ECLI:CZ:US:2020:3.US.3312.20.1
sp. zn. III. ÚS 3312/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Horyny, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2020 č. j. 29 NSČR 152/2018-P12-38, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 25. 11. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Ústavní stížnost trpí zjevnou vadou, neboť stěžovatel není zastoupen advokátem podle §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Povinnost zastoupení advokátem se přitom vztahuje již na sepis ústavní stížnosti (srov. usnesení ze dne 23. 9. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 44/04], přičemž právního zástupce z řad advokátů nemůže stěžovateli ustanovit sám Ústavní soud.
4. Z úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že se stěžovatel opakovaně obrací na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami. Na nedostatky svých podání byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě má za následek odmítnutí ústavní stížnosti (např. v řízeních vedených pod sp. zn. I. ÚS 1136/14, IV. ÚS 1720/18, II. ÚS 3686/18 nebo III. ÚS 999/19). Obdobně jako v řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 2298/19 stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že žádá o poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti advokátem, o jehož určení požádal v den podání ústavní stížnosti Českou advokátní komoru. Stěžovatel tak i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem opakovaně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
5. Obecně platí, že návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud však zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již mnohokrát v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Ostatně tímto způsobem Ústavní soud postupoval ve věci tohoto konkrétního navrhovatele již dříve (např. usnesení ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. I. ÚS 2298/19).
6. Stejně jako v řízeních o ústavních stížnostech stěžovatele vedených pod sp. zn. I. ÚS 2313/18, I. ÚS 2298/19, II. ÚS 1843/19 a IV. ÚS 1040/20 proto Ústavní soud přiměřeně použil §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2020
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj