ECLI:CZ:US:2020:3.US.1641.19.1
sp. zn. III. ÚS 1641/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti a) obchodní společnosti Litera Plzeň, s.r.o., sídlem Školní 940/68, Plzeň, a b) ústavu Vlastivědný ústav, z.ú., sídlem Školní 940/68, Plzeň, obou zastoupených Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou, sídlem nám. Republiky 202/28, Plzeň, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2019 č. j. 3 Cmo 71/2018-189 v části, ve které byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2017 č. j. 2 Cm 23/2016-141 ve výrocích II., IV. a V., a výrokům II., IV. a V. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2017 č. j. 2 Cm 23/2016-141, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a spolku Klub českých turistů, sídlem Revoluční 1056/8A, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 5. 2019, navrhli stěžovatelé zrušení částí v záhlaví uvedených rozsudků z důvodu tvrzeného porušení jejich základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a základního práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i povinnosti soudů zákonem stanoveným způsobem poskytovat ochranu právům podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Dne 21. 1. 2012 uzavřela stěžovatelka a) s vedlejším účastníkem, jenž je registrovaným vydavatelem časopisu Turista, smlouvu o spolupráci, na jejímž základě zajišťovala obsah tohoto časopisu, jeho výrobu, marketing a distribuci a nesla veškeré náklady a rizika s tím spojená. Jejím ziskem byl výtěžek z reklamy, předplatného a z prodeje časopisu. Smlouva byla ukončena ke dni 31. 12. 2016. Její součástí nebyla konkurenční doložka a vedlejší účastník si ani jinak nezajistil smlouvy s členy redakce či s autory, kteří se na obsahu časopisu a jeho kvalitě doposud podíleli. Podle stěžovatelů tak bylo zřejmé, že od 1. 1. 2017 bude obsah časopisu Turista vytvářen jinými osobami a na jiném myšlenkovém přístupu. Stěžovatel b) od 1. 1. 2017 vydává časopis NaCestu, který využívá know-how stěžovatelky a).
3. Stěžovatelka a) spatřovala poškození své pověsti v jednání vedlejšího účastníka, který měl dne 24. 6. 2016 bez jejího předchozího souhlasu a vědomí zaslat společnosti SEND Předplatné spol. s r.o. dopis s nepravdivým tvrzením, že po 1. 1. 2017 nebude schopna plnit své závazky a nebude jí náležet předplatné. Za toto jednání požadovala přiznání zadostiučinění ve formě omluvy a zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Poškození pověsti obou stěžovatelů i nekalé soutěže se pak měl vedlejší účastník dopustit tím, že vypsal výběrové řízení na zhotovitele časopisu Turista. V něm totiž požadoval, že uchazeč má být schopen zahájit produkci časopisu vydáním prvního čísla nejpozději v únoru roku 2015, byť v té době byla stále ještě v účinnosti smlouva o spolupráci mezi stěžovatelkou a) a vedlejším účastníkem. Stěžovatelka a) musela následně ujišťovat své obchodní partnery o tom, že bude producentem časopisu až do 31. 12. 2016. Jednáním vedlejšího účastníka vykazujícím znaky nekalé soutěže mělo být i uveřejnění úvodníku v časopise Turista, v němž předseda vedlejšího účastníka sdělil, že reklamu na vznikající časopis NaCestu uveřejnil stávající smluvní partner vedlejšího účastníka neoprávněně, tedy bez vědomí vedlejšího účastníka jako majitele časopisu Turista, čímž zlehčil časopis NaCestu vydávaný stěžovatelem b). Nekalou soutěž mělo nakonec představovat i podání vedlejšího účastníka, kterým navrhl nařízení předběžného opatření, jímž bylo zamezeno reklamě stěžovatele b) v časopise Turista, přestože ostatním soutěžitelům reklamu umožňoval. Oba stěžovatelé navrhli, aby byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost zdržet se zveřejňování informací o neoprávněnosti reklamy na časopis NaCestu v časopise Turista a povinnost poskytnout zadostiučinění zaplacením každému z nich částky 50 000 Kč s příslušenstvím.
4. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 5. 12. 2017 č. j. 2 Cm 23/2016-141 byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti vedlejšímu účastníkovi
- omluvit se stěžovatelce a) doporučeným dopisem, adresovaným stěžovatelce a) i společnosti SEND Předplatné spol. s r.o., ve znění uvedeném v žalobě (výrok I.),
- zaplatit stěžovatelce a) částku 50 000 Kč s příslušenstvím (výrok II.),
- zdržet se zveřejňování informací o tom, že reklama časopisu NaCestu byla v číslech 8/9 - 12/2016 časopisu Turista umístěna neoprávněně (výrok III.),
- zaplatit stěžovatelce a) částku 50 000 Kč s příslušenstvím (výrok IV.), a
- zaplatit stěžovateli b) částku 50 000 Kč s příslušenstvím (výrok V.),
a bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelů nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 47 027,86 Kč (výrok VI.).
5. Uvedený rozsudek byl k odvolání stěžovatelů potvrzen ve výrocích I. až V. rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 29. 1. 2019 č. j. 3 Cmo 71/2018-189. Změněn byl ve výroku VI. tak, že stěžovatelka a) je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 37 429 Kč a stěžovatel b) náklady řízení ve výši 22 909 Kč. Současně byla stěžovatelce a) uložena povinnost nahradit náklady odvolacího řízení ve výši 15 649 Kč a stěžovateli b) náklady odvolacího řízení ve výši 9 841 Kč.
6. Vrchní soud se ve vztahu k nárokům stěžovatelky a) z titulu ochrany před neoprávněným zásahem do pověsti právnické osoby podle §135 občanského zákoníku (výroky I. a II. rozsudku krajského soudu) musel zabývat otázkou, zda vytýkaným jednáním vedlejšího účastníka bylo neoprávněně zasaženo do její pověsti, a to pohledem veřejnosti na ni. Neoprávněný zásah do dobré pověsti je dán tehdy, jestliže přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou měrou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze. Uplatní se zde východiska, na nichž je založeno posuzování střetu práva na ochranu pověsti právnické osoby s jinými právy, nejčastěji s právem na svobodu projevu a právem na informace podle čl. 17 Listiny. Je třeba dbát o to, aby s přihlédnutím k okolnostem případu nebyla jednomu z těchto práv bezdůvodně dána přednost před právem druhým.
7. V posuzované věci vedlejší účastník v dopise zaslaném společnosti SEND Předplatné spol. s r.o. dne 24. 6. 2016 netvrdil, že stěžovatelka a) nebude schopna plnit své závazky, že hodlá vybírat předplatné za časopis Turista za období, za které nebude oprávněn ho vybírat, a toto předplatné si hodlá protiprávně ponechat. Ve skutečnosti, jak bylo prokázáno již v řízení před městským soudem, byla obsahem dopisu pravdivá informace o tom, že stěžovatelka a) nebude schopna plnit své závazky vůči společnosti SEND Předplatné spol. s r.o. a předplatitelům časopisu Turista po 1. 1. 2017. Toto tvrzení koresponduje s tím, že smlouva o spolupráci byla ukončena ke dni 31. 12. 2016. Část dopisu, v níž je uvedeno doporučení, aby společnost SEND Předplatné spol. s r.o. vybrané předplatné časopisu na rok 2017 shromažďovala na svém účtu, pak podle vrchního soudu nelze interpretovat jako sdělení, že stěžovatelka a) hodlá neoprávněně zdržovat předplatné časopisu Turista. Protože pravdivou informací do pověsti stěžovatelky a) nemohlo být zasaženo, vrchní soud neshledal žádné pochybení v tom, že rozsudek městského soudu žalobu o nárocích stěžovatelky a) na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve formě omluvy a zaplacením 50 000 Kč s příslušenstvím zamítl.
8. Pokud jde o nároky na uložení povinnosti vedlejšímu účastníkovi zdržet se zveřejňování informací o tom, že reklama časopisu NaCestu byla v číslech 8/9 - 12/2016 časopisu Turista umístěna neoprávněně, a povinnosti poskytnout každému ze stěžovatelů peněžité zadostiučinění ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím, tyto byly uplatněny jak z titulu zásahu do pověsti právnické osoby, tak z titulu ochrany před nekalou soutěží podle §2976 a násl. občanského zákoníku. Vrchní soud v této souvislosti vyloučil, že by v případě tvrzeného bránění inzerci na časopis NaCestu v časopise Turista mohl přezkoumávat procesní postup vedlejšího účastníka v jiném soudním řízení. Posouzení toho, zda jsou vedlejším účastníkem uplatněné návrhy ve věci vedené u městského soudu pod sp. zn. 21 Cm 20/2016, ať už se týkají věci samé či zatímní úpravy poměrů účastníků předběžným opatřením, v souladu s právem, je výlučně věcí soudu v předmětném řízení. Není sice vyloučeno, že i výkonem subjektivního práva vedlejšího účastníka v občanském soudním řízení (realizovaného např. podáním návrhu na nařízení předběžného opatření) může dojít k zásahu do práv jiné osoby, to však pouze v případě, že při realizaci práva dojde k excesu, například osočením jiného účastníka z nečestného jednání, jeho hanlivým označením či jiným jednáním dotýkajícím se jeho práva na ochranu cti a vážnosti. Nic takového ale stěžovatelé netvrdili. Zásah do svých práv spatřovali v samotném podání návrhu na nařízení předběžného opatření, což samo o sobě za exces považovat nelze.
9. Dále vrchní soud konstatoval, že vyhlášení výběrového řízení na nového producenta časopisu Turista s požadavkem na schopnost vydávat časopis od února roku 2015 a uveřejnění informace o tom není protiprávním jednáním. Toto vyhlášení není způsobilé jakkoli zasáhnout do pověsti stěžovatelky a), ani do jejího postavení v hospodářské soutěži. Sama stěžovatelka a) již v lednu roku 2015 učinila veřejnou informaci o datu ukončení spolupráce s vedlejším účastníkem. Nelze uvažovat ani o tom, že by snad vedlejší účastník mohl parazitovat na pověsti časopisu Turista, když je a po celou dobu spolupráce byl jeho vydavatelem. Jde o jeho produkt, bez ohledu na to, že při jeho tvorbě využíval spolupráce se stěžovatelkou a). Ta navíc nijak nevysvětlila, jakým způsobem vedlejší účastník hodlal zneužít její know-how, které ani nijak nedefinovala. Místo toho prezentuje jako protiprávní jednání to, že vedlejší účastník neinformoval veřejnost, že časopis bude od roku 2017 vytvářet jiný tým a bude mít jiný obsah i zaměření, tedy jednání, které z hlediska jejích nároků není vůbec podstatné. Je totiž jen věcí vedlejšího účastníka, jaké informace ohledně zaměření časopisu, redakčního týmu či jiných skutečností veřejnosti poskytne.
10. Uvedená zjištění podle vrchního soudu opodstatňují závěr, že vedlejší účastník svým jednáním realizoval své právo ukončit smluvní vztah a právo informovat o této skutečnosti veřejnost. Učinil tak přiměřenou formou prezentace, v níž nelze nalézt žádné prvky dehonestace stěžovatelů či jejich produktu, ani spatřovat neoprávněný zásah do pověsti stěžovatelů, či rozpor vytýkaného jednání s dobrými mravy soutěže. Nesplnění tohoto definičního znaku nekalé soutěže vylučuje, že by uplatněné nároky mohly být důvodné z titulu ochrany před nekalou soutěží. S ohledem na shora uvedené proto vrchní soud rozsudek městského soudu jako věcně správný potvrdil.
11. Proti rozsudku vrchního soudu podali stěžovatelé dovolání, v němž uplatnili námitky proti jeho části, kterou byl potvrzen rozsudek městského soudu ve výrocích I. a III. Nejvyšší soud toto dovolání odmítl usnesením ze dne 24. 9. 2019 č. j. 23 Cdo 2356/2019-219. Měl za to, že v něm nebyl uplatněn dovolací důvod podle §241a odst. 1 občanského soudního řádu.
III.
Argumentace stěžovatelů
12. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že zamítnutí jejich žaloby je v příkrém rozporu s obsahem spisu a se zásadami spravedlnosti a proporcionality. Obecné soudy měly nesprávně posoudit, kdo byl vydavatelem časopisu Turista v období let 2014 až 2016, neboť s ohledem na §3 písm. b) a c) zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), rozhodně nemohl být vydavatelem vedlejší účastník. Přinejmenším jím nemohl být sám. Vydavatelem měla být naopak určitě stěžovatelka a). Právě jí byla na základě smlouvy o spolupráci svěřena samostatně převážná většina činností vydavatele. Právě ona bez konkrétních pokynů a ingerence vedlejšího účastníka zajišťovala obsah tohoto časopisu, jeho vydání a veřejné šíření, navíc bez nároku na konkrétní stanovenou odměnu, a s rizikem možné ztráty. Předmětná smlouva umožnila stěžovatelce působit na vydavatelském i reklamním trhu a usilovat vlastním přičiněním o eventuální zisk. Vedlejší účastník ostatně neměl a doposud nemá vydavatelské a nakladatelské činnosti zaregistrovány jako živnost, což znamená, že sám se k působení na trhu zjevně nechystal a nechystá. Lze tedy shrnout, že mezi stěžovatelkou a) a vedlejším účastníkem nešlo o vztah závislosti (objednatel - zhotovitel), ale o spolupráci v oblasti vydávání časopisu, respektive o koprodukci. Právě na tomto smluvním základě byla stěžovatelka a) oprávněna umístit inzerci na časopis NaCestu v časopise Turista.
13. Napadená rozhodnutí jsou podle stěžovatelů zcela nepřezkoumatelné. Neobsahují reálné důvody pro rozhodnutí, silně zkreslují význam jednotlivých důkazů, které ani řádně necitují, uvádí je ve verzi, která není pravdivá, a následně z těchto nepravdivě konstatovaných důkazů zcela nelogicky vyvozují chybné právní i skutkové závěry. Obecné soudy zcela rezignovaly na provedení důkazů k otázkám, které jsou pro rozhodnutí podstatné. Nepřihlédly k tomu, že stěžovatelé navrhovali provést jako důkaz veškerá znění smluv o spolupráci, ze kterých by vyplynul posun mezi jednotlivými zněními smlouvy, pokud jde o zadávání reklamy v časopise Turista. Jestliže se obecné soudy nezabývaly tím, jaká byla situace na trhu, jaký byl rozsah konkurenčních společností, dodavatelů, ani tím, že z jednání vedlejšího účastníka měl zjevný prospěch nový koproducent časopisu, společnost LIDÉ a HORY, s.r.o., nemohly řádně posoudit, zda došlo k zásahu do dobré pověsti stěžovatelů či porušení hospodářské soutěže.
14. Obecné soudy se neměly řádně vypořádat se skutečností, že jednání vedlejšího účastníka hrubě narušilo vztah důvěry mezi stěžovatelkou a) a společností SEND Předplatné spol. s r.o., která je jedním ze dvou majoritních distributorů časopisu obdobného typu, jako je časopis Turista. Smluvně zavázaným s touto společností byla přitom právě stěžovatelka a), a nikoli vedlejší účastník. Stěžovatelé zdůrazňují, že vedlejší účastník, stejně jako jeho nový smluvní partner pro vydávání časopisu Turista, neměl uzavřenou žádnou smlouvu se společnosti SEND Předplatné spol. s r.o., a tudíž nebyl oprávněn od této společnosti cokoli požadovat, či jí to dokonce nařizovat. Za této situace měl jeho dopis stěžovatelku a) v očích této společnosti zcela dehonestovat, neboť v něm bylo uvedeno, že po 1. 1. 2017 nebude schopna splnit svůj závazek vůči ní a předplatitelům, a tedy jí nebude patřit ani předplatné časopisu Turista od čísla 1/2017. Jinými slovy, obsahem tohoto dopisu byla informace, že stěžovatelka a) na sebe bere závazky, které nebude schopna splnit, či dokonce že hodná zpronevěřit finanční prostředky, které jí nepatří. Vedlejší účastník neměl žádné právo uvádět spekulativní, nepravdivá a dehonestující tvrzení obchodnímu partnerovi stěžovatelky a). Bylo prokázáno, že stěžovatelka a) neměla žádný úmysl jakékoli předplatné za rok 2017 zadržovat, když její smlouva se společností SEND Předplatné spol. s r.o. byla poté, co vedlejší účastník vypověděl smlouvu o spolupráci, dodatkem s dostatečným předstihem omezena do 31. 12. 2016. Jednání vedlejšího účastníka tak zasáhlo do dobré pověsti stěžovatelky a) a bylo v rozporu se zásadami řádné hospodářské soutěže. Již z těchto důvodů jí proto náleží nárok na odškodnění a zadostiučinění.
15. K poškození stěžovatelky a) mělo dojít také tím, že vedlejší účastník vyhlásil výběrové řízení na nového smluvního partnera na období od února roku 2015, kdy ještě byla platná a účinná smlouva o spolupráci při vydávání časopisu, a dále tím, že zneužíval dobrého jména časopisu Turista, které vybudovala stěžovatelka a) k tomu, aby propagoval časopis, který bude mít jiný obsah, jiný tvůrčí tým a jiné zaměření a strukturu. Tímto jednáním měl vedlejší účastník parazitovat na know-how vybudovaném stěžovatelkou a). Z hlediska prosté logiky je zřejmé, že pokud vedlejší účastník vyhlásil dne 30. 9. 2014 v takto úzkém ranku vydávání nízkonákladových časopisů soutěž na produkci časopisu, pak jakékoli další informace až do ledna roku 2015, kdy stěžovatelka a) reagovala v tehdejším čísle časopisu Turista prostřednictvím placené reklamy, jí způsobily problémy. Tyto informace učinily její obchodní vztahy nejisté a slabě poklesl i objem inzerce.
16. Ve vztahu k úvodníku, v němž vedlejší účastník sdělil, že stěžovatelka a) uveřejnila reklamu na vznikající časopis NaCestu neoprávněně, obecné soudy nehodnotily obsah jednotlivých smluv o spolupráci, jak šly časově za sebou, ani zmizení konkurenční doložky. Příjmy z reklamy přitom tvořily podstatnou část příjmu stěžovatelky a) za veškerou činnost jí prováděnou v rámci plnění smlouvy o spolupráci a jakýkoli zákaz reklamy by je snižoval, a byl by tak nezákonným porušením uvedené smlouvy. Stěžovatelka a) i stěžovatel b), který si objednal uvedenou inzerci, prokázali, že v minulosti bylo možné inzerovat i jiné konkurenční produkty bez vědomí a souhlasu vedlejšího účastníka. Bylo proto velmi zásadním zásahem do dobré pověsti stěžovatelky a), jestliže bylo uveřejněno, že se dopouští nezákonných a smlouvu porušujících jednání, navíc v časopise, který má minimální náklady 8 až 9 tisíc kusů. Stěžovatel b) pak žádal o přiměřené zadostiučinění z toho důvodu, že mu bylo bráněno v inzerci. Při jejím zadávání nebyl upozorněn na to, že by si vedlejší účastník nepřál žádným způsobem inzerci konkrétního produktu. Oznámení předsedy vedlejšího účastníka o tom, že tato inzerce byla umístěna v časopise v rozporu s pokyny vedlejšího účastníka, není pravdivé a vedlo k poškození dobrého jména jeho, i časopisu NaCestu jako takového. I v případě stěžovatele b) došlo k porušení řádné hospodářské soutěže.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
17. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatelé ve vztahu k napadeným částem rozsudků vrchního soudu a městského soudu vyčerpaly zákonné procesní prostředky k ochraně práva dle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a osobami k tomu oprávněnými a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
18. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelů, napadenými rozhodnutími a obsahem spisu vedeného u městského soudu pod sp. zn. 2 Cm 23/2016, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
19. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
20. Stěžovatelé mají za to, že vedlejší účastník se v žalobě označeným jednáním dopustil zásahů do jejich dobré pověsti či nekalé soutěže, a tudíž jim měla být ze strany obecných soudů poskytnuta ochrana proti těmto zásahům podle §135 i podle §2976 a násl. občanského zákoníku. K poskytnutí této ochrany však podle jejich názoru nedošlo. V této souvislosti stěžovatelé namítají nejen nesprávnost, ale i neústavnost skutkových zjištění a právních závěrů obecných soudů vyslovených v napadených rozhodnutích. Jak bylo shrnuto výše, uplatněné námitky se týkají posouzení jednání vedlejšího účastníka, jež mělo spočívat 1) v nepravdivém tvrzení uvedeném v jeho dopisu společnosti SEND Předplatné spol. s r. o. o neschopnosti stěžovatelky a) plnit své závazky po 1. 1. 2017, 2) ve vyhlášení výběrového řízení na zhotovitele časopisu Turista pro dobu, kdy ještě platila smlouva o spolupráci uzavřená mezi stěžovatelkou a) a vedlejším účastníkem, a 3) v tvrzení uvedeném v úvodníku časopisu Turista o neoprávněnosti uveřejnění reklamy na časopis NaCestu v časopisu Turista bez vědomí vedlejšího účastníka.
21. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska ústavních záruk spravedlivého procesu, jejichž součástí jsou vedle požadavku náležitého odůvodnění soudních rozhodnutí [nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), nález ze dne 11. 2. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 1/03 (N 15/32 SbNU 131; 153/2004 Sb.)] také některé požadavky vztahující se ke skutkovým zjištěním a jejich právnímu hodnocení. Vlastní skutkové a na ně navazující právní závěry obecných soudů, jež jsou obsaženy v odůvodnění soudního rozhodnutí, nesmí být projevem libovůle, ani nesmí sloužit k sofistikovanému zdůvodnění zjevné nespravedlnosti [nález ze dne 11. 7. 1996 sp. zn. III. ÚS 127/96 (N 68/5 SbNU 519)]. Skutková zjištění musí být výsledkem takového hodnocení provedených důkazů, které je logicky správné a v souladu s jejich obsahem, jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Právní hodnocení se pak musí vztahovat k takto učiněným skutkovým zjištěním a nesmí být s nimi v rozporu. Případný rozpor mezi obecnými soudy provedenými důkazy a jejich skutkovými zjištěními nebo mezi jejich skutkovými zjištěními a právními závěry má za následek porušení základního práva účastníka řízení, jestliže jde o rozpor "extrémní", který zpochybňuje výsledek soudního řízení [nález ze dne 3. 11. 1994 sp. zn. III. ÚS 150/93 (N 49/2 SbNU 87), nález sp. zn. III. ÚS 84/94].
22. Zárukám spravedlivého procesu by neodpovídaly výklad a použití tzv. podústavního práva, jež by nezohlednily správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného práva nebo svobody na posuzovanou věc [nález ze dne 21. 3. 2002 sp. zn. III. ÚS 256/01 (N 37/25 SbNU 287)], nebo by nerespektovaly jednoznačně znějící kogentní normu [nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98 (N 98/15 SbNU 17)], nebo by zjevně a neodůvodněně vybočovaly ze standardů výkladu, který je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovatelnému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. Rozhodnutí, jehož nosné důvody by byly výsledkem takto nesprávně provedeného výkladu, by z ústavněprávního hlediska nemohlo obstát.
23. Obecné soudy se podle Ústavního soudu řádně vypořádaly s otázkou, zda mohlo být zasaženo do dobré pověsti stěžovatelky a) dopisem vedlejšího účastníka adresovaným společnosti SEND Předplatné spol. s r. o., v němž bylo obsaženo tvrzení o neschopnosti stěžovatelky a) plnit své závazky po 1. 1. 2017. Při hodnocení tohoto tvrzení vzaly v úvahu celý jeho kontext, když dovodily, že vedlejší účastník nezpochybňoval poctivost jednání stěžovatelky a), nýbrž pouze upozornil na to, že stěžovatelka a) nebude od 1. 1. 2017 vyrábět a distribuovat časopis Turista. Nešlo o nepravdivé či dehonestující tvrzení vedlejšího účastníka, které by bylo způsobilé zasáhnout do její dobré pověsti. Lze proto přisvědčit hodnocení obecných soudů, k němuž Ústavní soud nepovažuje za nutné nic dalšího dodávat.
24. Ve vztahu k vyhlášení výběrového řízení na zhotovitele časopisu Turista pro dobu, kdy ještě platila smlouva o spolupráci mezi stěžovatelkou a) a vedlejším účastníkem, a tvrzení o neoprávněnosti uveřejnění reklamy na časopis NaCestu, Ústavní soud uvádí, že ani v hodnocení tohoto jednání vedlejšího účastníka ze strany obecných soudů nelze spatřovat kvalifikovaný exces, který by umožňoval závěr o vybočení ze záruk spravedlivého procesu, respektive o porušení základního práva stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Obecné soudy vysvětlily, z jakých důvodů nepovažovaly předmětná tvrzení za nepřípustný zásah do dobré pověsti stěžovatelů či za nekalosoutěžní jednání, případně z jakých důvodů se některými otázkami nemohly zabývat s ohledem na to, že jsou předmětem jiného soudního řízení. Ve svých rozsudcích se neopominuly vyjádřit k jednotlivým důkazním návrhům účastníků řízení. Jejich skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, a stejně tak není dán takovýto rozpor mezi jejich skutkovými zjištěními a navazujícími právními závěry. V podrobnostech postačí odkázat na relevantní části odůvodnění napadených rozhodnutí, jejichž závěry jsou stručně rekapitulovány výše a Ústavnímu soudu je - mimo výše uvedený rozsah ústavněprávního přezkumu - nepřísluší přehodnocovat toliko v rovině tzv. podústavního práva či věcné správnosti.
25. Z těchto důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost stěžovatelů podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2020
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu