ECLI:CZ:US:2020:3.US.2089.20.1
sp. zn. III. ÚS 2089/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele P. F. Z., t. č. ve Věznici Valdice, proti rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1624/2020-38, rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 333/2019-23 a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 18 C 71/2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 22. 7. 2020 doručeno podání stěžovatele sepsané na útržku papíru, v němž stěžovatel uvádí, že podává "ústavní stížnost proti zamítnutí dovolání a rozsudkům soudů, která bude doplněna po přidělení advokáta".
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je však povinen zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podání nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Zejména pak stěžovatel není v řízení zastoupen advokátem, jak přikazuje §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Návrh dále neobsahuje argumentaci o porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv a ani k němu nebylo přiloženo napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Stěžovatel se na Ústavní soud obrátil již počtvrté, když jeho předchozí ústavní stížnosti v řízeních vedených pod sp. zn. II. ÚS 3371/19, III. ÚS 3487/19 a I. ÚS 3768/19 byly odmítnuty pro neodstraněné vady. Tyto vady návrhu, spočívající zejména v absenci zastoupení advokátem, stěžovatel, ani na výzvu Ústavního soudu, nikdy neodstranil. Judikatura Ústavního soudu již v minulosti dovodila, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již mnohokrát v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup v řadě případů neefektivní a ústavní stížnost je možno i bez výzvy k odstranění vad podání odmítnout (z poslední doby např. usnesení sp. zn. II. ÚS 4198/18, III. ÚS 271/19, III. ÚS 290/19, III. ÚS 615/19, III. ÚS 2671/19, III. ÚS 1977/20, dostupná na http://nalus.usoud.cz).
I přesto se Ústavní soud rozhodl stěžovatele znovu poučit o nutných náležitostech ústavní stížnosti a stanovit mu k odstranění vad návrhu lhůtu 30 dnů od doručení předmětné výzvy. Stěžovatel byl Ústavním soudem rovněž poučen, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, ústavní stížnost bude podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta. Výzva k odstranění vad ze dne 29. 7. 2020 byla stěžovateli doručena do vlastních rukou dne 31. 7. 2020. Lhůta k odstranění vad návrhu tak uplynula dnem 31. 8. 2020.
Jelikož stěžovatel vady svého návrhu ve stanovené lhůtě a ani po jejím uplynutí dosud neodstranil, soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2020
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj