ECLI:CZ:US:2020:3.US.2961.20.1
sp. zn. III. ÚS 2961/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky A. B., zastoupené JUDr. Martinou Mikolajczykovou, advokátkou, sídlem Zámečnická 182/5, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. srpna 2020 č. j. 13 Co 232/2020-694, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a M. B. a nezletilého N. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro jeho rozpor s čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Okresního soudu v Jeseníku (dále jen "okresní soud") ze dne 22. 6. 2020 č. j. 6 Nc 107/2019-649 byl zamítnut návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření, kterým by byl její syn, nezletilý vedlejší účastník (dále jen "nezletilý"), zatímně svěřen do její péče a otci, prvnímu vedlejšímu účastníkovi, by byl upraven styk s nezletilým. Okresní soud uzavřel, že nebyla prokázána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů nezletilého, neboť aktuálně se o něj mohou rodiče přiměřeným způsobem postarat, byť jejich vzájemné vztahy jsou vyhrocené. Doplnil, že okamžitým nařízením jakéhokoliv předběžného opatření by okresní soud v současné situaci zasáhl do vztahů v rodině způsobem, který není v zájmu nezletilého, neboť aktuálně byl rozsudek okresního soudu ze dne 18. 12. 2019 č. j. 6 Nc 107/2019-167, kterým byl nezletilý svěřen do střídavé péče rodičů a kterým jim bylo současně stanoveno výživné, zrušen rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 11. 6. 2020 č. j. 13 Co 88/2020-502, přičemž jeho odůvodnění dosud nebylo okresnímu soudu doručeno a je reálné, že se věc bude nacházet ve fázi před vypracováním znaleckého posudku, bez něhož patrně nebude možno při neznalosti aktuálních odborných poznatků v zásadě předjímat meritorní rozhodnutí soudu o další péči rodičů o nezletilého.
3. K odvolání stěžovatelky rozhodl krajský soud napadeným usnesením tak, že usnesení okresního soudu potvrdil. Uvedl, že účelem předběžného opatření je prozatímní úprava poměrů účastníků tam, kde ještě žádné rozhodnutí o úpravě poměrů vydáno nebylo. V dané věci však byl nezletilý rozsudkem okresního soudu ze dne 18. 12. 2019 svěřen do střídavé péče rodičů a bylo rozhodnuto o jeho předběžné vykonatelnosti. Takový rozsudek pak nelze měnit jinak než opět rozhodnutím soudu ve věci samé. Na uvedeném závěru nic neměnila ani skutečnost, že uvedený rozsudek byl zrušen, neboť právní moc zrušujícího rozhodnutí nastala až dne 20. 7. 2020 a okresní soud rozhodoval již dne 22. 6. 2020. Krajský soud byl povinen vycházet ze stavu, který zde byl ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, a nemohl proto přihlížet k novým skutečnostem, které nastaly až po jeho vydání.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas se způsobem, jakým se krajský soud vypořádal s jejím odvoláním. Argumentoval-li soud tím, že vydání předběžného opatření by neměla předcházet existence jiného soudního rozhodnutí v téže věci, popírá taková argumentace dle stěžovatelky smysl předběžného opatření. Rovněž není možné předběžnou vykonatelností zakonzervovat stav, který může trvat i několik let, jak tomu bude nejspíše i v nynější věci. Dle argumentace krajského soudu, byl-li jednou vydán rozsudek, nelze jej zatímně měnit; uvedený výklad by dle stěžovatelky vedl k situacím, kdy dítě bude ponecháno napospas "válce" rodičů, kteří nejsou schopni se dohodnout. Napadeným rozhodnutím byl navozen stav, kdy stěžovatelka ani nikdo jiný nebude moci nyní ani do budoucna podat úspěšný návrh na vydání předběžného opatření.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [viz nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16, veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další zde odkazovaná rozhodnutí]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor soudů ohledně důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze ke zjištění, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98]. Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel (např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09).
8. Rovněž je nezbytné podotknout, že Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím v rodinných věcech velmi rezervovaně. Celkový prostor pro jeho kasační zásah je tak v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy, resp. rozhodnutí o zamítnutí návrhu na jeho nařízení velmi zúžen, v důsledku čehož se přezkumná pravomoc Ústavního soudu soustředí pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu. Takové projevy protiústavnosti však v posuzované věci Ústavní soud neshledal.
9. V kontextu uvedených kritérií ústavněprávního přezkumu je možno uzavřít, že ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo vydáno příslušným orgánem a mělo zákonný podklad, přičemž důvody, pro které by ho bylo možné označit jako svévolné, Ústavní soud nezjistil a nezjistil ani jiné pochybení, které by bylo třeba posoudit jako porušení základních práv stěžovatelky a jež by vedlo k potřebě zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí.
10. Dovozuje-li stěžovatelka z jí v ústavní stížnosti citovaných pasáží odůvodnění napadeného usnesení, že krajský soud de facto znemožnil podat komukoliv, a to i do budoucna, návrh na vydání předběžného opatření, který by mohl být shledán úspěšným, považuje Ústavní soud takovýto výklad za neudržitelný. Byť se mohl krajský soud vyjádřit pro stěžovatelku nepřesným či mírně zavádějícím způsobem, nelze jeho odůvodnění rozumět jinak, než že v situaci, kdy bylo ve věci samé rozhodnuto předběžně vykonatelným rozsudkem okresního soudu ze dne 18. 12. 2019, nebylo možno jeho změny úspěšně docílit podáním návrhu na vydání předběžného opatření, jež je institutem výjimečným, předběžným a toliko dočasným. Ve spojení s odůvodněním usnesení okresního soudu ze dne 22. 6. 2020, v němž byla popsána současná situace v rodině, kdy i přes rozluku a vzájemné konflikty rodiče stále setrvávají ve společné domácnosti, o nezletilého jsou schopni se postarat a zajistit mu péči, a byly podrobně vyloženy důvody, pro něž by nařízení jakéhokoliv předběžného opatření bylo aktuálně v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého, závěr krajského soudu, který uvedené usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil, z ústavněprávního hlediska obstojí.
11. K argumentaci stěžovatelky, že akceptací krajským soudem přijatého výkladu bude nezletilé dítě ponecháno napospas "válce" rodičů, kteří se obracejí na soud, jenž však odmítne jejich konflikt řešit, Ústavní soud již jen pouze dodává, že jsou to v prvé řadě sami rodiče, kteří by měli v zájmu svého dítěte tuto "válku" i přes vzájemné neshody ukončit a pokusit se nalézt společnou řeč. To za ně totiž žádný soud ani jiný orgán učinit nedokáže.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2020
Jiří Zemánek, v.r.
předseda senátu