu trestu odnětí svobody. Všechna tato tvrzení jsou však lživá, pročež část těchto informací lze ověřit ve výpisu z rejstříku trestů T. Z. Pokud jde o pobyt T. Z. na neznámém místě, ten se zdržuje z důvodu výkonu práce ve Švýcarské konfederaci.
9. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 30. 6. 2020 stěžovatelka dále uvádí, že státní zástupce o T. Z. tvrdí, že se lživě vydával za advokáta, což mělo vyplynout z výpovědi svědka P. Ch. Tímto jednáním ze strany státního zástupce jsou stěžovatelce opět odpírána základní práva, především právo na spravedlivý proces. Stěžovatelka poukazuje na výpověď P. Ch., který ji poskytl řecky, pročež z překladu vyplývá, že T. Z. vystupoval jako "právník", nikoliv jako "advokát". Stěžovatelka si pokládá otázku, co vše si ještě v její věci státní zástupce vymyslel.
10. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 29. 7. 2020 stěžovatelka uvádí, že orgány činné v trestním řízení konají další úkony k vydání peněz do Spojených států amerických.
11. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 18. 8. 2020 stěžovatelka opět poukazuje na skutečnost, že skutková zjištění jsou v její věci činěna děsivým způsobem. Některá lživá tvrzení se do napadeného rozhodnutí obvodního státního zastupitelství dostala tím způsobem, že dozorující státní zástupce tyto informace získal v neformálním rozhovoru s neidentifikovaným kolegou, který si však popletl jména. Stěžovatelka v této situaci opět poukazuje na soustavné odpírání základní práv a svobod.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
12. Ústavní soud před samotným posouzením opodstatněnosti ústavní stížnosti přistoupil k posouzení splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí a stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
13. Ústavní stížnost však není přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje.
14. Stěžovatelka brojí proti usnesení policejního orgánu a usnesení obvodního státního zastupitelství. Netvrdila však a ani neprokázala, že by před podáním ústavní stížnosti podala podnět k výkonu tzv. vnějšího dohledu podle §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), nebo k výkonu tzv. vnitřního dohledu podle §12e zákona o státním zastupitelství. Jak přitom vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu, podnět k výkonu dohledu podle zákona o státním zastupitelství je obecně přijímán jako účinný procesní prostředek, který zákon k ochraně práv jednotlivcům přiznává ve smyslu §75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (k tomu srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 34/19 ze dne 14. 2. 2019; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1823/18 ze dne 25. 6. 2018; usnesení sp. zn. I. ÚS 2742/19 ze dne 17. 9. 2019; usnesení sp. zn. III. ÚS 2110/19 ze dne 10. 9. 2019; usnesení sp. zn. I. ÚS 2526/19 ze dne 22. 8. 2019; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1806/19 ze dne 19. 8. 2019; usnesení sp. zn. II. ÚS 1965/19 ze dne 25. 7. 2019, bod 11.; usnesení sp. zn. III. ÚS 2087/19 ze dne 11. 7. 2019, bod 6.; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1741/19 ze dne 28. 6. 2019, bod 9.; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1564/19 ze dne 5. 6. 2019).
15. Z podkladů přiložených k ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka dříve, před vydáním napadených rozhodnutí, podala podnět k výkonu dohledu, a to dne 11. 10. 2019 k městskému státnímu zastupitelství. Nicméně v tomto podnětu zmiňovala především skutečnost, že jí je odpírán přístup do spisu. Z přípisu městského státního zastupitelství ze dne 22. 11. 2019 č. j. 3 KZN 1060/2019-11, jakož i z nyní napadených usnesení, je pak zřejmé, že v této době stále trvalo zajištění předmětných finančních prostředků stěžovatelky, a tudíž městské státní zastupitelství v době podání podnětu k výkonu dohledu nemělo možnost přezkoumat nyní namítané skutečnosti, tedy uvolnění finančních prostředků ve prospěch třetí osoby.
16. Na základě výše uvedeného považuje Ústavní soud ústavní stížnost za předčasnou, a proto ji mimo ústní jednání a v nepřítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Jelikož je ústavní stížnost nepřípustná, Ústavní soud nemohl ani vyhovět požadavku na přiznání odkladného účinku napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2020
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj