ECLI:CZ:US:2020:3.US.2044.20.1
sp. zn. III. ÚS 2044/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Danuše Korczynské, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 1539/2020-282, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. července 2016 č. j. 10 Co 354/2016-123 a usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 7. listopadu 2016 sp. zn. 125 Exe 3637/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, a to z důvodu porušení svých základních lidských práv (zejména práva na rovnost účastníků řízení, práva na zachování lidské důstojnosti, práva na soudní ochranu). V závěru ústavní stížnosti sdělila, že ji doplní advokátem určeným Českou advokátní komorou, o jehož určení současně žádá, a požádala o posečkání minimálně o půldruhého měsíce.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že stěžovatelčin návrh tyto požadavky nesplňuje, jelikož (v prvé řadě) nebyl formálně ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§30 a 31 zákona o Ústavním soudu). Ke stížnosti nejsou ani připojeny předepsané přílohy (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Stalo se tak i přesto, že stěžovatelka byla opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučována o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, a to např. v řízení o věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2360/08, II. ÚS 3276/07, III. ÚS 695/08, IV. ÚS 9/11, III. ÚS 1442/16, I. ÚS 2250/17, III. ÚS 1878/17, II. ÚS 3091/16, IV. ÚS 2236/17 nebo II. ÚS 3343/18.
3. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu přitom platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích; lze-li tedy vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
4. Tak tomu je i v této věci, k čemuž možno dodat, že stěžovatelka byla s právními následky takto podané ústavní stížnosti již dostatečně seznámena v minulosti; např. v usnesení ze dne 21. 1. 2013 sp. zn. I. ÚS 219/13 Ústavní soud výslovně uvedl, že "[a]čkoliv stěžovatelka v podání avizuje, že zastoupení advokáta doplní, není přesto důvod s rozhodnutím vyčkávat. Stěžovatelka od roku 2005 do současnosti iniciovala u Ústavního soudu již zhruba stovku řízení, přičemž v drtivé většině z nich byla o náležitostech ústavní stížnosti poučena [...]. Ústavní soud již opakovaně návrhy stěžovatelky - s ohledem na její dostatečné povědomí o formálních náležitostech ústavní stížnosti - bez obvyklé předchozí výzvy k odstranění vad odmítl (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3480/11, II. ÚS 3381/11, II. ÚS 3633/11, III. ÚS 240/10, IV. ÚS 1548/09, IV. ÚS 2840/12)."
5. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost za přiměřeného užití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl, když podobně tak učinil např. usnesením ze dne 27. 2. 2018 sp. zn. IV. ÚS 569/18, ze dne 27. 2. 2018 sp. zn. I. ÚS 01/18, ze dne 31. 7. 2018 sp. zn. III. ÚS 2401/18, ze dne 17. 9. 2018 sp. zn. II. ÚS 3074/18 nebo ze dne 24. 9. 2018 sp. zn. I. ÚS 2963/18.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2020
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj