ECLI:CZ:US:2020:3.US.3341.19.1
sp. zn. III. ÚS 3341/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele D. D., zastoupeného JUDr. Petrem Matějkou, advokátem, sídlem Lidická 1005/23, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. září 2019 sp. zn. 46 T 5/2018, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z napadeného usnesení, jakož i z ústavní stížnosti, se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") bylo rozhodnuto, že podle §23 odst. 3 trestního řádu se spojují trestní věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 46 T 5/2018 a u pobočky krajského soudu ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 3/2019 ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že nadále budou tyto dvě trestní věci vedeny u zlínské pobočky krajského soudu pod sp. zn. 69 T 3/2019. Na stěžovatele byla dne 20. 6. 2018 podána obžaloba ke krajskému soudu státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci - pobočky v Brně, přičemž jeho věc byla původně vedena pod sp. zn. 46 T 5/2018. V důsledku výše uvedeného spojení věcí je jeho věc nyní vedena u zlínské pobočky krajského soudu.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel namítá, že podle rozvrhu práce byla původně jeho věc přidělena předsedovi senátu 46 T Mgr. Aleši Novotnému pod sp. zn. 46 T 5/2018. Ve věci nebylo nařízeno hlavní líčení, zřejmě z důvodu přetíženosti senátu 46 T. Tato skutečnost byla dle náhledu stěžovatele potvrzena tím, že místopředseda krajského soudu dne 1. 7. 2019 přidělil spis sp. zn. 46 T 5/2018 předsedkyni senátu JUDr. Ditě Řepkové. Následně však dne 16. 8. 2019 místopředseda krajského soudu toto své rozhodnutí zrušil s odůvodněním, že pro tento postup nebyly splněny podmínky rozvrhu práce, když ve věci již byl učiněn úkon. Stěžovatel však uvádí, že žádný úkon učiněn nebyl. Následně dne 13. 9. 2019 předseda senátu 46 T Mgr. Aleš Novotný vydal nyní napadené rozhodnutí. Stěžovatel považuje popsaný postup za nezákonný, neboť k uvedenému postupu došlo jen proto, aby nebyl dále přetěžován senát 46 T další rozsáhlou a velmi složitou věcí. Pro tento postup však nebyly splněny podmínky podle §20 odst. 1 trestního řádu.
4. Stěžovatel dále namítá, že i kdyby měla být dvě výše uvedená trestní řízení spojena, muselo by takovému postupu předcházet odnětí a přikázání věci podle §25 trestního řádu. I poté by však bylo nutno zkoumat, který senát by byl příslušný společné řízení konat podle §21 odst. 2 trestního řádu. Z tohoto pohledu však je napadené usnesení nepřezkoumatelné.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány procesní podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
6. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Zásada subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. V návaznosti na zásadu subsidiarity platí, že řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených.
7. Ačkoliv stěžovatel nemůže podat žádný opravný prostředek bezprostředně proti rozhodnutí, které ústavní stížností napadá, nutno upozornit na skutečnost, že námitky, které stěžovatel uplatňuje v ústavní stížnosti, je oprávněn vznést před nalézacím soudem v hlavním líčení, které nyní probíhá. Dále je nutno upozornit na možnost podání opravných prostředků proti rozhodnutím vydávaným ve věci samé. Stěžovatel podává ústavní stížnost proti napadenému usnesení krajského soudu, aniž by bylo konečným rozhodnutím ve věci. Ačkoliv proti usnesení krajského soudu není žádný další opravný prostředek přípustný, nejde o rozhodnutí, jímž by se řízení ve věci samé končilo a kterým by byly otázky v něm posuzované rozsouzeny. S ohledem na to pak takové rozhodnutí ani není způsobilé být předmětem ústavněprávního přezkumu (podobně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1390/17, veřejně dostupné na internetu na http://nalus.usoud.cz).
8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost nepřípustnou, a proto ji podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2020
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj