ECLI:CZ:US:2020:3.US.3007.19.1
sp. zn. III. ÚS 3007/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného Mgr. Radkem Hiřmanem, advokátem, sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. srpna 2019 č. j. 6 To 296/2019-17 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 8. července 2019 sp. zn. 5 Nt 6094/2019, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil. Rovněž navrhuje, aby dle §83 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud rozhodl tak, že náklady na zastoupení stěžovatele zcela zaplatí stát, a to ve výši 6 800 Kč.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") ze dne 8. 7. 2019 sp. zn. 5 Nt 6094/2019 bylo rozhodnuto, že podle §33 odst. 2 trestního řádu stěžovatel nemá nárok na bezplatnou obhajobu ani na obhajobu za sníženou odměnu.
3. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 8. 2019 č. j. 6 To 296/2019-17 byla stěžovatelova stížnost proti usnesení okresního soudu zamítnuta jako nedůvodná.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel uvádí, že svou žádost o přiznání bezplatné obhajoby podával, neboť nemá žádné příjmy ani majetek. V tomto směru také předložil vyplněné prohlášení o majetkových poměrech. Společně se svojí stížností proti prvostupňovému rozhodnutí zaslal i výpis z katastru nemovitostí osvědčující, že žádnou nemovitost nevlastní, ale stížnostní soud své rozhodnutí odůvodnil tak, jako by to stěžovatel neučinil. Soudy dále vyšly z úvahy, že stěžovatel je osobou mladou, v produktivním věku a jsou u něj dány předpoklady, že náklady obhajoby si může uhradit, případně je v budoucnu splácet, kdy si zcela jistě může nalézt zaměstnání, popřípadě brigádu, aby si tak zajistil pravidelný legální příjem; náklady obhajoby přitom nelze očekávat v enormní výši s ohledem na rozsah projednávané trestní věci. Stěžovatel nepovažuje takovouto úvahu za přijatelnou a v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2019 sp. zn. I. ÚS 3966/17 (dostupný na http://nalus.usoud.cz), dle něhož nemají být pro přiznání bezplatné obhajoby stanovovány podmínky, které nemají oporu ani v zákoně, ani v judikatuře.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho trestněprávního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
7. Pravidlem plynoucím z §33 odst. 2 trestního řádu je, že obviněný je povinen uhradit náklady za poskytnutí právní pomoci. Zároveň však zákonodárce, v prostoru daném mu čl. 40 odst. 3 větou třetí Listiny, určil podmínky, za nichž se toto pravidlo neuplatní a právní pomoc bude poskytnuta obviněnému bezplatně. Posuzování podmínek pro bezplatnou pomoc obhájce je potom svěřeno obecnému soudu, který vždy posoudí každý případ individuálně s ohledem na konkrétní osobu obviněného.
8. Citované ustanovení trestního řádu se dle ustálené judikatury vykládá tak, že nárok na bezplatnou obhajobu je dán u obviněného, který se zřetelem na výdělkové, majetkové a rodinné poměry nemůže zaplatit odměnu za obhajobu bez ohrožení své nutné výživy, nebo výživy osob, o které je podle zákona povinen pečovat. Rozhodná je celková ekonomická situace obviněného, přičemž u osob práce a výdělku schopných není nedostatek pohotových finančních prostředků sám o sobě podkladem pro poskytnutí bezplatné obhajoby. Lze též poznamenat, že je na obviněném, aby osvědčil, že nemá dostatek prostředků, aby uhradil náklady obhajoby. Ze zákona nevyplývá povinnost soudů vykonávat jakoukoliv vyšetřovací činnost týkající se majetkových poměrů žadatele a prokázání nemajetnosti je výlučně na něm (obdobně usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 624/06 veřejně dostupné na http://www.nalus.usoud.cz).
9. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že za stěžejní obecné soudy považovaly, že obviněný je osobou mladou, v produktivním věku, který je, jak sám uvedl, vyučen truhlářem. Zároveň je svobodný a bezdětný, tudíž nemá žádné závazky a výdaje navíc. Není důvod se domnívat, že by nebyl schopen pracovat. Naopak jsou u něj dány předpoklady, že náklady obhajoby si může uhradit, případně je v budoucnu splácet, když si zcela jistě může nalézt zaměstnání, popřípadě brigádu, aby si tak zajistil pravidelný příjem.
10. Ústavní soud konstatuje, že takováto úvaha obecných soudů, odkazující na to, že stěžovatel je osobou práce a výdělku schopnou, je, jak je zřejmé již z toho, co bylo uvedeno výše, v souladu se zákonem a s ustálenou judikaturou. Není tak přiléhavý odkaz stěžovatele na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3966/17, dle něhož nemají být pro přiznání bezplatné obhajoby stanovovány podmínky, které nemají oporu ani v zákoně, ani v judikatuře, když nynější rozhodnutí v ní oporu má (kromě již zmíněného usnesení I. ÚS 624/06 lze odkázat i na usnesení sp. zn. I. ÚS 3246/11 nebo sp. zn. I. ÚS 2376/13).
11. Co se týče námitky stěžovatele, že stížnostní soud pominul jím přiložený výpis z katastru nemovitostí, za situace, kdy nešlo o stěžejní důvod pro nevyhovění stěžovatelově žádosti, a výše popsanou úvahu obecných soudů lze pro její odmítnutí považovat za dostačující, Ústavní soud nemá za to, že by takovéto případné pochybení obecného soudu mohlo být považováno za mající takovou intenzitu, která by vyžadovala zásah Ústavního soudu, jenž je povolán k nápravě chyb toho nejzávažnějšího charakteru, dosahujících ústavněprávní roviny.
12. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
13. S ohledem na takovýto výsledek řízení o ústavní stížnosti se Ústavní soud dále nezabýval stěžovatelovým návrhem nahradit mu náklady právního zastoupení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2020
Jiří Zemánek v.r.
předseda senátu