ECLI:CZ:US:2020:3.US.1650.20.1
sp. zn. III. ÚS 1650/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky SMO, městské akciové společnosti Orlová, sídlem Okružní 988, Orlová, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Siostrzonkem, advokátem, sídlem U Cementárny 1303/16, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020 č. j. 27 Cdo 1355/2018-165, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 6. 2020, podanou včas [§72 odst. 2 zák. č. 182/1993, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu], napadla stěžovatelka v záhlaví uvedený rozsudek. Stěžovatelka se domáhala po žalovaném Ing. Alfredu Roikovi, CSc. (dále jen "žalovaný") zaplacení částky 1 380 396 Kč s přísl. jako bezdůvodného obohacení vzniklého vyplacením další odměny za výkon funkce člena statutárního orgánu v letech 2011 a 2012, paušální náhrady za použití telefonu a počítače za rok 2012 bez právního důvodu. Citovaným zrušujícím rozhodnutím shora uvedeného soudu došlo podle názoru stěžovatelky k nezákonnému zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky tak, jak má na mysli čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
2. Stěžovatelka je přesvědčena, že postupem dovolacího soudu byla porušena její ústavně zaručená základní práva a svobody. Konkrétně bylo porušeno její právo na spravedlivý proces a rovnost stran dle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a následujících Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), také čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") i právo vlastnické tak, jak vyplývá z čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Stěžovatelka rovněž spatřuje v postupu dovolacího soudu porušení práva na legitimní očekávání předvídatelného soudního rozhodnutí, jakož i víru v právní jistotu.
3. Stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutím dovolacího soudu, který zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 23. 11. 2017 č. j. 5 Cmo 212/2017-118, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 28. 3. 2017 č. j. 29 Cm 27/2016-63 a v záhlaví označeným rozsudkem věc vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatelka polemizuje s rozhodnutím dovolacího soudu, dle jejího názoru není řádně odůvodněno, což způsobuje nezákonnost. Argumentaci judikaturou Nejvyššího soudu považuje za nepřiléhavou, právní posouzení je v příkrém rozporu s právním názorem Ústavního soudu. Stěžovatelka navrhla, aby nálezem bylo rozhodnutí napadené ústavní stížností zrušeno.
4. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. To znamená, že pouze v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.
5. Dle §35 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Tyto podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti ke dni jejího podání (§27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) splněny nejsou.
6. Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že rozsudkem krajského soudu ze dne 28. 3. 2017 č. j. 29 Cm 27/2016-63 bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen stěžovatelce zaplatit částku 1 380 396 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 2. 7. 2013 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a na náhradě nákladů řízení zaplatit částku 175 370 Kč k rukám advokáta stěžovatelky, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
7. Vrchní soud k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 23. 11. 2017 č. j. 5 Cmo 212/2017-118 rozhodnutí krajského soudu změnil ve výroku I. tak, že žalobu ohledně příslušenství zamítl, ve zbývající části rozhodnutí krajského soudu potvrdil a uložil žalovanému nahradit stěžovatelce náklady řízení (před krajským soudem částka 175 370 Kč a za odvolací řízení 29 863 Kč).
8. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací důvod dle §241a odst. 1 občanského soudního řádu byl uplatněn právem, protože řešení dovolacích otevřených právních otázek, na kterých spočívá rozhodnutí, není správné. Dovolací soud zrušil dle §243e odst. 1 občanského soudního řádu napadený rozsudek vrchního soudu. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí vrchního soudu, dopadají i na rozhodnutí krajského soudu. Nejvyšší soud dle §243e odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu zrušil i rozhodnutí krajského soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.
9. V daném případě stěžovatelka podala ústavní stížnost za situace, kdy řízení ve věci ještě nebylo pravomocně skončeno. Napadeným rozsudkem bylo zrušeno předchozí rozhodnutí a vráceno nalézacímu soudu k dalšímu řízení. V řízení před nalézacím soudem je přitom nesporné, že stěžovatelka je jeho účastníkem a že tedy bude i disponovat se všemi svými procesními právy.
10. Ústavní soud tedy (veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů) konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou formální (procesní) náležitost - tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva - k tomu, aby se jí mohl zabývat meritorně [srov. např. usnesení ze dne 30. 3. 2006 sp. zn. IV. ÚS 125/06 (U 4/40 SbNU 781), usnesení ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. II. ÚS 2953/07; dostupné na http://nalus.usoud.cz].
11. Za této procesní situace je zřejmé, že projednání ústavní stížnosti brání nedostatek zákonných podmínek [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], a proto o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2020
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj